Nové obrázky z kosmické sondy NASA Cassini-Huygens naznačují, že Saturn možná podstupuje proces formování nového měsíce, který vědci už mazlivě pojmenovali ‚Peggy‘. Ten maličký, ledový satelit nebyl zjištěn přímo, nýbrž jen jako nadmutí v Saturnově prstenci – ten nejjasnější prstenec na nejvzdálenějším okraji – naznačuje, že brzy by se do už působivé Saturnovy rodinky 62 měsíců mohl přidat další přírůstek. „Nikdy před tím jsme nic takového neviděli,“ řekl astronom Carl Murray, vedoucí autor studie v Icarus, který vylíčila tato zjištění a objevení tohoto měsíce.
„Možná se díváme na okamžik porodu, kdy tento objekt opouští prstence a směřuje k tomu, aby se stal plnoprávným měsícem.“
Saturnovy prstence sestávají téměř výhradně z ledu se stopovým množstvím materiálu hornin a táhnou se od 7 000 km nad povrchem Saturnova rovníku až do výše 80 000 km s tloušťkou v rozmezí od 10 metrů do 1 kilometru.
Ta světlá šmouha na spodním okraji prstence je odhadem asi 750 mil (1200 km) dlouhá a ukazuje, že by domnělá gravitace Peegy měla ovlivňovat částice prstence. Foto: Nasa/JPL
Ty prstence nejsou pevné, nýbrž sestávají z jednotlivých nesčetných úlomků v rozmezí velikosti od částeček tak malých jako zrnko písku až po balvanům podobné hroudy, co mají celé metry v průměru. Panuje domněnka, že tyto prstence fungují jako galaktické jesle pro tu spoustu měsíců této planety s tím, že materiál se na oběžné dráze postupně hrudkuje dohromady, dokud nenabude dostatečnou hybnost, aby se oddělil.
„Teorie zastává názor, že před dávnými časy měl Saturn daleko masivnější systém prstenců, schopný dát život větším měsícům,“ řekl Murray. „Jelikož se ty měsíce vyvíjely u okraje, tak ho ty prstence vybrakovaly a vyvinuly se z toho, takže ty, co se zformovaly dříve, jsou větší a vzdálenější.“
Největším ze Saturnových měsíců je Titan o průměru více než 5 000 km a o hmotnosti téměř dvojnásobku našeho Měsíce. Pokud Peggy nakonec dostatečně vyroste, aby opustila domov, tak bude v porovnání s ním maličká, snad jen 0,5 míle v průměru.
Obrázek Saturnu v přirozených barvách ukazující jeho měsíce a prstence stejně jako Zemi, Venuši a Mars. Nasa/JPL
Ač se mnohé ze Saturnových satelitů dostanou na orbity mnoho tisíc mil od planety, jiné zůstávají blíže k domovu a ty prstence přetváří buď tím, že zachycují jejich zbloudilou hmotu, čímž jim zostřují okraje, nebo v nich vyrývají slaboučké něco jako rýhy, takže vypadají jako obrovitá sněhová koule nabalovaná valením po zasněženém poli.
Avšak droboučké rozměry Peggy naznačují, že plodné dny Saturnu mohou být brzy za námi s tím, jak se každý další měsíc nejspíš udělá menší, než ten předchozí, jelikož zásoba potenciálně měsíce-tvorného materiálu je už vypotřebována.
„Nečeká se, že by ten objekt dále rostl, může se dokonce i rozpadnout,“ řekli v NASA Jet Propulsion Laboratory.
„Ale ten proces jeho formování a proces vzdalování nám pomáhá pochopit, jak se ty Saturnovy ledové měsíce, včetně toho v mracích zahaleného Titanu a oceán hostícího Enceladu, mohly v masivnějších prstencích před dávnými časy zformovat.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: independent.co.uk
