Poznámka: DEBKAfile je izraelský zdroj s vynikajícími faktickými informacemi od zpravodajských a vojenských kruhů, ovšem ke svým informacím vždy přidává izraelskou intepretaci skutečnosti. Hnutí mainstreamových syrských rebelů je předmětem útoku ze tří stran: Syrské armády, Fronty Nusra z Al-Káidy a Al-Káidy z Iráku. Někteří z velitelů těchto rebelů kontrolující okolí Damašku si vyhandlovali soukromé dohody o neútočení s místními důstojníky Syrské armády, z nichž s některými sloužili jako kamarádi ve stejných jednotkách, než dezertovali. Tento trend se šíří i do dalších měst, včetně Homsu a Hamy.


Zpravodajské a vojenské zdroje DEBKAfile hlásí, že tyto místní dohody se rychle vyvíjí do společných hlídek v okresech držených rebely. Fúze těchto dvou válčících táborů jsou předzvěstí výhledu na to, že se velké oblasti pod kontrolou rebelů vrátí pod kontrolu režimu prezidenta Bášara Asada i bez dalšího krveprolití.

Ne všichni vůdci rebelů se přidávají k tomuto trendu. Někteří to zkouší sabotovat pomocí sebevražedných útoků a dělostřelby. Většina těchto útoků je prací frakcí Al-Káidy, jako sebevražedná exploze náklaďáku na vládním kontrolním bodě na kraji Hama z neděle 20. října, která zabila 30 lidí.

Tomuto druhu násilností ale začíná docházet dech, protože hlavní sponzoři rebelů, Katar, Jordánsko, Turecko a proti-syrské elementy v Libanonu zpomalily svou logistickou pomoc a dodávky munice. Jdou v patách USA, Británii a Francii, které se nikdy moc nesnažily dostát svým slibům z minulého měsíce, že udrží zásobování rebely zbraněmi, instruktory a vojenskou pomocí. Posledním aktivním podporovatelem, který rebelům zbyl, je Saúdská Arábie.

Zvláštním případem je situace na severu v Aleppu, v největším syrském městě: Ještě před několika měsíci byli dominantní silou v severní a severovýchodní Sýrii a v pohraniční oblasti s Tureckem militanti rebelů syrského mainstreamu. Dnes jsou přitlačeni ke zdi různými skupinami přidruženými k A-Káidě, které uchvátily kontrolu nad silničními spoji mezi Sýrií a Irákem. To džihádistům umožňuje, aby jezdili sem a tam mezi oběma zeměmi a získali neustálý přísun vojenského materiálu a bojovníků.

Syrské a irácké vojenské jednotky, které zkusily tuto dopravu zastavit, byly odraženy. V tomto okamžiku začíná být podstatná i turecká role v tom binci panujícím v Sýrii.

Uprostřed vzájemného obviňování mezi Izraelem a Tureckem, o čemž The Washington Post 17. října prohlásil, že šéf turecké rozvědky MIT Hakan Fidan prodal izraelské špiony Íránu, má Ankara na starosti naléhavější záležitost – kterou si upeče potichoučku. Fidan totiž vidí, že syrští Kurdové využívají zkázy v severní Sýrii, aby uchvátili kontrolu nad severní oblastí Turecka. Aby to omezili, začalo Turecko zásobovat jednotky Al-Káidy bojující s Kurdy zbraněmi.

Objev, že člen NATO vyzbrojuje džihádisty z Al-Káidy vyvolalo ve Washingtonu pobouření.

OSN ve snaze vnést do pekelné vřavy v Sýrii špetičku kontroly požádala veterána diplomacie Lakhdara Brahimiho, aby obnovil svou zprostředkující misi mezi Asadovým režimem a syrskými rebely, ve snaze uvést 23. listopadu do chodu Konvent Ženeva II k dosažení politického řešení. Asad rychle pracuje, aby rozšířil místní dohody o neútočení rozrůstající se po bitevních polích a sestavil novou frontu sestávající ze dvou dosud válčících syrských táborů k rozběhnutí spojeného válečného úsilí o vymazání otisku Al-Káidy v této zemi. Syrský vládce se tudíž dostává blíže k dosažení svého primárního válečného cíle, přesvědčit Západ a zvláště Spojené státy, aby podpořily jeho, jelikož je to jediný arabský vládce, který je oddaný zastavení zamoření Levanty Al-Káidou, a stojí tedy za to, aby o něj Washington pečoval. Jelikož tento proces pokračuje, ztrácí záležitost s Asadovými zásobami chemických zbraní nejspíš svou naléhavost. V každém případě experti OSN ve své misi k jejich zničení dělají jen malé pokroky.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: debka.com