4.- 6. srpna hostil ve Washingtonu v Bílém domě president Barack Obama Summit afrických vůdců. Obama tu vykládal: „Nepohlížím na země a lidi Afriky jako na Oddělený svět. Vidím Afriku jako základní součást našeho vzájemně provázaného světa – partnery Ameriky v úsilí o budoucnost, jakou všichni chceme pro všechny své děti. Toto partnerství musí být založeno na odpovědnosti a vzájemné úctě.“ 14. července řekl mluvčí Bílého domu pro Radu národní bezpečnosti Ned Price, že president Obama se rozhodl brzy pozvat egyptského presidenta Abdel Fatah Al-Sisiho. Price řekl, že Obama se rozhodl pozvat Al-Sisiho, protože Africká unie Egyptu obnovila plné členství.
Abdel Fatah Al-Sisi Obamovo pozvání do Bílého domu odmítl s tvrzením, že k návštěvě nemá čas. Al-Sisi řekl, že místo sebe pošle ministerského předsedu Ibrahima Mahlaba.
Zdvořilé odmítnutí Al-Sisiho nám připomíná interview Larryho Weissmana z roku 2012 s generálem Abdel Fatah Al-Sisim, který řekl:
„Lid Egypta si je vědom skutečnosti, že USA s Muslimským bratrstvem a Morsim vrazily Egyptu dýku do zad. To není nic, na co by Egypt snadno zapomněl nebo to odpustil.“
Když Al-Sisi tato slova pronášel, tak nejenže projevil skutečné státnictví a odvahu. Dotkl se i základní otázky afrických debat o neokolonialismu. To je, jestli měl pravdu Mondubuchi Dukor, když hartusil na „Africkou nesvobodu“ a rostoucí počet takových afrických myslitelů jako John Ezenwankwor, který sice Dukora neodmítá, ale zdůrazňuje, že „Afričané jako lidské bytosti se svobodnou vůlí a odpovědností nemohou nadále obviňovat kolonizátory, když sami mají na vybranou, jestli odmítnou kolonialisty předurčený běh událostí, nebo ho přijmou i s přijetím odpovědnosti za své akce.“
Jak přesně USA vrazily Egyptu a jeho lidu do zad dýku s Morsim a Muslimským bratrstvem?
V červenci 2012 zemřel při běžné lékařské prohlídce šéf egyptské Vojenské rozvědky Omar Suleiman v americké nemocnici v Cleavelandu. Omar Suleiman, nejenže byl jedním z nejbližších přátel Al-Sisiho. Omar Suleiman měl rovněž podrobné znalosti o tom, jak se US, katarské a turecké zpravodajské služby účastnily Arabského jara.
Morsi se stal prvním demokraticky zvoleným presidentem. Morsi rozpustil dolní komoru parlamentu i justici, aniž by USA protestovaly. Morsi změnil Egyptskou ústavu a volební zákon, čímž znemožnil, aby mu ve volbách konkurovaly ne-islamistické strany. Obamova administrativa při tom Morsiho chválila za reformování Egypta. Morsi se stal prvním demokraticky zvoleným diktátorem Egypta. Americká propaganda tento puč podbízela jako zápas za svobodu a demokracii.
Když opozice požadovala seriózní rozhovory o ústavních změnách, tak prominentní vůdce Muslimského bratrstva Amr Darrag řekl, že by to byla „ztráta času, a že suspendování národního dialogu o ústavních otázkách by bylo nerealistické.“ To bylo po prohlášení Daraga z ledna 2013, že opozice začíná organizovat masové protesty.
V červnu 2013 dosáhl Morsi dalšího rekordu. Asi 14 milionů Egypťanů vyšlo do ulic a dožadovali se, aby buď zahájil rozhovory s opozicí, nebo odstoupil. K ochraně veřejných budov byli vysláni vojáci. Varování, že se do toho vojska vloží, pokud Morsi s rozhovory s opozicí nezačne, byla ignorována.
Odpovědí USA na svržení Morsiho 3. července 2013 bylo jednoznačné odsouzení. Ta nejhorší zrada však měla teprve přijít.
V srpnu policie a vojáci oznámili, že protestující budou muset opustit náměstí Rabia, protože měsíční okupace tohoto náměstí zastavila ve středu Káhiry dopravu a podnikání.
Na ty protestující, kteří podle policejních příkazů náměstí Rabia opouštěli, začali pálit záhadní snajpři spatření na střechách. Panikou zachvácení lidé prchali zpět na náměstí, kde ale narazili na palbu z automatických pušek. Militanti Muslimského bratrstva pokosili stovky těchto panikařících protestujících, když na ně zahájili palbu zpoza pytli s pískem opevněných pozic na náměstí.
Al-Jazeera všude šířila videa střílejících vojáků. Ale ani slovo nepadlo o skutečnosti, že ti vojáci stříleli do střelců, kteří pálili do protestujících. 578 jich bylo zabito, 4 021 zraněno.
Americkou reakcí bylo jednoznačné odsouzení brutálních masakrů mírumilovných pro-Morsiovských protestujících. A bylo to po tomto incidentu, kdy Al-Sisi řekl:
„Lid Egypta si je vědom skutečnosti, že USA s Muslimským bratrstvem a Morsim vrazily Egyptu dýku do zad. To není nic, na co by Egypt snadno zapomněl nebo to odpustil.“
Americké ministerstvo zahraničí a paralely s Ukrajinou
V únoru 2014 záhadní snajpři postříleli kolem 500 ukrajinských policistů a protestujících. Americkou reakcí na masakr bylo jednoznačné odsouzení ukrajinského presidenta Viktora Janukoviče.
Uniklý telefonní hovor mezi americkou náměstkyní ministra zahraničí Viktorií Nuland a americkým velvyslancem Geoffrey Pyattem dokázal, že tuhle změnu režimu na Ukrajině USA podrobně dirigovaly. Nulad pak během slyšení před Sněmovní Komisí zahraničních záležitostí přiznala, že USA spolupracovaly s ukrajinskými nacisty.
Uniklý telefonní hovor mezi šéfovou zahraničních záležitostí EU baronesou Catherine Ashton a estonským ministrem zahraničí Umeasem Peatem odhalil, že to členové Západem podporované opozice jsou za tohle masové vraždění odpovědni.
Mezi Káhirou a Kyjevem existuje ještě jedna paralela, která nad rozumnou pochybnost dokazuje, že americké ministerstvo zahraničí bylo zapojeno do rozdmychávání násilností jak v Káhiře, tak v Kyjevě. Jsou to letáky, které dávaly „mírumilovným protestujícím“ v Káhiře instrukce, jak se připravit na násilné demonstrace, které byly identické s těmi, které distribuovali mezi „mírumilovné protestující“ i v Kyjevě.
Organizací za těmito letáky je CANVAS, před tím známý jako DEMOZ. CANVAS je sponzorován americkým ministerstvem zahraničí. Tato organizace se zapojuje do subverzí už od časů Jugoslávie. Je to jeden kus ze sady nářadí pro změny režimů amerického ministerstva zahraničí.
Příliš zaneprázdněný na návštěvu Summitu afrických vůdců ve Washingtonu v Bílém domě s Obamou
Egyptský president Abdel Fatah Al-Sisi zdvořile odmítl Obamovo pozvání, protože byl příliš zaneprázdněn. Situace v Gaze vyžaduje totiž pozornost. Egypt nabídl, že otevře hraniční přechod Rafah mezi pásmem Gaza a Sinajem. Jedinou egyptskou podmínkou k otevření hranice je, že jej bude kontrolovat vláda jednotné Palestiny a nikoliv Hamas, nebo kterákoliv jednotlivá strana, která kontroluje místo u hranice. Katar a Turecko zatím Hamasu radili, aby tento návrh zamítl, a ani USA vláda palestinské jednoty vůbec nezajímá.
Egypt se pořád ještě na Sinaji potýká s ozbrojeným povstáním. S povstáním, které podporuje Turecko s Katarem a tou frakcí Hamasu, kterou vede Khaled Mashal.
Obama byl nucen vést Summit afrických vůdců ve Washingtonu bez Al-Sisiho. Tento úřadující velitel neokolonialismu a první tmavý americký president v Bílém domě odpovídá za smrt více afrických černochů než jeho posledních pět presidentských předchůdců dohromady. Al-Sisi projevil potenciál stát se pravým africkým vůdcem. Takovým, který si udělal názor na debatu o Dukorovi a „Africe nesvobodě“, a projevil svobodnou vůli a pragmatismus.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Dr. Christof Lehmann
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: journal-neo.org
