Ti neo-konzervativci, co vedou zahraniční politiku Baracka Obamy a jeho předchůdce George W. Bushe, dovedli své plány na totální rozvrat Středního východu k tomu, aby už vydaly své ovoce. Byla to neukojitelná touha neoconů po odstranění každičké arabské populistické socialistické vlády, která teď přivedla odštěpeneckou frakci Al-Káidy s pomocí bývalých členů Republikánských gard Saddáma Husseina, aby se zmocnila Mosulu a Tikritu, a jsou teď na dosah jednodenního pochodu na Bagdád. V lednu se iráčtí džihádisté zmocnili kontroly nad Fallujah, tedy nad dějištěm jedné z nejkrvavějších bitev během americké invaze do Iráku.
President Obama, který z Iráku stáhl většinu amerických vojsk a ponechal tam jen pár amerických vojenských cvičitelů a ještě více civilních bezpečnostních kontraktorů, konstatoval 12. června na schůzce s australským ministerským předsedou Tonym Abbottem, že Irák bude potřebovat od Spojených států „větší pomoc“. Pozorovatelé současné džihádisty vedené sunnitské ofenzivy v Iráku radí, že Obama by měl poslat ozbrojené drony, aby si poradily s tímto povstáním, zrovna tak, jako to udělal v Jemenu, Somálsku, Libyi, Mali a v Sýrii…
Obama rovněž řekl: „Máme závazky, že zajistíme, že tito džihádisté se trvale neuchytí buď v Iráku, nebo v Sýrii.“ Byla to ovšem Obamova opatření k zajištění vojenské pomoci syrským rebelů, kteří se v Damašku pokouší svrhnout presidenta Bášara Asada, co umožnilo vítězství povstaleckých sil Islamistického státu Iráku a Levany („al Sham“) (ISIL či „ISIS“) nad jejich někdejšími spojenci Frontou Al Nusra a jejími kádry z Al-Káidy, když se zmocnili Západních dodávek zbraní od Al Nusra a zřídili si tím v Sýrii operační základnu, z níž prováděli své útoky na irácká města.
Tento vzestup sunnitského islamistického kalífátu mezi Sýrií a Íránem je produktem skryté „aliance zla“ mezi izraelskými pravicovými nacionalisty z Likudu a stranami osadníků a na druhé straně džihádisty podporujícími Saúdy a Katarci. Tyhle skryté dohody, na které si plácl Mossad se saúdským všeobecným zpravodajstvím Mukhabarat, a to všechno za „souhlasného mrkání“ Johna O. Brennana, saúdo-filního ředitele Centrální zpravodajské služby (CIA), už nezahaluje tajemství. Vždy bylo předmětem touhy pro režimy v Riyadu, v Doha a v Jeruzalémě přivodit pád šiíty vedené vlády v Iráku, pro-íránskými alawity vedené vlády v Sýrii a nakonec i vlády v Íránu.
Bývalýa americký ministr zahraničí Colin Powell na základě pravidla „nábytkářského obchodu“ předchozí administrativu varoval, že když vpadnou do Iráku, a budou jej okupovat, tak se jejich sen, vlastnit tuto zemi stane skutečností. Nicméně díky nekompetentním národně bezpečnostním poradcům vyprodukovanýmamerickým úchylným rasovým a genderovým programem „stvrzujících akcí“ v Bushově a Obamově administrativě – zvláště u doktorek Condoleezzy Rice a Susan Rice – USA nejenže „Irák“ vlastní, ale i Libyi, Jemen a ten binec, který teď vyvstal v Sýrii, takže může ve jménu „Islamistického státu Iráku a Levanty“ zamořit i Libanon, který je projevem konečných teritoriálních ambicí tohoto vyrůstajícího kalífátu. Vzestup Muslimského bratrstva v Egyptě a islamistické vlády v Tunisku byl také výsledkem neocon-izraelského plánu ukutého Domem Saúdů k destabilizaci všech arabských zemí, kterým vládly vlády s pan-arabskými socialistickými Nasserovskými kořeny.
Proběhlo dost schůzek mezi šéfem izraelského Mossadu Tamirem Pardo a princi Muqrinem a Bandarem, dvěma bývalými šéfy saúdského zpravodajství, aby dokázali, že když dojde k destabilizaci těchto arabských zemí, tak Izrael nebude mít na Středním východě lepší přátele než Dům Saúdů. I nový šéf saúdského zpravodajství generál Youssef Idrssi údajně udržuje úzké kontakty s Mossadem jako jeho předchůdci a současná ofenziva sunnitských džihádistů proti pro-íránské šiíty vedené vládě v Bagdádu byla provedena, aby ukojila Saúdy a Izraelce, kteří svorně odporují vynořujícímu se usmíření Obamovy administrativy s Íránem.
Al-Káida a různé pobočky „Al-Káidy“ v Sýrii, Jemenu, Severní Africe a v Africkém rohu, které financuje a kontroluje Riyad, nikdy neohrožovaly Izrael, jako to dělají Spojeným státům, zemím Západní Evropy a sekulárním arabským vládám. Např. to byli izraelští operativci ve Světovém obchodním centru a kolem něj spolu s muslimskými sympatizanty Talibanu v New Yorku a v New Jersey, kdo dostali tipy o útocích z 11. září 2001 dopředu od údajných teroristů Al-Káidy a ti si v důsledku toho to osudové ráno zajistili absenci.
O ISIL, o které se říká, že vede džihádistické síly v Iráku, se povídá, že je tak extremistická, že s ní kvůli tomu přerušila styky i Al-Káida. Samozřejmě, že zesnulý britský ministr zahraničí Robin Cook před svou předčasnou smrtí napsal, že „Al-Káida“ byla jen databází džihádistických žoldnéřů a arabských obchodníků se zbraněmi najímaných pro CIA. Na Středním východě by si člověk měl dát pozor na přeludy a to platí i o mocnostech v Jeruzalémě a v Riyadu, které přesvědčují svět, že oni nikdy nebyli skrytými manipulanty v pozadí za ISIL. Tahle židovsko-wahhabistická státní podpora terorismu celá probíhala s požehnáním Brennana ze CIA, jehož kariéra začala a zůstala už zabředlá v nejtemnějších kanálech CIA ilegálních operací.
Samozřejmě, že na Středním východě by byla zdaleka jiná situace, kdy Spojené státy ignorovaly machinace neoconů a jejich izraelských loutkářů a dovolily, aby u moci v Iráku zůstal nejen Saddám Hussein ale i socialistická strana Baas, ale kdyby podpořili i libyjského Muammara Kaddáfího a syrského Asada proti salafistickým Al-Káiďáckým rebelům.
Ofenziva proti Bagdádu a vládě ministerského předsedy Nouri al-Malikiho nese omračující podobnost s kampaní Al-Káidy a salafistů proti Kaddáfímu v Libyi a s následným povstáním proti Asadovi v Sýrii. Spojené státy a Saúdové s Katarci poskytli Al-Káidě a salafistickým rebelům ve východní Libyi zbraně, a to všechno s podporou Izraele a jejich propagandistické hlásné trouby jako Bernard-Henzi Levy, francouzský sionistický prostředník mezi Benjaminen Netanyahu v Jerusalémě a silami Al-Káidy v Benghází. Západní zbraně, i ty ukořistěné z Kaddáfího arzenálů se posílaly džihádistům do Sýrie, kteří se chopili zbraní proti Asadovi. Syrští džihádisté se okamžitě sdružili s Al-Káidou v Mezopotámii (AQIM) a s ISIL, obojí jsou výtvory Saúdů. Kombinované armády ISIL a Al-Káidy spolu s dezertéry od Al Nusry i s bývalými iráckými důstojníky Saddámovy armády a Republikánské gardy za využití základen uvnitř Sýrie rozpoutali pak svou invazi do Iráku.
Síly ISIL útočí na jedno irácké město za druhým v Amerikou dodaných pouštních Humvee s kamufláží, vše ukořistěné z iráckých vojenských základen s černobílými džihádistickými vlajkami, které nad nimi vlají. Džihádisté rovněž ukořistili Američany dodané helikoptéry z letiště v Mosulu a z dalších letišť ve východní Samaře.
Saúdům a Izraelcům se zjevně moc nelíbí, když vidí třenice džihádistů s Kurdy, kteří nejenže nasadili své ozbrojené síly pešmerga, aby zajistili nejen, že džihádisté nepřevezmou kontrolu nad žádným kurdskými území v severním Iráku, ale také zabrali kriticky důležité ropné instalace v Kirkuku.
Amerika podlomila Irák. Podlomila Libyi, Jemen, Sýrii a Egypt. Střední východ by byl býval daleko bezpečnějším a přirozenějším regionem, kdyby Spojené státy a jejich zlovolní neoconi dovolili Saddámu Husseinovi, Muammaru Kaddáfímu a Bášar Asad, aby si poradili se saúdským a iztraelským podněcováním terorismu a násilí. Střední východ, místo aby ve východní Libyi, Sýrii a Iráku vyrůstaly islamistické emiráty a kalífáty, mohl mít pořád ještě vlády strany Baas v Iráku a Sýrii i v bývalé Demokratické republice (jižní) Jemen a socialistická džamhirije mohla pořád ještě vládnout nad Libyí. Ano, mělo by se nám všem stýskat po Saddámu Husseinovi…
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: strategic-culture.org
