Politické vzpoury, evropské Tea Party – Vzbouřenecké strany si nejspíš v roce 2014 povedou lépe než kdykoliv od druhé světové války… Asi tak od roku 2010 přetvořila Tea Party, vzpoura u Republikánů, Ameriku od základů. – The Economist Dominantní sociální téma: Tohle jsou strany, které je třeba sledovat a izolovat. Analýza volného trhu: Před deseti lety, když jsme psali o vzestupu libertariánství do sociopolitického centra, tak naše poselství nebylo zrovna moc populární, ale jak dnes vidíme i v tomto článku od Economist, vyšlo nám to relativně přesně.


Nejdříve přišel v USA Ron Paul a Tea Party a teď se hnutí mimo mainstream šíří i po Evropě. Psali jsme o tom mnohokrát, a tak vítáme tyhle komentáře od Economistu. Zde je toho více:

[quote align="center" color="#999999"]

Nová politická hnutí přichází v mnohých provedeních, ale většina jejich členů sdílí trojí přesvědčení: že vládnoucí elita ztratila smysl pro ideály zakladatelů Ameriky, že federální vláda je zbytnělý, samoúčelný Leviatan, a že ilegální imigrace je hrozbou sociálního řádu.

Je to hnutí Tea Party, co hraje ústřední roli v tomto konfliktu, který rozvrátil americkou politiku, a přivodil těžkosti reformám zákonů o rozpočtu a imigraci. Nyní se něco podobného děje v Evropě.

Vzbouřenecké strany jsou na vzestupu. Pro mainstreamové strany a pro voliče znepokojené jejich úspěchem poskytuje americká zkušenost s potýkáním se s nimi užitečné poučení.

Mezi Tea Party a evropskými vzbouřenci existují velké rozdíly. Zatímco frakce Tea Party operují uvnitř amerických mainstreamových stran, a má kořeny ve ctihodné tradici konzervatismu vyznávajícího malou vládu, tak jejich evropské protějšky jsou malé, rebelující výhonky někde na krajní pravici.

Evropané jsou ještě rozrůzněnější než Američané. Norská Strana pokroku je na hony vzdálená maďarským hulvátům z Jobbik. Nigel Farage se svou nudnou salónností Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) se dívá svrchu na Marine Le Pen s její Národní frontou (FN) za Kanálem. Existuje však společná hrozba, která ty evropské vzbouřence spojuje s Tea Party.

Jsou to naštvaní lidé slyšící na staré dobré časy, kdy to bývalo jednodušší. Obavy z imigrace. Ty pramení z toho obleženého středu – od lidí, kteří cítí, že elita na vrcholu a somráci ze spodiny prosperují na úkor řádně pracujících lidí.

Ti věří, že mocenské centrum – Washington nebo Brusel – přetéká byrokraty, co tam pečou plány, jak řídit lidem život. Politici mainstreamu v Evropě už ty vzbouřence zkouší udržet na okraji společnosti marginalizací, v níž je líčí jako vyšinuté, rasisty a fašisty.

To ale nefunguje, zčásti protože mnozí z těch vzbouřenců vyvíjí rozhodné úsilí o dosažení úctyhodnosti. UKIP, FN a Strana svobody (PVV) v Holandsku by každá už mohla získat v květnových volbách do Evropského parlamentu většinu hlasů.

Ve Francii říká 55% studentů, že budou uvažovat o hlasování pro FN. Strana pokroku už vstoupila do norské vlády. Na Slovensku už mají nového krajně pravicového guvernéra provincie. Připočtěte vzbouřence na levici, jako je Syriza v Řecku a hnutí Pěti hvězd v Itálii, a jsou strany mainstreamu v Evropě slabší než kdykoliv od druhé světové války.

Vzbouřenci si vedou dobře zčásti proto, že mainstream si vede tak mizerně.

Vlády povzbuzovaly spotřebitele, aby si půjčovali, dovolovaly bankám, aby zdivočely a jako vrcholný svorník Evropského projektu zkonstruovaly euro.

V posledních pěti letech to byli běžní lidé, kdo platil cenu za tyhle pošetilosti ve vyšších daních, nezaměstnanosti, krácení dávek a zmrazení platů. Tyto noviny sympatizují s náhledy těchto Tea Party stran, že to vypadá, jako by moderní státy byly konstruovány tak, aby se spíše staraly o sebe, místo o občany, kterým by údajně měly sloužit. [/quote]

Nepřekvapuje nás tón jejich komentářů. Je to psáno s u Economistu obvyklou směsicí pohrdavé nadřazenosti a dezinformace. Rovněž to ilustruje prázdnotu těch dominantních sociálních témat, která elity vynáší jako nosná.

Economist je určitě hlásná trouba elity a jako od takového od něj lze očekávat, že bude shazovat libertariánské probuzení, k němuž dochází v Evropě, zrovna tak jako v USA. Co ale překvapuje, je to, že ta kritika je tak předvídatelná. Zase se jednou, jako vždy, dovídáme, že ti, kdo nepatří k centro-levicovým nebo centro-pravicovým jsou znepokojiví „vzbouřenci“.

Dokonce i slovem se „fašismus“ přispěchali, aby ho hned – jako že – stáhli. Důvod, proč to stáhli, je, protože ten termín se teď nejspíš nehodí k tomu, co se zrovna děje. I sám Economist to v podstatě s bručením uznává. Ale i tak si přeje ty, kdo usilují o autentičtější a snad i domorodější přístup, vykreslit jako extrémisty.


[quote align="center" color="#999999"]

Když Geert Wilders, vůdce PVV prohlašuje Korán za „fašistickou knihu“ a islám za „totalitní náboženství“, tak schvaluje netoleranci. Když paní Le Pen požaduje ochranu francouzských firem před zahraniční konkurencí, tak hrozí ožebračením svých krajanů.

Když UKIP slibuje lidem v Británii prosperitu mimo Evropskou unii, ale uvnitř zóny volného obchodu, je to její vlastní výmysl, tím podstrkuje iluzi.  Zvyšující se nerovnost a rostoucí imigrace jsou vedlejším produktem technologického pokroku a ekonomické svobody daleko více, než si je většina lidí ochotna přiznat.

…

Jak se ty Tea Party po celé Evropě dostanou blíže k moci, tak nejspíš samy sebe odhalí jako nekompetentní a roztříštěné. Avšak ti vzbouřenci nepotřebují vítězství, aby si protlačili agendy nebo aby vztyčili bariéry proti reformám. Proto se Evropané potřebují dočkat jejich odchodu.[/quote]

Tohle jsou poněkud překroucené deklarace vzhledem k tomu, že elity za naším moderním sociopolitickým systémem evidentně tvrdě pracují, aby vytvořily nové třenice mezi muslimy a křesťany. Člověku se jen stačí podívat na islámský půlměsíc vztyčovaný v jedné zemi za druhou po celém Středním východě a v Africe, aby viděl, že ten plán už běží.

V každém případě to vypadá, že Anglosféra podporuje změny režimů, aby odstranila sekulární vůdce a nahradila je islamistickými. Ty samé Západní mocnosti zařizují i imigraci tak, aby islámská populace zaplavila evropské země a způsobila tak náboženské a kulturní napětí.

Economist rovněž tuší, že evropské Tea Party se ukáží v kontextu skutečné politiky jako nekompetentní. To je ale mimo mísu. Jak jsme už trvale s jistou přesností vysvětlovali, tak Internetová reformace není ani mechanická, ani toho nemá tak moc společného se zavedenými stranickými parametry.

Je třeba, aby se člověk ohlédl zpět do éry Gutenbergova tisku, pro poučení o tomto tématu. Výsledkem Gutenbergova tisku byly zčásti přechody jako renezance, reformace a i osvícenství, ač existují určité spory ohledně míry dopadu ze strany elit na ty dva poslední přerody.

Ale tyto sociopolitické pohyby nejsou v žádném případě politickými či ekonomickými pohyby v normálním smyslu, a tudíž analýza Economistu nejenže netrefila cíl, ta netrefila vůbec nic. To, co probíhá, se v kvazi-moderní historii odehrálo jen jednou, a výsledky toho se pak odrážely po staletí.

Lidé byli vystaveni novým informacím a rozhodli se, že ta stará paradigmata jsou falešná, konstruovaná k jejich kontrole. Výsledky měly málo co dělat s vytříbením tehdy normálních struktur komandování a kontroly. Elity nakonec opustily Božskost králů a během času je nahradily regulatorní demokracií.

Teď už je řada na regulatorní demokracii, aby také uvadla. Je příliš známá svou falešností a falešnými historickými povídačkami, které ji doprovází.

Economist v tomto článku dospívá na základě pozorování k závěru, že „je třeba, aby politici mainstreamu vysvětlili ty obtížné volby a rozptýlili pomyšlení na ty falešné koncepce … Politici připravení promluvit zjistí, že většina občanů je schopných vyrovnat se s pravdou.“

V tom to ale je. Lidé objevují, že to, co se učívali od dětství a dále, není pravda, ani to pravdu nepřipomíná. Výsledky mají jen málo co dělat, pokud vůbec něco, s politikou, přinejmenším primárně – zrovna tak jako to, že renezance znovu objevila vědu, mělo málo co přímo co dělat, pokud vůbec něco, s vedením italských městských států.

Závěr: Je to daleko větší věc než jen tohle.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thedailybell.com