Britští vědci navrhli novou metodu pozorování kvasarů – nejvzdálenějších a nejjasnějších objektů ve Vesmíru. Její podstata spočívá ve fokusování světla aktivních jader galaxií v gravitačním poli, skrz něhož prochází po cestě k Zemi. Experti označují tuto metodu za zajímavou a podotýkají, že samotná její zásada není nová. Andrew Lawrence zkoumal spolu s kolegy z Edinburghské univerzity dost vzácný jev – pád hvězdy do černé díry, která je v centru galaxie. Hvězda je přitom roztrhávána mohutným gravitačním polem. Na dobu několika zemských měsíců září velmi jasně, a pak se její jas snižuje.
Vědci si prohlédli pomocí teleskopu na Havaji miliony galaxií, a našli jen několik desítek takových, v jejichž středu se nachází silný zdroj světla. Jas některých z nich se neměnil po měsíce. Vzdálené kvasary prosvítají nejspíše přes bližší galaxii. Na 10 let starých digitálních snímcích však nebyly.
Lawrence předpokládá, že slabý jas kvasaru se mnohonásobně zesílel, kdy mezi ním a Zemí procházela jedna z hvězd galaxie. Částice světla mají přece hmotnost, a přitažlivost hvězdy je odchyluje a fokusuje paprsky jako čočka. Podobný efekt trvá několik let, dokud nezmění hvězda svou polohu. Pomocí takové „čočky“ doufá Brit zkoumat strukturu kvasarů.
Astrofyzici z MSU už dávno užívají podobné metody – v průběhu 20 let sledovali známý kvasar Einsteinův kříž, který svítí přes galaxii. Přes „čočku“ z její černé díry se podařilo si představit v obecných rysech její strukturu, říká vědec Michail Sažin:
[quote align="center" color="#999999"]
V centru kvasaru je obrovská černá díra o hmotnosti mnoha miliard Sluncí. Díra se otáčí, a přitom vznikají elektromagnetická pole a objevuje se „jet“ – výron reaktivních proudů na obou stranách kvasaru. Kolem černé díry je disk z hmoty, která na ni padá, nabírá kinetickou energii a pak se mění v záření.[/quote]
Jednou z hlavních záhad je pro vědce i nadále otázka, proč tak obrovské množství energie se uvolňuje z tak malého objemu, říká docent astronomického oddělení fyzikální fakulty MSU Vladimir Surdin:
[quote align="center" color="#999999"]
Představte si oblast, která není větší než naše Sluneční soustava, a je naplněna stovkami miliard hvězd podobných Slunci. Podobné uvolňování energie pozorujeme v kvasaru. Naše planeta by se prostě vypařila za několik vteřin, kdyby se tam náhodou dostala. Nechápeme, co se tam děje.[/quote]
Podle slov Surdina se nachází aktivní oblast, které se obyčejně říká „kvasar“, v centru mladých galaxií. Vědci by chtěli vědět, proč kvasary, jichž bylo objeveno už asi 200 tisíc, vznikaly jen v době raného Vesmíru a jsou vzdáleny na miliardy světelných let. Další výzkum kvasarů vědcům umožní se ještě trochu přiblížit k pochopení dějin Vesmíru.
Zdroj: czech.ruvr.ru
