Před časem se po celém světě objevily zprávy o tom, že poslanec jihokorejského národního shromáždění Lee Seok-ki byl zatčen kvůli obviněním ze zrady. Jihokorejská Národní zpravodajská služba (NIS) krmila mediální kanály přepisem schůzky za účasti Leeho, který vypadal, že odhaluje plány Sjednocené strany pokroku pozdvihnout zbraně proti jihokorejské vládě, pokud by došlo k válce se severem. K uvolnění tohoto přepisu došlo na vrcholu národních protestů proti vměšování NIS do národních voleb v prosinci 2012. Sjednocená strana pokroku (UPP) byla předvojem demonstrací proti NIS a při běsnění, které vyvolalo obvinění Leeho a UPP, se povedlo ty masové protesty zadusit.


Lee Seok-ki a jeho šest spolu-obžalovaných byli v podstatě odsouzeni dvakrát; první byl soud médií, v nichž se objevovala výbušná tvrzení založená na jednostranně podávaných podrobnostech a dezinformacích poskytovaných NIS, aby přesvědčili většinu Jihokorejců, že Lee je vinen ve smyslu obvinění.

Vypadá to ale, že ten druhý proces, který zrovna teď probíhá u okresního soudu v Suwonu, by mohl vynést naprosto odlišný výsledek, vzhledem k tomu, že obžalobě se její případ úplně sesypává.

Ke dvěma hlavním obviněním proti Lee Seok-kimu patří spiknutí pozdvihnout zbraně proti vládě a porušení Zákona o národní bezpečnosti, podle něhož je ilegální kázat i projevovat sympatie k Severní Koreji. Svévolné uplatňování tohoto zákona bylo často využíváno k potlačení disentu a k potrestání politických akcí, které neměly se Severní Koreou naprosto nic společného.

Hlavní svědek obžaloby je informátor placený NIS, aby špehoval UPP. Ústředním bodem případu je sada nahrávek, které tento informátor pořídil na dvou schůzích strany, jichž se účastnil v květnu 2013.

Tento informátor dosvědčil, že těchto schůzek se účastnili členové tajné podskupiny uvnitř UPP pod jménem Revoluční organizace (RO). Svědek tvrdil, že byl členem RO, a vypovídal, že se zúčastnil „protistátních aktivit“. Tento informátor v apelu na důvěřivost tvrdil, že členové RO mu říkali, že „existuje pouze jediný vůdce – Kim Il Sung, a že Lee Seok-ki je jeho zástupcem v Jižní Koreji.“ Vůbec nezáleželo na tom, že v době těch konverzací, které se měly údajně odehrát, byl Kim Il Sung už dávno mrtev.

Samotná existence RO je otevřenou otázkou. UPP vyhlašuje, že žádná Revoluční organizace neexistuje, a že celá tahle povídačka je slátanina od NIS, aby tuto stranu očernila. UPP od samého počátku trvala na tom, že NIS si svévolně upravila přepis, aby dezinterpretovala skutečná slova, která byla na květnových schůzkách vyslovena.

Opravdu, existují hojné podklady pro skepsi ohledně spolehlivosti přepisů. Obžaloba předložila jako důkaz 46 audio-nahrávek z různých schůzek. Jakmile byly nahrávky v rukou soudce, tak obžaloba přepracovala přepisy, aby vytvořila daleko přesnější výsledky. Samotné přepisy z květnových schůzek obsahovaly celkem 272 úprav oproti původní verzi, kterou NIS nechala uniknout do tisku, a která tvořila základnu pro obžalobu Leeho a jeho šesti spolu-obžalovaných. Více než polovina těchto chyb pocházela z textu projevu Lee Seok-kiho z 12. května.

Zda by bylo možno ty původní nepřesnosti prohlásit za „chyby“, to už je další otázka. Představa, že se prostě stává, že se objeví nekorektní znění slov, přiklánějící se k odsuzujícímu vylíčení Leeho, je dost naivní. Ta pobuřující slova vložená do prvního přepisu vyvolala dalekosáhlé pobouření, čímž poskytla NIS záminku k raziím do domovů a kanceláří UPP, k zatýkání některých jejich členů a k rozpoutání úsilí o zákaz této strany.

Uvažte, jak až odlišný dojem byl vyvolán tou kreativní záměnou slovíček uvedenou v prvním přepisu. V první verzi byla fráze „vedení svaté války“ připisovaná Leemu, ale záznam ukazuje, že on ve skutečnosti řekl „vedení naší propagace.“ Podobně se v prvním přepisu objevily „opoziční boj“ a „předmět této války“ oproti nahrávce Leeho slov „protiválečný boj“ respektive „boj proti válce“. Leeho zmínky o Jeol-du-san o Svatyni katolického mučedníka se objevily v prvním přepisu jako „svatyně rozhodující bitvy.“

Bylo to snad neúmyslné nedopatření, když měl v prvním přepise Lee oznamovat „válečné přípravy“, místo jeho skutečných slov „konkrétní přípravy“? Šlo by opravdu říci, že Lee volal po ozbrojeném povstání, když v jeho prvním přepisu byla fráze „Veďme rozhodující válku“, co se ukázalo být „Rozhodněme se“?


NIS tvrdí, že jejich ošemetný přepis byl důsledkem „špatné audio-kvality a statických interferencí,“ ale určitě není náhodou, že povaha těch chyb způsobila větší pravděpodobnost, že Lee a ti spolu s ním obžalovaní byli obviněni a UPP byla zostuzena.

Mnohé z těch audionahrávek, které obžaloba předložila jako důkazy, byly kopie. „Hodně z původních audio-souborů už bylo vymazáno,“ poukazoval tým obhajoby, „takže to vznáší pochyby o tom, zda jsou ty kopie stejné jako originály. I kdyby svědkové potvrdili integritu důkazů, nelze říci, že lze určit jejich autenticitu.“

Obžaloba tvrdila, že spolu-obžalovaní Hong Sun-seok a Lee Sang-ho měli před květnovými schůzkami během uplynulého roku a půl více než 1 700 volání podezřelým členům RO. Obhajoba namítá: „Neexistuje žádný objektivní důkaz, který by ukazoval, že ti lidé, se kterými mluvili, byli členové RO, a nikdo nezná obsah jejich konverzací.“ Obhajoba rovněž zpochybňovala pravděpodobnost, že členové podzemní organizace by pro komunikaci používali mobilních telefonů.

Akce NIS možná obžalobě v tomto konspiračním soudu poskytly i nekalou výhodu. NIS provedla série razií do domovů a kanceláří UPP a přidružených organizací a 14. listopadu při razii na tuto skupinu NIS zkonfiskovala bezpečnostní digitální kartu obsahující tým obhajoby a její strategii. O dva týdny později NIS kontaktovala tým obhajoby a oznámila jim, že mají odstranit pečeť karty a říci jim jak pokračovat. Člen týmu obhajoby hlásí: „Po odstranění pečeti nám to okamžitě nevrátili, nýbrž to připojili k počítači a vystavili materiály na obrazovce; pak si ty dokumenty vyfotili digitálním foťákem." Tým obhajoby protestoval, že materiály jsou pouze pro advokáty obhajoby tohoto konspiračního procesu, „ale agenti si dále dělali fotky.“

NIS sice tvrdí, že pak před týmem obhajoby fotky z aparátů vymazali, ale software k obnově dat umí vymazané digitální fotky znovu získat. Na počítači mohl být rovněž instalován software snímající obrazovky. Neexistuje nic, co by NIS zabránilo uchování těchto informací, pokud se k tomu rozhodli. Chování NIS během celé záležitosti nenaplňuje důvěrou v dobrou vůli této organizace. Obhajoba tuto akci NIS prohlásila za „naprosté opovržení právy obžalovaného na obhajobu a práv advokátů obhajoby, které by mělo vést k zamítnutí obvinění.“

Dalším porušením práva na obhajobu je to, že Lee Seok-ki je držen pod neustálým dohledem CCTV a nedovolili mu přístup k advokátovi jinak, že za přítomnosti žalobce.

Většina vládní opory případu spočívá na síle výpovědi placeného informátora, přičemž křížový výslech obhajoby jeho věrohodnost naprosto znemožnil. Obhajoba tvrdila, že výpověď informátora byla předem napsaná NIS a nepředstavuje vůbec jeho skutečné svědectví. Podle záznamů trvaly výpovědi 3 hodiny a 25 minut, po nichž bylo 25 minut na revizi otázek. Obhajoba argumentuje, že nebylo možno sepsat 97 stránek výpovědi za tak krátkou dobu a revidovat a podepsat 142 stránkovou zprávu za 25 minut. Obhajoba se ptala informátora: „Napsali agenti NIS tyhle výpovědi předem?“

Informátor doznal: „Napsali to předem.“ Výpověď, kterou obžaloba připisuje informátorovi, ve skutečnosti představuje formulace NIS. V odpovědi na otázku, že čas byl příliš krátký, aby zpracovat tak objemný materiál, informátor odpověděl: „Byl jsem s obsahem obeznámen, takže jsem to jen v rychlosti prolétl očima, abych zkontroloval, nejsou-li tam chyby.“ Nicméně to byla NIS, kdo dodal obsah.

Informátorova výpověď ani nebudí důvěru. Závěr svědka, že schůzka 12. května byla vedena Revoluční organizací, se zakládal výhradně na jeho úsudku o tom, že bezpečnost byla přísná. Neexistovaly žádné další příznaky, že šlo o schůzi tajné skupiny. Pokud je přísná bezpečnost dostatečným důkazem tajné revoluční skupiny, pak se člověk s takovýmito skupinami setkává při každé návštěvě letiště.

Jedním z hlavních rysů informátorovy výpovědi byl výraz „jedna linie, dvojí vedení“, který popisoval vnitřní bezpečnostní strukturu této organizace. Svědek předpokládal, že RO přijala přístup založený na tom, co četl o minulých národně bezpečnostních případech. On pak pouze extrapoloval z těchto nijak nesouvisejících případů.

Svědek často měnil svou výpověď. Informátor původně tvrdil, že Lee Seok-ki oznámil, že je „čas připravit se na revoluci, rozhodující okamžik.“ Během křížového výslechu svědek doznal, že Lee nikdy taková slova nepronesl.

Neexistuje ani moc důkazů o názvu „Revoluční organizace.“ Obhajoba se svědka ptala: „Vypověděl jste, že když jste poprvé vstoupil do RO, tak už jste ‚nejspíš slyšel‘ jméno RO od kohosi jménem Do. Co jste myslel tím ‚nejspíš‘?“ Informátor odpověděl: „V NIS se mě ptali, zda se organizace nazývala RO, a já řekl ‚nejspíš RO‘.“ Jinými slovy, to byla NIS, kdo informátorovi dodal název Revoluční organizace.


Svědek rovněž přiznal, že jeho předchozí výpověď, že RO má čtyři regionální pobočky, byla jeho domněnkou a přes to, že tvrdíval, že slyšel o platformě RO, ve skutečnosti o ní nikdy neslyšel. Svědek opakovaně ustupoval z tvrzení a uznával, že velká část jeho předchozí výpovědi byla založena na jeho domněnkách.

Tento informátor rovněž připustil, že jeho výpověď ohledně struktury RO byla založena na jeho sledování odštěpeneckých skupin při schůzi z 12. května. Neměl žádnou přímou znalost o struktuře RO. Informátor vypovídal o existenci ústředního výboru RO. Tak se ho soudce zeptal, zda to slyšel od někoho přímo spjatého s jeho existencí, a svědek odpověděl: „Nikdy jsem to od nikoho neslyšel přímo. Když jsem ale slyšel, že Wang-jae-san je ‚chatrně zorganizovaná, takže nemá ani ústřední výbor,‘ tak jsem si myslel, že je možné, že my ho máme.“ Předpokládal existenci ústředního výboru pouze z toho, že ti aktivisté vypadali dobře organizovaní.

V absurdním prohlášení svědek řekl, že by mohl říci, kdo je členem RO čistě z toho, když se na toho člověka podívá. Opravdu jediným důkazem, který mohla obžaloba nabídnout, že vůbec nějaká RO existovala, bylo svědectví informátora, a to se ukázalo být jako trapas.

Podle hodnocení vedoucího advokáta obhajoby Kim Chil-juna: „Přijal informátor roli kontraktora NIS a kolaboroval s NIS tím, že aktivně vyhledával lidi, aby se s nimi setkal a vylákal je tak, aby řekli určité věci. Místo, aby poskytoval objektivní a pravdivé informace o skutečné situaci, infiltroval se za účelem vyšetřování, režíroval situace a pak to předkládal jako důkazy. Poté, co naškrábal přehnanou zprávu o aktivitě, hned ji podstrčil NIS.“

Co se týče důkazů, o kterých NIS tvrdí, že je má o RO, to Kim vidí tak, že: „Bylo odhaleno, že se zakládají buď na představivosti informátora, nebo na fikcích vycházejících z jeho znalosti jiných vysoce profilovaných národně bezpečnostních případů.“ Co se týče existence RO, „neexistují o ní jiné důkazy, kromě výpovědí vládního informátora. I to, co by snad mohlo být považováno za důkaz, je buď rozporuplné, nebo absurdní.“

Zakládá se to jen na několika slovech, řekl Kim: „Vládní informátor si v podstatě celý ten scénář vyfantazíroval.“ Ze sledovaného sezení 12. května nevznikla žádná rezoluce, informátor nemohl ani vědět, co bylo řečeno na šesti dalších sezeních, která probíhala souběžně s tím, jehož se zúčastnil. Neexistuje žádný důkaz o přijetí rozhodnutí o zahájení povstání. Když se ho ptali, zda došlo k nějaké diskusi po tomto sledovaném sezení o plánech akcí nebo o řešeních, tak vládní informátor odpověděl: „Ne, nepamatuji se.“

Obhajoba začne s prezentací své argumentace v lednu, kdy plánuje odhalit dodatečné informace o rozsahu fabrikací v argumentaci vlády. Očekává se, že soudce během několika dalších týdnů učiní rozhodnutí o přijatelnosti těchto záznamů jako důkazů, a jeho negativní rozhodnutí by zasadilo další ránu argumentaci obžaloby.

Až dosud se obžalobě nepodařilo nabídnout důkaz dokládající obvinění ze spiknutí. Avšak Zákon o národní bezpečnosti je tak otevřený všemožným interpretacím, že nelze vyloučit ani odsouzení za tato obvinění. Vláda počítá s odsouzením u přinejmenším jednoho obvinění, aby mohla posílit své podání k Ústavnímu soudu navrhující zrušení Sjednocené strany pokroku. Ministerstvo spravedlnosti rovněž plánuje odstranit šest členů UPP v Národním shromáždění z jejich úřadů. Úspěšný výsledek ve kterékoliv z těchto snah by spustil širší snahy.

V rostoucí vlně vládních represí, k nimž patří i rozsáhlé útoky na odbory, je tento konspirační proces zahajovací salvou v kampani za odstranění progresivních sil z politické scény. Ministerstvo spravedlnosti oznámilo plány dát schválit legislativu, která by mu dala pravomoc rozpouštět to, co označuje za „protistátní“ skupiny. „UPP je jen špičkou ledovce,“ odhalil jeden činitel ministerstva spravedlnosti, a existuje spousta jednotlivců a skupin, proti kterým se chce vláda zaměřit.

Osud demokracie v Jižní Koreji visí na vážkách. Pravice se uchyluje k praktikám éry diktatury, kdy veškerou opozici běžně perzekuovala jako komunisty, a využívala těchto represí k zadušení disentu. Osvobození obžalovaných z konspirace v tomto procesu a neúspěch vlády ve snaze o zrušení UPP by překazily úsilí o delegimitizaci účasti progresivních sil na politickém procesu a znamenal by obrovské vítězství Korejského lidu při obraně demokracie.

Gregory Elich

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: counterpunch.org