Minulý týden jsme referovali, že zatímco Západ usilovně pracuje na odcizení Ruska všemi diplomaticky možnými způsoby, aniž by ovšem odhaloval svou ničivě nadměrnou závislost na ruském vývozu energií, bez níž nelze udržet evropský průmysl naživu, tak Rusko zase zrovna tak usilovně pracuje na posílení svých vazeb s Čínou, a v tomto případě díky té nejdůležitější společnosti celé Evropy, Gazpromu, který se připravuje oznámit dokončení „svatého grálu“ mezi dohodami o dodávkách plynu do Pekingu. Uvedli jsme rovněž následující: „A jako by postrkávání Ruska do teplého náručí nejlidnatější země světa nebylo dost, je tu také druhá nejlidnatější země světa, Indie.“


Dnes jsme zjistili, jak je až přesný i tento komentář, když Reuters ohlásila, že Rosněft, největší ropný producent světa podle produkce, by mohl spojit síly s indickou státně vedenou Oil and Natural Gas Corp s dlouhodobými dodávkami ropy do Indie, uvedla tato ruská státem kontrolovaná společnost v úterý.

Říká se, že obě společnosti budou spolupracovat na ruském projektu Sachalin-1, a mohly by také spojit síly v závodě Rosněftu na zkapalněný zemní plyn, co se má teprve postavit na ruském Dálném východě ve prospěch indických spotřebitelů LNG.

My máme jen jednu otázku: budou platby za ropu a LNG prováděny v rublech nebo v rupiích? Nebo ve zlatě? Protože to určitě nebudou dolary.

Rosněft, toky jehož ropy do Asie narůstají, aby diverzifikovaly portfolio i mimo Evropu, neuvedl žádné další podrobnosti, řekl ale, že diskutoval o potenciální spolupráci i s Reliance Industries a s Indian Oil.

To ani nemusel: je i tak dost jasné, co se děje. Zatímco USA zmatkují při každém jednotlivém zahraničně politickém kroku na Ukrajině, při kterém je to možné (a jak by to vůbec mohlo být jinak, když to má v ruce John Kerry), a stejně je to určitě i na Středním východě, kde si už odcizuje i Izrael a Saúdy, ale to jen proto, aby se sblížil s Íránem, tak souběžně s tím Rusko agresivně stmeluje příští největší Eurasijskou osu (určitě co se týče obyvatelstva a přírodních zdrojů) a takovou, co bude nejdůležitější v geopolitickém Novém normálu: tj. Čína – Rusko – Indie.

V této ose zatím chybí jen jedna země – Německo. Protože ač je Německo diplomaticky tak blízko k US, jak jen může být, jeho ekonomika daleko více závisí na Číně a Rusku, což je cosi, co si tyto dva národy také velice dobře uvědomují. Zadruhé i německý průmysl dává na srozuměnou, že přesunuje svou loajalitu k Eurasijské ose a pryč od Skupiny 6 (bez Německa) nejinsolvetnějších zemí světa, což bude tím momentem potřebným, aby byly dny současné petro-měny sečteny.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com