Co je špatně s nejprestižnějšími vědeckými časopisy Science a Nature a Cell. Nositel Nobelovy ceny zaútočil na elitní žurnály… OTEVŘENÁ kritika je kriticky důležitou součástí vědy, protože tak se oddělí špatné myšlenky od těch dobrých. Takže když Randy Schekman se jeden z těch, co v roce 2013 sklidili Nobelovu cenu (v jeho případě za fyziologii a medicínu), rozhodl kritizovat způsob, jakým jsou vedeny vědecké žurnály, tak si nebral servítky. Dr. Schekman se v týdnu udělování cen (medaile a šeky se předávají 10. prosince) oznámil, že laboratoř, kterou vede na University of California v Berkeley, bude bojkotovat to, co popsal jako „luxusní žurnály“. Tím myslí ty obecně považované za nejprestižnější, jako je Cell, Nature a Science. – The Economist
Dominantní sociální téma: V moderní vědě není nic tak špatného, co by trocha přísné kritiky nemohla vyléčit.
Analýza volného trhu: Často jsme projevovali zájem o to, co vlastně konstituuje civilizaci. Ayn Rand věřil, že nejvyšším uměním civilizace je soukromí. Snad je to ale míra rigorózního přijet a uplatnění vědecké metody.
Dospěli jsme k této myšlence s návratem k renezanci, která změnila Západ znovuobjevením vědy. To, co přišlo potom, Osvícenství a ještě důležitěji Věk rozumu, byly úkroky zpět ustupující od původní brilantnosti tohoto Věku.
Renezance byla projevem Gutenbergova knihtisku, který dovolil, aby šlo tisknout Bible a další „knihy“. Ty byly otrávené pravdou, a tak byla řecká věda znovu objevena. Bylo to až ve Věku rozumu prosazovaném ve Francii s nástupem éry bankovní elity, kdy byla čistota tohoto impulsu rozmělněna.
Renezance zdůrazňovala vědu. Věk rozumu zdůrazňoval myšlenku, že lidské bytosti uplatňující mohutnost logiky mohou tady na Zemi vytvořit utopii. Přirozeně se ještě nikomu tuhle Nirvánu stvořit nepovedlo. Ale pečlivě vybraní experti s tou správnou pokrevní linií by prý všechny ostatní dovedli do Země zaslíbené.
Zní vám to povědomě? Francouzská revoluce byla jedním z největších úspěchů Věku rozumu a skončila tak, že posedávající babičky štrikovaly vedle vršících se hromad useknutých hlav.
Dalším ze zářných úspěchů Věku rozumu byla „Encyklopedie“, od níž se čekalo, že bude definitivní formulací dosažených lidských úspěchů. Samozřejmě, že ti, kdo k ní přispívali, byli obvyklí pachatelé elitářství: Encyklopedie těch dnů byla standardním provedením střežené brány, takovým, který dnes pokračuje sice užitečnou, často však i pokleslou Wikipedií. (Někdo jednou přijde na to, jak opravdu Jimmy Wales dospěl k jejímu založení…)
Jde o to, že až po informační revoluci společnost strážců brány postupně původní civilizační impuls rozmělní, tak je nevyhnutelné, aby došlo k znovuobjevení a k oslavě čisté vědy.
Je povzbuzující, že to vypadá, že jsme u konce tohoto cyklu s tím, že vědu po celém světě opět začínají znovu objevovat. Tohle kvílení Randyho Scheckmana je toho jen začátkem.
Zde je toho více:
[quote align="center" color="#999999"]
On proti těmto žurnálům vznáší dvojí obvinění. Tím prvním je, že vědomi si své výlučné důležitosti a v touze ochránit ji uměle omezují počet článků, které přijmou – když jednají, jak to formuloval on v interview s britskými novinami Guardian, jako „módní návrhář, který vytváří omezenou prodejní kolekci kabelek či rób … s vědomím, že vzácnost rozdmychá poptávku.“
Jejich chování, jak říká, vede více k prodeji předplatitelům než k publikaci nejlepšího výzkumu. Zadruhé, argumentuje, že už i věda jako celek je pokřivená perverzními pobídkami, zvláště pak tyranií „impaktního faktoru“, což je číslo, které by údajně mělo měřit, jak je ten daný žurnál důležitý.
Výzkumníci, kteří publikují v žurnálech s vysokým impaktním faktorem – jako jsou ty tři výše jmenované – mohou očekávat povýšení, zvýšení platů a profesionální obdiv. Ti, co to nedělají, mohou čekat zapadnutí či až vyhazov, Darwinovský systém mezi akademiky známý jako „publikuj nebo zhyň.“
…
Pracující vědci vám nejspíš až po pár drinkách řeknou, že on není s tímto názorem zdaleka jediný. Nedostatek místa postrádá smysl ve světě, kde je více a více výzkumu distribuováno online. A mnozí si dělají starosti, že tlak na publikaci oslnivých výzkumů v blyštivých žurnálech povzbuzuje k prázdnému předvádění a k frajeřinám a odměna má přednost před pořádně odvedenou prací. [/quote]
My na tuhle strunu hrajeme už dávno. Kamkoliv se ve vědecké komunitě podíváte – na mysl přijde třeba moderní Západní medicína – zjistíte, že se po kolena brodíte bahnem korupce. Je to Velká farmakologie, kdo tak či onak platí za články v medicínských žurnálech, ale i jiné druhy vědeckých žurnálů jsou bezpochyby podobně pokřivené.
Nelogičnost ve vědě je teď daleko rozsáhlejší než věda taková, jaká jí je, a to se šíří do sociopolitické a ekonomické organizace moderní společnosti. Ať už je to centrální bankovnictví, tvorba zákonů nebo justice, tak se v nich vědecké impulsy staví stejně vysoko na piedestal, jako je v nich nepřípustné je aplikovat.
Ti, kdo prosazují globalismus, vědu podvrací už desítky let, ba staletí. Kult „expertů“ byl vztyčován spolu s představou, že ukazatele všeho druhu zobrazujících minulost lze shrnout do kupy tak, aby se vytvořila přesná predikce. Kolem těchto předpokladů se budují všemožné druhy pavědy.
I regulérní věda – ty vědecké žurnály atd. – se staly souběžně s tím obětí vedlejších škod. Dominantní sociální témata protlačovaná internacionalismem jsou v tomto okamžiku tak všude vlezlá, že už infikovala téměř všechny významné obory.
Chcete komentovat počasí? Tak to byste nejspíš měli přijmout tu fikci o globálním oteplování, aby vás publikovali. Chcete psát o medicíně? Tady je strážcem brány Velká farmakologie. A věda je celkově pokřivená čím dál větším udělováním grantů federální vládou, která rozhoduje, které projekty stojí za to financovat. Můžete se vsadit, že to budou ty projekty, které nijak významně nerozruší status quo.
Pokud je nezkalená snaha o vědu a pravdu obdivuhodným prvkem skutečně civilizované společnosti, pak prostě musíme prozkoumat své současné prostředí, abychom jasně viděli, jak až hluboko jsme klesli.
Závěr: Schekman tomu bezpochyby rozumí, ale jeho kritika to sotva škrábe po povrchu…
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thedailybell.com
