To, že Bílá Hora 1620 a následující události měly také své příčiny a důsledky v celosvětovém kontextu, není na první pohled zřejmé. Aby bylo možné je pochopit, je nutné se vrátit v čase nazpět a zabývat se vývojem poznání v celé lidské historii. V podstatě až do dob Aristotelových byly věda (poznávání přírody a člověka, čili materiální poznání)“, a víra (ve smyslu duchovního poznávání) v jednom jediném logickém systému. Jestliže existuje jedna Pravda, pak materiální poznání směřující od konkrétního k obecnému a duchovní poznání směřující od obecného ke konkrétnímu se musí někde potkat.


Jinak řečeno, lidé nerozlišovali mezi fyzikou a metafyzikou, byl to pro ně jeden systém řídící se stejnými zákony a pravidly. Jak nahoře, tak dole. Duchovní i fyzické světy byly v představách lidí prolnuty, vzájemně se ovlivňovaly a doplňovaly. Empirické pozorování přírodních jevů a procesů se bezprostředně promítalo do představ o Bohu a opačně.

[quote align="center" color="#999999"]

Jako příklad toho, jak takové prolnutí může vypadat, je dnešní budhismus, který není náboženstvím v pravém slova smyslu (chybí zde apriorní víra v Boží existenci). Budhismus je určitým minimalistickým pojetím uznání duchovního rozměru lidské existence. Už přijetí existence duše, jejího putování v reinkarnačních cyklech a zákonů karmy (jak zaseješ, tak sklidíš) má obrovský dopad do chování skutečných budhistů. Vědomí, že nelze uniknout důsledkům jakékoli volby (neoddělitelnost svobody a odpovědností), je silným korektivem: mysli pozitivně, mluv pozitivně, jednej pozitivně. Představme si na okamžik, že všichni lidé na planetě jsou skuteční budhisté. Mohly by za takových podmínek být války, posedlost mocí nebo třeba kmotři?[/quote]

Nazíráno z druhé strany: pokud má někdo za cíl získat či udržet si moc (tj. schopnost ovládat myšlení, cítění a chovaní druhých), je klíčovou podmínkou – a zároveň možná nejsilnějším nástrojem – zabránění tomu, aby poznání duchovního rozměru lidské existence bylo evolučním procesem jdoucím ruku v ruce s poznáním vědeckým.

A to se také stalo. Materiální a duchovní poznání byly násilně odděleny (i takovou podobu může mít ono známé „rozděl a panuj“). Zkoumání duchovní podstaty bylo odebráno „vědě“ a dáno do ruky církvím, které místo hledání a poznávání pravdy zavedly svá dogmata. Jejich rolí (vynecháme-li ostrůvky pozitivní deviace) bylo ve skutečnosti naopak postavit hráz mezi člověka a duchovní svět. Člověka vědomého – schopného bez prostředníků komunikovat s duchovním světem – totiž není možné ovládnout žádnými prostředky. Důkazem budiž Ježíšovo ukřižování, upálení Mistra Jana Husa i čarodějnické procesy.

Pokud se na dějiny českomoravského prostoru podíváme tímto prizmatem, dostáváme najednou jasný a plastický obraz. Kdokoli zpochybňující církevní dogmata a světskou moc církví byl velmi nebezpečný:

  • ve stejné době, kdy Mistr Jan Hus v Praze kázal proti nepravostem církve (100 let před Martinem Lutherem), porazilo polské vojsko v roce 1410 v bitvě u Grünwaldu na hlavu Řád německých rytířů. Za pomoci Jana Žižky z Trocnova, který se svojí družinou bojoval na polské straně!
  • Upálení Husa pak vedlo k povstání, které vydrželo vzdorovat zahraničním intervencím téměř 15 let.
  • Následovaly práce Petra Chelčického o ekonomicko-sociálním a duchovním uspořádání společnosti a posléze vznikla Jednota bratrská. Není divu, že jsme byli mocenskými elitami vnímáni jako „český vřed na těle křesťanstva“.
  • „Neurozený král“ Jiří z Poděbrad si pak dovolil navrhovat evropským panovníkům „Všeobecnou mírovou organizaci“; a to bez významnější role Papeže!
  • České stavy celé další století, kdy již vládli Jagellonci a posléze Habsburkové, udrželi v zemi náboženskou svobodu, přiměřenou prosperitu a možnost volit si dalšího krále.
  • Když Rudolf II. přesídlil do Prahy, stala se rychle centrem evropské vzdělanosti a místem, kam proudili svobodomyslní lidé z celé Evropy. Mezi nimi např. astronomové Tycho de Brahe, Johanes Kepler, Giordano Bruno, lékař Jan Jesenius, matematik John Dee, alchymista Edward Kelley…

Díky tomu zde byly po dlouhé době duchovní a materiální poznávání opět propojeny a mocenské struktury se octly v nebývalém ohrožení. Proti tomu, co se odehrávalo v Praze a českých zemích, byla protestantská hnutí ve zbylé Evropě pouhými „stranami mírného pokroku v mezích zákona“.

[quote align="center" color="#999999"]

www.obrodanaroda.cz [/quote]

Třicetiletá válka tedy nemohla začít nikde jinde. Na jejím konci si šly materiální a duchovní poznání opět každé svou cestou. A mimochodem, trvá to až na výjimky dodnes. Proč asi?