Léta se šetří. Nestále se „hledají nové zdroje“ (krásný to terminus technicus). Snad tisíckrát se mě už novináři, klienti, lidé na ulici, lidé na Facebooku ptali, kde by se dalo ušetřit, aby tak rychle nerostlo zadlužení, aby se nemusely zvyšovat daně. Vždy říkám, že by se měly omezit takzvané mimorozpočtové fondy. A že i samotná ministerstva mají prostor k šetření. A na to zase všichni volají: Kde přesně? Chtějí obyčejně slyšet, že se udělá jedno velké opatření a hned tu bude sto miliard. Jenomže ve skutečnosti nikdy nepůjde o jedno revoluční opatření. Bude jich velmi mnoho a budou malá. A ponesou jen malé částky. Jen chtít takové drobnosti vidět. Příklad? Dobrým příkladem mrhání veřejných peněz je Olympijský park v Praze na Letné.
Jistě, Olympijský park je částečně financován soukromými penězi. Potud vše naprosto v pořádku. Ale vedle toho je spolufinancován i z veřejných zdrojů. A představte si, že ačkoliv je financován i z našich peněz, dá docela fušku zjistit, kolik přesně stál. Některé zdroje uvádí 80 milionů korun. A jiné, neméně důvěryhodné zdroje, mluví o 66 milionech.
Ať tak či onak, za desítky milionů máme něco, co jsme nikdy nepotřebovali. Něco, co jen někteří lidé chtěli coby příjemnou zábavu. Ale když už něco spolufinancuje stát, nemělo by vždy jít o nutnost? Koneckonců lidé mohou Olympiádě fandit tak jako obvykle u televize. Musí kvůli tomu jít k obřím obrazovkám? Je snad nutné najednou v době Olympiády na pár dní otevřít veřejné kluziště z veřejných peněz?
O tom, že je Olympijský park pro mnohé příjemným zpestřením, není sporu. Jenomže tak je to s veřejnými penězi skoro vždy. Těžko najdeme nějaké, jejichž vydání není alespoň někomu příjemné. Když máme veřejnými penězi šetřit, prostě není možné, aniž by se to občas někomu nelíbilo. A proto musíme selektovat: Co je nutné? A co je jen někomu příjemné?
Musíme si uvědomit, že česká ekonomika klesá. Státní dluh činí téměř 1,7 bilionu. A každou vteřinou vzroste o 3 393 korun. Je – posuzováno podle stávajícího vývoje – jen otázkou času, než dopadneme jako Řecko. A v téhle situaci někdo z veřejných zdrojů utratil za Olympijský park více než 18 milionů. Kdyby Olympijský park byl trvalou hodnotou, ještě by člověk jakž takž chápal, že onen někdo se možná domníval, že se tím třeba proinvestuje k růstu. Jenomže tento park má existovat pouhých 17 dnů a pak se zruší. A tenhle cirkus tak stojí daňového poplatníka víc jak milion korun denně.
I když… Vlastně nás to stojí ještě víc než milion korun denně. Většinu nákladů akce platí soukromí partneři. Jestliže je partnerem Škoda-Auto, všechno je v nejlepším pořádku. Dělá si hezkou reklamu, když vedle plácku s ledem zaparkuje nové auto. Horší je, když akci spolufinancuje polostátní ČEZ. Kdyby tyto peníze nedal na akci, měl by větší zisk a víc tohoto zisku by se státu vrátilo na daních a dividendách. Z veřejných peněz jde tedy ve skutečnosti víc, než se na první pohled zdá.
A ne dost na tom. Vedle Olympijského parku má stát i mnoho dalších úzce souvisejících výdajů. S parkem souvisí projekt Česká stopa, tedy zjednodušeně řečeno propagace českých firem v olympijských prostorách. V něm stát utratí už 100 milionů korun. Opravdu si někdo může myslet, že těchto 100 milionů korun natolik podpoří český export, že na daních s tímto nárůstem exportu spojených vybereme 100 milionů zpět? Tedy že se peníze jako investice státu vrátí?
Opravdu jsme kvůli podobným zbytečnostem „museli“ dvakrát po sobě zvyšovat DPH?
Člověk by skoro řekl, že tak bohatý stát, který financuje podobné projekty, určitě neví, co s penězi. Že tak bohatý stát určitě musí přeplácet třeba učitele. Za stejné peníze by bylo možné postavit i trvalá, ne jen několikadenní sportoviště. Když už podporovat sport, pak se nabízí myšlenka postavit nějaký trvalý areál nejlépe v regionu s vysokou nezaměstnaností, kde jednak stavební firmy získají během stavby práci, jednak po dostavbě mladí lidé budou mít důvod nepropadnout skepsi a alkoholu.
Jenom hodně chabou útěchou je, že na akci na pražské Letné bylo zavedeno vstupné, takže se investované peníze „jistě státu vrátí“. Stačí se podívat do Liberce. Místní by nám jistě řekli, jak jim podobná sportovní akce finančně zavařila. Útěchou není ani údajná snaha přivést lidi ke sportu. (Proč zrovna ke sportu? Proč ne k internetu? Jazykům?) Bojím se, že jenom někdo znovu vymyslel úžasný penězovod, který není na první pohled vidět.
Olympijský park pouze ukazuje, že peníze ve státě jsou. Jenom je stát neumí šetřit. Nebo nechce?
