O Igorovi Strelkovovi se toho moc neví, tomuto muži dala AP přezdívku „tvář povstání na východní Ukrajině“, a skutečnost, že si udržuje extrémně nízký profil, určitě nepomáhá jeho image u veřejnosti, když se jen posiluje jeho mystický stínový status. Avšak včera po přísaze nového ukrajinského presidenta Porošenka poskytl Strelkov rozsáhlé interview, v němž nejenže předestřel, jak události z poslední doby na Ukrajině berou „separatisté“, ale také jak pohlíží na ozbrojený odpor strategicky, a jaké by mělo být konečné dějství, pokud nějaké bude. Následující interview však každopádně určitě nebude k mání na žádném Západním mediálním kanále, takže pro ty, kdo si myslí, že je třeba vyslechnout verzi obou stran, aby se dopracovali k informovanému názoru, čtěte.


Poslední interview od Strelkova od @Gbazov

[quote align="center" color="#999999"]

Věřím, že situace se změní k horšímu, protože teď se ten tzv. „legitimní“ president okamžitě obrátí na země NATO, na Západní země o pomoc, a bude žádat ze všeho nejdříve a především o vojenskou pomoc.

Můžeme tedy očekávat, že pak se střetneme s novými tanky, helikoptérami, letadly, poradci, instruktory a žoldnéři od NATO. Budou mít větší počty granátů, vojáků a obětí. To je všechno, co od té tzv. „inaugurace“ očekávám.

I dnes ráno 7. června 2014 došlo zase k dělostřeleckému bombardování slavjanské čtvrti Artem. Kolem jejího perimetru jsou rozmístěna naše kontrolní stanoviště, ale nepřítel pravidelně bombarduje domovy v civilní čtvrti. Konkrétně granáty vybuchovaly zde, zde, tady u Leninovy nemocnice a zde.

Nepřítel se rovněž „chvástal“, že skoncovali se dvěma jejich rozbitými bojovými vozidly pěchoty (BVP) včetně obojživelného BMD. No, abychom byli přesnější, nebylo v tom BMD, jen BVP. Ty jsme ale už dávno rozmontovali na náhradní díly. Takže se strefovali už jen do prázdných skořápek jejich ostatků; takže s nimi tak říkajíc skoncovali.

Co se týče pěchoty, čelíme přečíslení přibližně 5-6 ku 1. Na jednoho mého bojovníka je 5-6 nepřátelských vojáků. Tohle je konkrétně, co se týče vojsk umístěných přímo u města. Kromě toho je tu i 50-60 kusů těžkého dělostřelectva, které je vyčleněno speciálně k bombardování města. Jsou tu také 1-2 systémy Grad. A spousta tanků. K těmto prostředkům se bohužel přímo nedostaneme vzhledem ke vzdálenosti 1,5-2 kilometry.

Kolem a kolem poměr sil zůstává pro nás velice nepříznivý. Takže i když nepřítel přesunul část svých sil z naší scény, a přemístil je, pokud to vím správně, k ochraně hranic, je to pro nás i tak těžké udržet naše území. Proto v první řadě a především potřebujeme aktivní pomoc ve formě obrněných vozidel, dálkových prostředků protivzdušné obrany a dělostřelectva. Je tomu tak proto, že větší část sil nepřátelského dělostřelectva provádí útoky z pozic, na které nedosáhneme.

Takže se dá říci, že nás bombardují ze vzdálených pozic v naprosté bezpečnosti. Jediné, co můžeme udělat je zakopat se do země, vybudovat zodolněná postavení, nejsme ale schopni proti nim provést žádný protiúder. Bohužel naše minomety prostě nedosáhnou na pozice jejich těžkých houfnic. Není tedy divu, že na nás jdou takovými rážemi, jako je 240 mm. Díry po granátech těchto zbraní jsou snadno vidět v Semjonovce.

Už před dávnými časy začalo být jasné každému, kdo projevil alespoň povrchní zájem o vojenské záležitosti, že je daleko snadnější zaútočit na nedotčené město než na zničené město. Němci si ve své době tohle pravidlo prověřili ve Stalingradu. Ano, tedy počítají s tím, že budou moci odsud vyhnat obyvatelstvo. A tvrdí, že až se obyvatelstvo evakuuje, tak budou moci na město zaútočit. Ve skutečnosti je to ale prostě jen způsob jak si zachránit tvář.

Značná část obyvatelstva přinejmenším ze Semjonovky a Čerevkovky už odešla. V Semjonovce těžko někdo zůstal. To samé v Čerevkovce. Ale ani tak se na ně nepokouší zaútočit. To má jeden jednoduchý důvod proč: dost dobře chápou, že by utrpěli značné ztráty. Jejich pěchota neprojevuje dostatečné odhodlání ani při útoku, ani při obraně. V podstatě prostě jen proti nám provádí údery v pomstě za naše přesné útoky na pozice jejich dělostřelectva, jejich kontrolní stanoviště, na jejich obrněná vozidla. Vybíjejí si svůj vztek kobercovým dělostřeleckým bombardováním civilních čtvrtí. Teoreticky by bylo možné, že by si mysleli, že pálí do našich pozic; avšak v 90% zasahují oblasti, kde nemáme umístěny vůbec žádné bojovníky.

Vedli útoky proti elektrárně Nikolajevskaja konkrétně kvůli tomu, aby ji vyřadili z provozu, takže aby odřízli od dodávek elektřiny ne jen naše město, ale i celou řadu měst severně od regionu Donbas. Ve skutečnosti to byl přímý útok zamýšlený ke zničení infrastruktur, které napájí městské a průmyslové regiony. To samé lze říci i o neustálém bombardování průmyslových oblastí. V souhrnu jsme svědky účelových destrukcí průmyslových komplexů. Můžeme v tom vidět analogii ke starému vtipu o Ukrajinci, který říká: „I když to nemůžu sežrat, aspoň si do toho kousnu.“ Jinými slovy, když vás nemůžu mít já, tak ať nemůže nikdo. Takhle to asi nahrubo bude.

Předpovídám, že to nebude jen region Slavjansk, který v současnosti funguje jako štít pro oblasti Lugansk a Doněck, ale že to bude celé území regionů Lugansk a Doněck, které se změní na bitevní pole. Je už jasné, že tuto vojenskou operaci už nikdo nezastaví; nikdo nemá v úmyslu ji ukončit. Navíc se používají vojenské prostředky, které jsou naprosto nepřiměřeně nadměrné k použití v boji proti malým partyzánským jednotkám. Tyto prostředky jsou ve skutečnosti více méně k ničemu. Jak se říká, jdou s kanónem střílet vrabce. A tohle všechno se dále přenese do Doněcka, do Gorlovky, do Makejevky, do Luganska, do všech dalších měst a částí tohoto regionu. Přinejmenším takhle Ukrajinská armáda funguje. Takové jsou závěry, které lze odvodit z toho, co Ukrajinská armáda zatím dělá. Tohle se změní na humanitární katastrofu, ne jen v měřítku města, nýbrž v celo-regionálním, a dost možná i světovém měřítku. Ač partyzáni (a my jsme ve skutečnosti partyzán), tj. milice, jsou schopni ubránit města a odrazit pěchotu i útoky tanků nepřítele, bohužel nejsme schopni svůj region ubránit před nálety a dělostřeleckým bombardováním. Zrovna tak nejsme schopni zničit dělostřelectvo a letectvo, protože poměr sil zůstává znepokojivě v náš neprospěch. Bez ohledu na to, kolik dobrovolníků jsme schopni sehnat (v první řadě nejsme schopni je všechny vyzbrojit, až dosud se nám nedostává všeho – pušek, munice, proti-leteckých prostředků a ze všeho nejvíc nám chybí proti-tankové obranné systémy včetně protitankového dělostřelectva) a i kdybychom dostali veškerá nezbytná zařízení a byli jsme schopni se vyrovnat v boji ukrajinským pravidelným vojskům, tak by to stejně vedlo k naprosté humanitární katastrofě tohoto regionu. Bohužel bez mírových sil (a samozřejmě mám na mysli ruské mírové sbory, protože žádné jiné mírové síly bychom tu nepřijali, ani bychom je za „míro sbory“ nepovažovali) tento region upadne do krvavého chaosu a nezákonnosti. Vše, co se desetiletí budovalo, bude ztraceno a zničeno.

I Luganská republika se nachází ve velice těžké vojenské situaci, musí myslet na obranu svého vlastního území, svých vlastních měst a obyvatelstva. Jedna věc, kterou mohu uvést, je, že už koordinujeme své aktivity s posádkou v Lesičansku. Tato posádka vznesla požadavek, aby se mohla připojit k naší velitelské struktuře. Spolu s touto posádkou bráníme tuto část fronty.

Dotaz: Porošenko Putinovi slíbil, že v nejbližší budoucnosti bude tato válka buď dovedena do konce, nebo nějakým způsobem suspendována. Co tím podle vašeho názoru myslel, když to říkal?

Odpověď: Myslím, že tím myslel, že Ukrajinská armáda rozmetá celý region Donbas, zlikviduje všechny, kdo se postaví proti nelegitimní vládě v Kyjevě, všechny ty, kdo rebelují proti diskriminaci zaměřené proti Ruskému lidu, a tohle by měl být ten způsob, kterým by byla dovedena do konce. Myslím, že právě tohle měl na mysli. Oligarcha, který sponzoroval ten tzv. „Majdan“, který měl ta nejvíce válkychtivá prohlášení, a který zaujímal ty nejextrémnější postoje, když byl ještě presidentským kandidátem, a který je loutko řízenou přímo Spojenými státy americkými, takový oligarcha se nemůže změnit ze dne na den. Samozřejmě, že myslel, že má plán „nastolit pořádek“ železnou pěstí svých trestných výprav. Řečeno přímo, už jsme viděli, jak „nastolil pořádek“ např. z toho, co se se stalo v Krasnem Limanu. Proto samozřejmě budeme klást odpor do posledního muže, a to opětovně zdůrazňuji. Skutečný problém nespočívá v tom, že bychom nebyli schopni se ubránit útokům ukrajinských sil, problém je v tom, že tahle válka bude pokračovat donekonečna, region upadne do humanitární katastrofy. Rusko se v důsledku toho stane příjemcem milionů vykořeněných, ožebračených a rozhněvaných uprchlíků. Vše, co se budovalo a tvořilo desetiletí, pokud ne staletí, bude zničeno.

My nad nimi budeme zas a znova na všech frontách vítězit. Vůbec nikde nebyli schopni dosáhnout vítězství, které by mělo skutečný význam. Byli schopni překonat naši posádku o síle jedné stovky v Krasném Limanu tím, že tam vrhli tři tisíce (3 000) a vyrazili proti nim ze všech stran. A i tak… A když se musí utkat s tak nějak vycvičenými, trochu početnými, přinejmenším provizorními silami, tak vždy s železnou pravidelností utrpí porážku. Nejsou schopni postoupit ani o krok. Jejich taktika spočívá v zaplnění celé krajiny vojsky, tanky, bojovými vozidly pěchoty a dělostřelectvem, a pak se brání v naději, že bez početní a technické parity je nebudeme schopni vytlačit z pozic. Jejich pozice na Hoře Karačun jsou v podstatě příkladem takovéhoto přístupu, převážně proto, že jejich síly jsou přinejmenším trojnásobkem proti naší posádce ve Slavjansku.

Pro nás je požehnáním excelentní morálka a bojový duch, naši bojovníci jsou vysoce motivovaní, zatímco oni mají sice z větší to staré, ale pořád účinné „železo“ (poznámka ta obrněná vozidla), kterými proti milicím bojují.

Ukrajinská masová média lžou, lžou bez ustání. Lžou tak nestoudně, že i Goebbles by jim záviděl. Ten se teď nejspíš v hrobě obrací. A tak je jejich hlavní zájem, aby nikdo jiný nebyl schopen informace o tomhle poskytovat. A protože Západní média to do velké míry hrají se svými ukrajinskými kolegy a poskytují jen takové informace, které jsou ve prospěch Ukrajiny, tak se ruská média stávají přirozeným nepřítelem. V důsledku toho považují ruská média za přímého nepřítele na poli informační války.

Co se týče mezinárodního práva a norem, tak na ta se nikdy ani trošku neohlíželi. Používají např. klastrových bomb a podobných (ilegálních) zbraní. Střílí do vesnic, a jak jste správně poukázali, už vymazali celé obce z povrchu Země. Bombardují města. Tímto způsobem budou pokračovat s nikdy nekončící brutalitou. Je tomu tak, protože nenarazili ještě na žádnou fyzickou opozici proti tomu, co dělají. Jinou taktiku nemají. Nejsou schopni chopit se svých zbraní a vrhnout se do útoku, vzít ztečí naše pozice tváří v tvář nám, a to i přes ohromnou početní výhodu proti našim vojskům. Jakmile jejich pěchota narazí na přímý boj, ustupuje. Ustupují, i když je podporují tanky. Utečou ze svých tanků a ustoupí. Chápou, že jejich pěchota není bojeschopná. Jejich jedinou možností je bombardovat nás z dálky zas a znova, a doufat, že způsobí co největší možnou zkázu.

[/quote]