Protesty jsou kouřovou clonou k rozvinutí USA, Saúdy a Katarci podporované násilné snahy o změnu režimu v Súdánu. Associated Press odhaluje, že nedávné a probíhající nepokoje “ve stylu Arabského jara” v súdánském hlavním městě Chartúm vede Západem podporovaná súdánská opozice, tj. Národní strana Umma a různé ty pochybné NGO spolu s organizacemi “nezávislých médií” vytvořenými Západem k jejímu podněcování. To odhaluje další Západem zinscenované povstání vykonstruované ke změně režimu ve prospěch režimu nového, klientského a k Západu přátelského.
Článek z AP „ Súdánští protestující požadují svržení režimu“ poprvé tvrdí:
[quote align="center" color="#999999"]
Aktivisté uznávají, že nemají žádné jednotné vedení nebo podporu od politických stran, vyjadřují však naději, že spontánní povaha současného kola protestů znamená, že nabývají na hybnosti.[/quote]
AP ale pak doznává (zdůraznění doplněno):
[quote align="center" color="#999999"]
Jeden z nejprominentnějších vůdců súdánské opozice Sadiq al-Mahdi z Národní strany Umma řekl v mešitě v okrsku Omdurman účastníkům obřadu, že al-Bashir utrácel státní rozpočet za „konsolidaci moci“ a zanedbal „sejmutí břemene té agonie s beder občanů.“
Po kázání pochodovali protestující okrskem, který je dlouhodobou baštou opozice za skandování „lid chce pád tohoto režimu“, což je slogan předcházející Arabským jarům, povstáním, jež začala koncem roku 2010 a vedla ke svržení vůdců v Tunisku, Egyptě, Libyi a v Jemenu. [/quote]
Ti „aktivisté“ mají jasného vůdce – Sadiq al-Mahdiho z Národní strany Umma, který doslova vyvádí protestující do ulic. A ač srovnání s „Arabským jarem“ vyvolává představy o mírumilovných „pro-demokratických“ protestujících – tak AP přiznává, že protestující se už uchylují k násilí:
[quote align="center" color="#999999"]
Rozzuření protestující zapálili policejní stanici a tucty benzinových stanic a vládních budov, a i studenti pochodovali a skandovali za svržení al-Bashira.[/quote]
AP, která snad doufá, že čtenáři se nebudou trápit hlubším zkoumáním této záležitosti, rovněž, aby podpořila svou povídačku, tak cituje „místního bloggera a žurnalistu Reem Shawku.“ Shawka je fejetonistou súdánského magazínu 500 Slov. Ač 500 Slov trvá na tom, že je nezávislým súdánským on-line magazínem,“ tak hrdě v pravém sloupci své webové stránky inzeruje příchod „ Programu vůdců súdánské a jiho-súdánské mládeže“ převzatý od amerického institutu míru. Stejně jako klamavá USA financovaná propaganda fronty Prachatai v Thajsku, tak i 500 Slov je s největší pravděpodobností přímo financovaný americkou vládou a s největší určitostí je ohledně Súdánu sladěn s tématy a agendami amerického ministerstva zahraničí.
Obrázek: Súdánský „nezávislý on-line magazín“ 500 Slov hrdě na své webové stránce inzeruje pro americký institut míru (napravo), čímž odhaluje předpověditelné vazby mezi svou podporou Západem podporované opozice uvnitř Súdánu a americkým ministerstvem zahraničí přes Národní nadaci pro demokracii (National Endowment for Democracy) a další, které nejspíše tuhle frontu on-line propagandy financují.
Opravdu šéfredaktor 500 Slov Moez Ali má svou vlastní stránku u „Open Democracy“ – financované Institutem otevřené společnosti (Open Society Institute), Oak Foundation, Sigrid Rausing Trust, TIDES a mnohými dalšími.
Mělo by se zmínit, že ten amereický institut míru – co inzeruje u 500 Slov – sehrál roli nástroje v Západem zinscenovaném „Arabském jaru“, v němž se doslova kuly ústavy a struktury zástupných režimů tvořených podle Západních plánů u cílových národů předurčených k převratům.
Kdo je vůdce opozice Sadiq al-Mahdi?
Sadiq al-Mahdi, vůdce súdánské Národní strany Umma, je členem Arabské demokratické nadace vedené EU, USA, Saúdy a Katarci a Club de Madrid, který bývalý americký prezident Bill Clinton vylíčil jako „ plnoprávného člena“ mezi mnohými dalšími, a který podporuje Wall Street a Londýn myriádami „mezinárodních institucí“ a nadací včetně Světové banky, Rockefeller Brothers Fund, Ford Foundation, Walmart, North Atlantic Treaty Organization (NATO), Microsoft a řady dalších.
Sám Al-Mahdyi byl vzdělán v Oxfordu, jak tvrdí jeho oficiální životopis z Club de Madrid, který rovněž uvádí (zdůraznění doplněna):
[quote align="center" color="#999999"]
Al-Mahdi byl zvolen prezidentem strany Umma v listopadu 1964 a vedl kampaň za podporu politické aktivity, rozvoj politického islámu a za reformu strany rozšířením její základny a prosazováním demokratického chování. I přes jeho úsilí o demokratickou vládu, došlo v roce 1969 k dalšímu převratu, který vedl k diktatuře známé jako Režim May.
Vojenská vláda jej brzy zatkla, vyhnala do egyptského exilu a do roku 1974 byl opakovaně zadržován v súdánských žalářích. Později toho roku odjel do zahraničí a jezdil po hlavních městech afrických arabských zemí, kde dával četné přednášky. Když byl v exilu, zformoval Národně demokratickou frontu (NDF) odvozenou od Umma, spolu s Demokratickou unionistickou stranou a s Muslimským bratrstvem. Pomocí jeho úsilí se NDF podařila dohoda o národním usmíření z roku 1977 s Režimem May, která poskytla mandát pro demokratickou reformu.[/quote]
Jeho přímá vazba na Muslimské bratrstvo je důležitá, jelikož toto je ta organizace, která už v roce 2007 za tehdejšího amerického prezidenta George Bushe začala dostávat podporu od USA, Saúdů a Izraele na přípravu násilných převratů v několika zemích, mezi nimi zvláště Sýrie. Žurnalista ověnčený Pulitzerovou cenou Seymour Hersh ve svém článku v New Yorker z roku 2007 „ Přesměrování: Pomáhá nová politika Administrativy našim nepřátelům ve válce s terorismem?“ odhalil USA, Saúdskou a Izraelskou podporu za financováním a vyzbrojováním Muslimského bratrstva v Sýrii:
[quote align="center" color="#999999"]
„Saúdská vláda se svolením Washingtonu jim bude poskytovat finanční a logistickou podporu, aby oslabili vládu prezidenta Bášara Asada v Sýrii. Izraelci věří, že takovýto tlak vyvíjený na Asadovu vládu ji přiměje k větší smířlivost a k otevřeným vyjednáváním.“ [/quote]
Hersh rovněž referoval, že přívrženec libanonské pro USA a pro-saúdské frakce Hariri se ve Washingtonu setkal s Dickem Cheneyem a osobně obhajoval důležitost využití Muslimského bratrstva v Sýrii a v jakémkoliv hnutí proti vládě u moci:
[quote align="center" color="#999999"]
„Wlid Jumblatt mi pak řekl, že se ve Washingtonu loni na podzim setkal s viceprezidentem Cheneyem, aby kromě jiných prodiskutovali možnosti podvracet Asada. On a jeho kolegové Cheneymu radili, aby pokud nebudou Spojené státy zkoušet vystupovat proti Sýrii, to byli členové syrského Muslimského bratrstva, kdo budou těmi „co budou promlouvat,“ řekl Jublatt.“[/quote]
Článek pokračoval vysvětlením, jak už v roce 2007 USA a saúdská podpora začínala posilovat Bratrstvo:
[quote align="center" color="#999999"]
„Existují důkazy, že strategie přesměrování Administrativy už přinesla Bratrstvu prospěch. Syrská Fronta národní záchrany je koalicí opozičních skupin, jejímiž hlavními členy je frakce vedená Abdul Halim Khaddamem, bývalým syrským viceprezidentem, který v roce 2005 uprchl, a Bratrstvo. Bývalý vysoce postavený důstojník CIA mi řekl: „Amerika poskytla jak politickou, tak finanční podporu. Saúdové ve finanční podpoře vedou, ale Amerika je do toho zapojená také.“ Řekl, že Khaddam, který nyní žije v Paříži, dostával s vědomím Bílého domu peníze od Saúdské Arábie. (V roce 2005 se delegace členů Fronty setkala s činiteli Národně bezpečnostní rady, jak říká tisková zpráva.) Bývalý činitel Bílého domu mi řekl, že Saúdové zajistili členům Fronty cestovní doklady.“[/quote]
To, že al-Mahdi, k jehož koalici patřilo i Muslimské bratrstvo, které sehrálo roli nástroje k realizaci Západní režie v Sýrii a v Egyptě, a jehož povstání a volání po pochybných reformách se odrážela u takových, jako je vůdce súdánských extremistů Hassan al-Turabi (který byl ve skutečnosti tím, kdo do Súdánu pozval Usámu bin Ládina) teď vede protestující do ulic Súdánského hlavního města, zapaluje infrastruktury, vládní budovy a policejní stanice (zrovna tak, jako se to dělo v Egyptě a v Sýrii), naznačuje další pokus Západu o svržení súdánské vlády pomocí zástupných militantů.
To, že Západ zase jednou „shodou okolností“ nasypal své rozsáhlé zdroje do „revoluce“ al-Mahdiho, k níž patří i vůdci spjatí s Al-Káidou jako al-Turabi, zase jednou ilustruje, že tzv. „islamistický“ extremismus je geopolitickým nástrojem, který Západ jak vytvořil, tak i záměrně udržuje, jako záminku k přímým vojenským invazím a okupacím (Mali, Afghánistán), a využívá jej jako nevyčerpatelný zdroj zástupných žoldnéřských sil k převratům u cílových národů (Libye, Egypt, Sýrie).
Na co si dát pozor
Súdán má společné hranice s Libyí po NATO převratu, s destabilizovaným Egyptem a s americkým vojenským zástupcem Etiopií. Rovněž přes Rudé moře se samotnou Saúdskou Arábií. Jak Libye, tak Egypt mají značné USA, Saúdy, Izraelem a Katarem podporované teroristické organizace a s nimi spjatá politická křídla – z nichž je Muslimské bratrstvo nejprominentnější. Súdán je potenciální sud s prachem, který se stal v posledních letech dost vznětlivý kvůli povstáním umožněným Muslimskému bratrstvu USA, Saúdy, Katarci a Izraelci spolu s teroristickými organizacemi podporovanými Západem včetně Al-Káidy, která tvoří jejich ozbrojenou frakci.
Západní zájem na Súdánu není náhodný ani spontánní. Byl uveden jako jeden z několika národů, do nichž chtěly USA intervenovat za účelem násilného svržení a podmanění na klientský režim přinejmenším od roku 2001, jak odhalil už proslov pronesený generálem US Army Westley Clarkem v roce 2007.
S nedávným teroristickým útokem Americkou vyzbrojené a podporované Al-Káidy v keňském Nairobi, který hrozí, že ospravedlní nové vměšování spojených sil americký AFRICOM a Africké unie do Somálska a probíhající destabilizaci jak v Egyptě, tak v daleko větším rozsahu v Sýrii, tak se slova generála Wesley Clarka jeví jako jednak prorocká a jednak naznačující, jaká je skutečná povaha ať už tzv. „Arabského jara“, nebo pokusů o násilné změny režimů organizované za kouřovou clonou „pro-demokratických protestujících“.
Ač Súdán možná většině lidí na Západě nepřipadá moc významný, geopolitické důsledky celého regionu od Mali po Pákistán vystaveného Západní destabilizaci mají přímý dopad na ropu, logistiku a stabilitu celé planety. Národy jako Čína, které závisí na obchodu s Afrikou a Středním východem, jsou americké pokusy o destabilizaci Súdánu a o převrat v něm přímo zasaženy – a to je ve skutečnosti jedním z hnacích motivů celého podle Západu tzv. „Arabského jara“.
Podle scénáře „Arabského jara“ můžeme očekávat pokusy o ospravedlnění rostoucí militarizace tzv. „opozice“, která bude zprvu líčena jako „prodemokraticky“ umírněná, ale nucená „se bránit“, avšak plně se odhalí jako Al-Káida, jakmile budou zástupné vojenské operace rozběhlé v plném rozsahu. Jediným způsobem, jakým se súdánská vláda může vyhnout ničivému vojenskému konfliktu, je rychle a drsně rozdrtit opozici a zabezpečit si hranice proti militantům podporovaným NATO a jejich zařízením, která k nim nejspíš už proudí.
Súdánská vláda musí rovněž učinit skutečné pokusy o reformu, přičemž bude i odhalovat cizáckou povahu pomoci opozičním vůdcům pokoušejícím se rozdělit a zničit národ. Súdánské vedení tím, že strhne tu předvídatelnou nálepku „zlého diktátora“, co na ně a na další národy předurčené Západem jako cíle změny režimu, připlácnou Západní média, tak může i otupit úroveň pořád hrozícího tlaku na ně od Západního tisku a jeho propagandistických partnerů v Saúdské Arábii, Kataru a v Izraeli.
Pro geopolitické přeuspořádání Severní Afriky, Středního východu a Střední Asie byly vyčleněny bezprecedentní objemy zdrojů. Bylo by vážnou chybou, kdyby kterýkoliv národ jasně uvedený na americkém seznamu pro „nadcházející změnu režimu“ podceňoval jakýkoliv počínající nepokoj jasně podporovaný zahraničními zájmy. Ač některé operace mohou jen „zkoušet vodu“, tak konečný výpad může přijít v kterémkoliv okamžiku s plně militarizovanými zástupnými armádami předem umístěnými a připravenými rozpoutat stejnou genocidní zkázu jako páchají USA podporovaní teroristé v Sýrii.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca