Při příležitosti publikace své poslední knihy vypráví německý spisovatel Mathias Bröckers o vraždě Johna F. Kennedyho v Dallasu v Texasu 22. listopadu 1963, na kterou on pohlíží jako na puč, který nebyl nikdy napraven. Mathias Bröckers se narodil v roce 1954 a je německým investigativním žurnalistou a autorem více než deseti knih, z nichž se většina vztahuje k tématům drog, k terorismu a k hlubinám pod povrchem politiky. Pracuje pro německý deník TAZ a pro webzine Telopolis. Jeho poslední kniha „JFK: Staatsstreich in Amerika („JFK: Puč v Americe“) vyšla v srpnu v Německu ve Frankfurtu v nakladatelství Wenstend Verlag.


[quote align="center" color="#999999"]

Lars Schall: Pane Bröckersi, spisovatel, který napíše knihu o zavraždění Johna F. Kennedyho, která se nedrží verdiktu oficiální historie, naráží na problém, že bude okamžitě odsouzen jako „konspirační teoretik“, který se zapojuje do „konspiračních teorií.“ Mohu vás v úvodu tohoto interview požádat, zda byste našim čtenářům vysvětlil, že tito kritici – vědomě či nevědomě – jednají přesně podle „scénáře“ předepsaného CIA?

Mathias Bröckers: V lednu 1967 krátce poté, kdy Jim Garrison začal v New Orleans své stíhání CIA v pozadí této vraždy, vydala CIA všem svým stanicím memorandum navrhující, aby se pro každého, kdo kritizuje zjištění Warrenovy zprávy, používalo termínu „konspirační teoretik“. Do té doby tisk a veřejnost většinou používaly termínu „teorie atentátu“, když přišlo na hlediska alternativní k teorii „osamělého cvoka“ Lee Harvey Oswalda. S tímto memorandem se to ale velice brzy změnilo „konspirační teoretici“ se stali tím, čím jsou i dnes: očerňujícím termínem k zatracení a hanobení každého, kdo se odváží mluvit o jakémkoliv zločinu spáchaném státními vojenskými a zpravodajskými službami. Před Edwardem Snowdenem každý, kdo mluvil o totálním dohledu nad telefonním a internetovým provozem, býval označován za konspiračního cvoka, teď už to ale všichni vědí lépe.

LS: V čem vidíte primární motiv Kennedyho vraždy?

MB: Abych to, co rozvádím knize, řekl krátce: JFK zahájil rozhodné kroky k ukončení studené války. Odmítl zapojení armády do invaze v Zátoce sviní, kterou zdědil po předchůdci, vyřešil raketovou krizi na Kubě přes přímé a tajné kontakty se sovětským vůdcem Chruščovem, zajistil u Sovětů zastavení jaderných testů a nařídil stažení se z Vietnamu. A to všechno proti vůli vojsk, CIA a i proti mnohým členům své vlastní administrativy.

LS: Podíváme-li se na tento zločin z perspektivy „motivů, prostředků a příležitostí“, která ze skupin je tím nejpravděpodobnějším pachatelem? Někteří z těch obvyklých podezřelých možná měli motiv, ale nikoliv prostředky, ani příležitost, je to tak?

MB: Ano. Tohle je kritický bod mnohých teorií o JFK. Motivy měla spousta lidí, ať už to byli skalní komouši v Rusku, v Číně, na Kubě, ať už to byli Izraelci, protože JFK v Izraeli odmítal atomovky, ať už to byly Federální rezervy kvůli jeho myšlence na nové americké dolary kryté stříbrem, gangy kvůli jeho odmítnutí invaze na Kubu, aby dostali zpět svá kasina a bordely, rasističtí Jižané kvůli jeho zapojení do občanských práv… ale nikdo z nich neměl ani prostředky, ani příležitost k vraždě, a především prostředky, aby to po celé ty roky kryl.

LS: Která ze stran měla k dispozici všechny ty nezbytné složky „prostředků a příležitostí“?

MB: Pouze CIA a vojáci – a pak FBI a Johnsonova administrativa, aby to zakryli. Chvilku po té střelbě zaběhl jistý policista na travnatý pahorek, vytáhl svou zbraň a zastavil tam muže, kterého požádal o jeho průkazku. Ten muž ukázal kartu Tajné služby a policista jej nechal jít. I několik dalších mužů na Dealey Plaza ukazovalo opravdově vyhlížející průkazky Tajné služby, když je policajti zastavovali – na tom pahorku však toho dne nebyl žádný ze skutečných mužů Tajné služby, ani na tom náměstí.

Tyhle průkazky byly falešné, ale FBI a Warrenova komise to vůbec nevyšetřovala. Až v 80. letech se ukázalo, kdo odpovídal za tisk průkazek Tajné služby a jejich rozdávání v té době: byla to Technická divize CIA vedená Sydney Gottliebem proslulým z „MK Ultra“. Sám tento fakt vylučuje, aby to udělali gangy nebo Rusové, Kubánci, Číňané nebo kteříkoliv další autonomní zabijáci na svoje vlastní triko. A i kdyby tyto skupiny byly schopny zfalšovat autenticky vypadající průkazky Tajné služby – skutečnost, že tento podfuk nebyl vyšetřován, okamžitě do pozice hlavního podezřelého staví Hooverovu FBI.

LS: Jedním z kritických bodů týkajících se zakrytí tohoto zločinu je falešná pitevní zpráva – ta je rovněž ve spojitosti s „prostředky a příležitostmi“. Prosím rozveďte to.

MB: Výbor pro revizi záznamů o atentátu (ARRB) mimo jakoukoli pochybnost stanovil, že pitva a rentgeny, které jsou v Národním archivu, byly pozměněny. Žádný gangster, bankster ani Kubánec by to nemohl být schopen udělat. Tyto podvrhy udělali ve vojenské nemocnici v Bethesdě, kde na pitvu JFK dohlížel Curtis LeMay, náčelník spojeného štábu Letectva a jeden z nejzanícenějších nepřátel JFK. Ten byl, když došlo ke střelbě v Dallasu, na dovolené na rybách a okamžitě přiletěl do Washingtonu – nikoliv z důvodů nějaké vojenské naléhavosti, nýbrž aby zasedl v pitevně – a pokuřoval tam cigáro! Ty zfalšované obrázky a rentgeny, které se od té doby předkládají každému vyšetřovateli, jsou hlavním důvodem, proč nemohla moc dlouho obstát ta praštěná teorie o magické kulce. Jen ozbrojené síly, u nichž se udělaly tyhle obrázky a rentgeny, byly schopny tyhle podvrhy naaranžovat a umístit je do archivu.

LS: Dalším důležitým momentem je retušování tzv. „Zapruderova filmu“. Proč to?

MB: Rovněž díky ARRB existuje spousta důkazů, že film byl den po atentátu retušován. Ovšem i ten existující „originál“ zjevně jasně ukazuje výstřel zepředu z travnatého pahorku – takže to falšování nebylo dokonalé. To, že Warrenově komisi ukázali jen špatnou černobílou kopii, naznačuje, že si toho pachatelé byli vědomi. To, že Zapruderův film koupili vydavatelé Time/Life – udržovali ho roky v utajení před veřejností; než Nix-film koupilo UPI a ztratil se – poukazuje při tomto zakrývání i na vinu médií.

LS: Vrátíme-li se zpět k CIA, myslíte si, že se CIA během 50. a 60. let vymanila z vládního dohledu, nebo je přesnější uvažovat, že tato Agentura byla od počátku spiknutím finančních zájmů? Nebo otevřeněji řečeno: byl demokratický dohled vůbec někdy záměrem?

MB: Obecně jsou demokracie a zpravodajské služby antagonisty; demokracie závisí na transparentnosti a u zpravodajských služeb je to opačně. A tak byl vždy demokratický, kongresový, vládní dohled dost ubohým kompromisem. Kamufláží CIA, pod kterou od samého počátku pracovala, bylo to, že je to služba, co shromažďuje zpravodajství – a centralizuje sběr zpravodajství i z jiných dalších služeb – aby udržovala prezidenta informovaného. Hlavním jobem CIA byly a jsou skryté operace, a protože takové operace závisí na „možné popiratelnosti“, tak bylo od samého počátku obvyklé informovat prezidenta – pokud k tomu vůbec došlo – pouze minimálně. Jelikož „otec“ CIA Allen Dulles býval právníkem Wall Streetu a jeho bratr John Foster vedl zahraniční politiku, byly skryté operace rodinným podnikem Bratrů-Dullesových a jejich klientů z Wall Streetu. S tímhle zkusil JFK skoncovat a to jej předurčilo k smrti.

LS: Citujete investigativního žurnalistu Josepha Trenta, který o bývalém řediteli CIA Allenu Dullesovi řekl: „Dulles se rozhodl neponechat budoucnost Agentury na Kongresu nebo prezidentovi.“ Co učinilo Dullese dostatečně mocným, aby riskoval takovéto rozhodnutí?

MB: Dullesovi klienti byli bankéři a velké korporace, které byly ve 30. letech i během války ve velkých obchodech s nacistickým Německem. Někteří z nich, jako Prescott Bush – dědeček George W. Bushe – byl obviněn z „obchodování s nepřítelem“ a Allen Dulles, během války šéf OSS ve Švýcarsku, spoustu z těchto obchodů zařizoval. To on zařídil tajnou integraci šéfa nacistických špionů Reinherda Gehlena a několika stovek důstojníků SS do US Army a do budování aparátu CIA. Mezi lety 1945, kdy byla OSS rozpuštěna, a 1947, kdy byla založena CIA, to dělal soukromě – aniž by k tomu měl oficiální pozici – ze své kanceláře ve „Výboru pro za hraniční vztahy“.

LS: Bylo by bývalo vhodnější, kdyby byl Dulles ohledně Kennedyho smrti vyšetřován, místo aby byl tím strůjcem v pozadí Warrenovy komise?

MB: Tohle byla perfektní ironie: ohromný cynismus loutky texaských ropáků Lyndona B. Johnsona, že upečení této Komise dal Dullesovi. Když to ale zafungovalo tak dobře, tak zkusili znovu, tentokrát neúspěšně, aby „Krvavý Henry“ Kissinger upekl Komisi k 11.9. Podle mého názoru byl Dulles jedním z hlavních podezřelých při Kennedyho vraždě, a měl být okamžitě stíhán.

LS: Jak CIA a FBI různými způsoby Warrenovu komisi zaváděly?

MB: Výsledek Komise byl od samého počátku jasný, Komise vůbec žádné vyšetřování nedělala a závisela na datech poskytnutých FBI. Hoover v tomto případě věděl o mnoha otiscích prstů CIA, věděl, že přednesli falešné důkazy o Oswaldově návštěvě Mexika, aby jej obvinili z komunismu – a pouhé dva dny po střelbě dospěli k závěru, že existoval pouze jediný LHO střelec.

Hoover Kennedyovce nenáviděl, zvláště svého šéfa Robert F. Kennedyho, a byl tím hlavním zloduchem, co to narafičil na Oswalda a ten případ kryl. CIA zařídila falešné důkazy pro Peter Dale Scotta („Hlubiny politiky a smrt JFK“) zvané Fáze 1 toho zakrývání – „komunistickou“ vazbu, která Johnsonovi umožnila – aby vykřikoval o nebezpečí jaderné války – čímž tlačil na členy komise, aby se zapojili, a zajistili tak v zakrývání Fázi 2, a tudíž výsledkem jejich pseudo-vyšetřování byl: vyšinutý osamělý cvok Oswald.

LS: Jedním z obvyklých podezřelých v „literatuře o konspiracích k JFK“ jsou gangy. Ve své knize píšete, že to nedává vždy smysl rozlišovat mezi organizovaným zločinem a CIA. Jak jste k tomuto závěru došel?

MB: Už od „Projektu Luciano“ v roce 1943 – pomoc uvězněného mafiánského bosse Lucky Luciana s invazí na Sicílii – se gangy staly nástrojem, k němuž se i CIA uchylovala k zakrývání operací a ke generování černých peněz z drogového byznysu. Pokaždé, když někde spočine noha amerických vojsk nebo CIA dělá „změny režimů“, jsou pro financování těchto operací podstatné drogové peníze, od Jihovýchodní Asie v 60. letech až do dnešního Afghánistánu. A pokud Langley nemůže do svých zemí posílat svůj personál přímo, potřebují, aby to udělali gangsteři – a oni získali svůj podíl u finančních válečných lordů – čili bojovníků za svobodu – čili teroristů…

LS: Mohu vás poprosit, zda byste řekl trošku něco o Permindexu (Pernament Industrial Exposition)?

MB: Permindex byla společnost, co dělala kulisu před CIA, MI-6 a Mossadem, a bývala i kamufláží při praní peněz a v kšeftech se zbraněmi. Pracovali spolu s bankou Meyer Lansky ve Švýcarsku, kterou vedl Tibor Rosenbaum, který dělal většinu zbraňových obchodů Mossadu.

LS: Postupoval Jim Garrison obecně správným směrem?

MB: Postupoval, protože Clay Shaw, vlastník International Trade Mart v New Orleans a jeden z ředitelů Permindexu jasně spolupracoval se CIA. Proto byl Garrisonův případ Washingtonským establishmentem hned od počátku sabotován.

LS: Proč je pozoruhodné, že CIA měla o Lee Harvey Oswaldovi 201 svazků?

MB: John Newman („Oswald a CIA“) provedl pozoruhodný výzkum toho, jak CIA tyto svazky o Oswaldovi manipulovala a podvrhla 201 osobních svazků, aby je předložila Warrenově komisi, ukazujících, že před rokem 1962 o něm téměř nic neměli. To bylo jasně nemožné poté, co Oswald v roce 1959 utekl do SSSR. Nejpravděpodobnější příčinou této manipulace bylo to, že Oswald by součástí programu falešných dezertérů vedeného JJ Angeltonem, šéfem kontrarozvědky.

LS: Tvrdíte, že kdyby byl opravdu jediným odpovědným za Kennedyho smrt Lee Harvey Oswald, tak by tento případ byl vyřešen mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Proč?

MB: Ze všech zločinů je vražda tím, který je nakonec vyřešen soudem nejčastěji. Nebylo by zapotřebí všeho toho krytí už 50 let, kdyby snad LHO byl fakt osamělým cvokem.

LS: Navíc tvrdíte, že kdyby Oswald přežil, byl by osvobozen z obvinění, že zabil Kennedyho. Proč?

MB: I Gerald Posener, autor „Případ uzavřen“ – v omluvě Warrenovy komise jsou zjištění – která mezi řečí zmiňují, že: Neexistuje tvrdý důkaz, že když došlo ke střelbě, tak byl Oswald v 5. patře; neexistuje žádný důkaz, že puška „Mannlicher“, kterou si objednal poštou, toho dne vystřelila; neexistuje žádný tvrdý důkaz, že zabil policistu Tippita, protože svědkové viděli, jak na něj střílí dva muži… atd. Oswald by vyšel ze soudní síně jako svobodný muž.

LS: Proč bylo nutné, aby Oswalda Jack Ruby zabil? A navíc, znali se ti dva?

MB: Oba se dobře znali, a jelikož byl Oswald agentem jak FBI, tak CIA, musel být umlčen, než mohl promluvit.

LS: Nebylo tu jen spiknutí na zabití Kennedyho v Dallasu, existovalo přinejmenším jedno další plánované při návštěvě Kennedyho v Chicagu, je to tak?

MB: Ano, existovalo spiknutí plánované pro Chicago s jasnými paralelami k tomu, co se stalo v Dallasu – kde byl připraveným troubou bývalý mariňák, který měl job ve výškové budově u cesty, kde měla ta kolona před několika týdny projet, a ten stejně jako Oswald prošel výcvikem spolu s exilovými Kubánci. Tito ostrostřelci byli náhodně ale odhaleni hoteliérem a návštěva v Chicagu byla zrušena.

LS: Proč JFK zemřel 22. listopadu 1963?

MB: JFK prodělal během prezidentství radikální změnu z klasického studenoválečníka na politika usmíření a míru. Nadělal si u vojsk a CIA vzteklé nepřátele, a když 10. června ve svém projevu oznámil konec studené války, znamenalo to konečné předurčení k smrti.

LS: Můžete nám říci něco o roli Tajné služby a amerických vojsk při tomto atentátu?

MB: Muži z Tajné služby byli převážně Jižané, kteří hluboce zavrhovali JFK politiku občanských práv. Ti v Dallasu zajišťovali velice laxní bezpečnost a existuje pravděpodobnost, že někteří z těch mužů k tomu byli i povzbuzováni. Vzpomínky Abrahama Boldena, prvního afro-američana, kterého v roce 1961 uvedl JFK do Tajné služby, uvádí, že když ten zkusil kontaktovat Warrenovu komisi, aby promluvil o postojích bílé nadřazenosti a rasismu u svých kolegů, byl obviněn zkorumpovanými falešnými svědky a uvězněn.

Vojáci sehráli kritickou roli u falešných snímků z pitvy a z rentgenu provedených v nemocnici Bethesda ve Washingtonu DC a při výpovědích doktorů. V pitevně v Bethesdě byl přítomen generál Curtis LeMay, spojený náčelník štábu Letectva a jeden z nejzatvrzelejších oponentů mírové politiky JFK a pokuřoval tam cigáro! Myslím, že jeho přítomnost nebyla jen náhoda.

Vojenské zpravodajství rovněž sehrálo podstatnou roli v Dallasu – první interview s Marinou Oswald neměla Dallaská policie nýbrž důstojníci vojenského zpravodajství, kteří rovněž zajistili pochybného překladatele jejích výpovědí, které v prvním okamžiku pomohly s falešným obviněním Oswalda.

LS: Odkud pocházelo financování toho puče?

MB: Nejpravděpodobnějšími financiéry jsou texaští olejáři a miliardáři H. L. Hunt a Clint Murchison, i když pro to nejsou žádné tvrdé důkazy. Ti zaplatili v Dallaských novinách den před návštěvou reklamu, co Kennedyho prohlašovala za komunistu a zrádce. Nenáviděli JFK do morku kostí a ti měli JBJ v kapse, a ten byl jejich pojistkou, že všechno se řádně zakryje.

LS: Kolik lidí přišlo během těch let o život ve spojitosti s atentátem na Kennedyho?

MB: Dobře výzkumem podložená nová kniha Richarda Belzera („Likvidační seznam“) uvádí 1 400 lidí s vazbami na tuto vraždu během tří let po atentátu, z nichž 33 zemřelo z nikoliv přirozených příčin. Pravděpodobnost, že by k tomu došlo, je v šanci 1:137 milionů.

LS: Bylo to v podstatě pravicové fašistické a rasistické ladění mysli v USA, co tehdy při puči z 22. listopadu 1963 zvítězilo?

MB: Ano. A v Dallasu v Texasu si pravicoví fašisté, kteří se nazývali „patrioty“, sehráli domácí hru.

LS: Jaká mohla být historie „Studené války“, kdyby během druhého Kennedyho období skončily závody v jaderném zbrojení? Padla by Berlínská zeď dříve?

MB: Poté, co skončily jaderné testy, oznámil JFK svým důvěrníkům, že po znovuzvolení pojede do Moskvy, aby vyjednal mírovou dohodu. I na veřejnosti už oznámil ukončení závodů ve zbrojení, aby se skončilo se studenou válkou. V Memorandu národně bezpečnostních akcí volal po spolupráci s Ruskem ve vesmíru. Poté, co si s Chruščovem vyměnil tajné dopisy, čímž skončila raketová krize, měl s tímto sovětským vůdcem dobré vztahy, a i ten v Kremlu volal po odzbrojení. Smrt JFK povzbudila sovětské přívržence tvrdé linie, aby s ním skoncovali. Chruščov by se s živým Kennedym udržel u moci a studená válka mohla skončit v 60. letech.

LS: Proč na smrti JFK pořád ještě záleží?

MB: Je to nejdůležitější zločin druhé poloviny 20. století, dosud není vyřešen a v jistém smyslu znamenal konec Americké republiky. Od té doby vládne finančně-vojensko-průmyslový komplex a žádný prezident po JFK už neměl koule, aby se tomu postavil. Je tam slovy Gore Vidala „systém jedné strany se dvěma pravicovými křídly“; jsou tam korporátní média, která 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu vymývají obyvatelstvu mozky a propagují válku za globální imperiální dominanci; jsou tu skryté operace po celém světě, aby se tato dominance zajistila – a to potrvá dále a dále, dokud se udrží v tajnosti pravda o té skryté operaci, o puči proti prezidentství JFK.

LS: Mnohokrát děkuji za váš čas, pane Bröckers![/quote]

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca