Nedávné zprávy z médií mainstreamu protlačují teorii, že mezi různými tábory opozičních militantů v Sýrii se utváří rozkol, přičemž rovněž zkouší zdůraznit, že rozepře jsou mezi údajně silami „umírněných“ rebelů z „FSA“ – které kromě maličkého kádru dezertérů, jež nemají uvnitř Sýrie žádnou autonomii, neexistují – a mezi k Al-Káidě přidruženou milicí Jabhat al Nusra (JaN) či Islamistickým státem Iráku a al-Shamu (ISIS), zatímco přítomnost větších salafistických brigád, které bojují spolu s nimi, převážně Ahrar al-Sham (SIF) zametají pod koberec. Pochopit tento údajný rozkol je základ k porozumění tomu, z čeho přesně se „FSA“ či „Nejvyšší vojenská rada“ (SMC) skládají.
Krátce ty Západem podporované figury a ti často zmiňovaní „mluvčí“, které předvádí, nemají uvnitř Sýrie žádnou sílu nebo jakoukoliv dávku autority mezi tou spoustou v poli bojujících milicí. Tak tomu bylo už od prvního dne Syrské krize. „FSA“ byla jen dodatečně udělanou propagandistickou atrapou vyrobenou Západem a GCC (monarchie Zálivu), aby se udržela fasáda „umírněnosti“ a podpořil falešný obraz o militantech bojujících za „svobodu a demokracii“. Ve skutečnosti představuje FSA nositele značky; což umožňuje zahraničním mocnostem stát za rozrůzněnými skupinami militantů – často vedených extremisty – aby realizovali jejich vytoužené využití a zároveň maskovali skutečnou identitu těch, kteří jsou podle západních právních standardů „teroristé“.
Když média referují o „FSA“, tak jsou to přinejlepším žurnalističtí lenoši a přinejhorším je to proradné a vykonstruované matení čtenáře – což je jinak známo jako propaganda. Ale i tak to vypadá, že „FSA“ čili „SMC“ se od médií dostalo vdechnutí nového života. Navíc se generál Salim Idriss dostal do popředí nedávné mediální kampaně za přesvědčení zahraničních mocností, aby zvedly vojenskou pomoc rebelům (včetně fotografických operací renomovaného bojovníka za mír John McCaina); tj. těm rebelům, které ani Idrisss, ani jakýkoliv další velitel v „SMC“ čili „FSA“ nikdy nekontroloval. Počátkem května jsem přednesl teorii, že US a jejich partneři z GCC (teď už bez odstaveného katarského emíra) zkouší marginalizovat ty samé militanty, které podnítili, sponzorovali a vyzbrojili, aby postavili nové „umírněné“ síly pod svojí kontrolou, které budou přijatelné pro veřejnost a mnohé evropské a americké parlamentáře a kongresmany, kteří vyjadřovali obavy ze „vzrůstajícího“ vlivu radikálů mezi militanty, které nepřímo podporují.
Nedávné pokusy o předstírání rozkolu by mohly být vykonstruovány jako součást této politiky „změny značky“. Ve zprávě Reuters pod názvem „V Sýrii se otevírá nová fronta, jelikož rebelové říkají, že útoky Al-Káidy znamenají válku“ se dovídáme, že „velitele“ Nejvyšší vojenské rady zavraždil emír ISIS: Sheik Abu Bakr al-Baghdadi. Je-li to pravda, to se teprve uvidí; několik prominentních analytiků na tuto zprávu vrhlo pochybnosti, když tvrdí, že by to mohla být psychologická operace za stranu FSA; nejspíš aby marginalizovali Bagdadiho a militanty z Islamistického státu Iráku a al-Sham, kteří jdou za ním.
Značka tohoto umělého rozdělování se přenáší i do nedávných zpráv a nedávných analýz referujících o údajném „rozkolu“ syrského křídla Al-Káidy , jinak známého jako Jabhat al Nusra (JaN) a iráckého křídla Al-Káidy jinak známého jako Islamistický stát Iráku (ISI). Když Baghdadi, emír ISI, zpětně oznámil své spojení s těmito skupinami a vyhlásil, že tato milice by teď měla být už označována jako Islamistický stát Iráku a al Sham, mezi ním a emírem Jabhat al-Nusra Abu Mohammedem al-Jolani vypukla roztržka. Následné analýzy a reportáže referující o tomto sporu přerostly všechny meze a od té doby takhle pustě pokračují. A opět, skutečný rozkol mezi ISI a JaN v poli byl nepatrný a vůbec neovlivnil ani taktickou ani ideologickou spolupráci a jejich spřízněnost.
ISI a JaN jsou jedno a to samé jak v taktickém, tak v ideologickém smyslu, existují jen mírné rozdíly v jejich náhledu na možnou budoucnost Sýrie, podstatné je však to, že taktické vztahy a jádro ideologie tím u obou zůstávají nedotčené a sjednocující. JaN byla navíc zřízena přes financování ISI a jejich logistické operace. Žurnalisté a analytici naznačující, že tyto dvě skupiny jsou odlišné, buď nechápou jejich vzájemnou ideologii, nebo účelově klamou, aby tuto agendu přikrášlili – agendu, která vypadá, že má ISI vybarvit jako „zlé rebely“, což by jim umožnilo vytvořit prostor pro „dobré rebely“ pod vedením JaN – kteří mají převážně syrské, nikoliv cizinecké vedení, a tudíž spíš v jejich „srdcích a myslích“ zvítězí – přidat se k „umírněným“ brigádám pod velením SMC.
První odstavec ve zprávě Reuters tuhle falešnou povídačku, že „FSA“ představuje větší sílu, než jen tu „islamistickou“, vyhlašuje: (Pozn.: Reuters to tak líně formulovalo, ne já.)
Mezi Svobodnou syrskou armádou (FSA) a islamisty, jejichž menší, ale účinnější síly už déle než dva roky od pro-demokratických protestů kontrolují většinu rebely držených oblastí severní Sýrie, začíná narůstat rivalita.
Člověk by se mohl divit, jak by ti „islamisté“, kteří jsou podle Reuters menší silou než „FSA“, snad mohli držet více území než Západem podporovaní umírnění. A opět, Reuters do svých čtenářů cpe falešnou povídačku, aby předváděl ten obraz, jak je většina těch „rebelů“ bojujících uvnitř Sýrie umírněných sekularistů pod velením „FSA“ čili „Nejvyšší vojenské rady“. V této záležitosti však bylo vždy pravdou, že to byla Jabhat al Nusra – kdo je jedno a to samé, jako Al-Káida v Iráku s jen maličko odlišným náhledem podle svých jednotlivých domovin – a to spolu s daleko populističtější a početně větší salafistickou milicí, jakou je Ahrar al-Sham, který operuje pod pláštíkem skupiny zvané Syrská islamistická fronta (SIF), což představuje širokou většinu opozičních bojovníků v Sýrii. Tyto skupiny mají úzké vzájemné vazby a je pravděpodobné, že bojovníci se mezi nimi často vyměňují v závislosti na dovednostech, zkušenostech a geografických požadavcích. Od samého počátku úzce spolupracovali v logistických i bojových operacích.
A ty údajné „sekulární“ opoziční síly v Sýrii prostě neexistují; ani pod velením „FSA“, ani nikde jinde. Existuje mnoho menších skupin, které přijímají za své mnohé, a opravdu i umírněné náhledy na budoucnost Sýrie. Tyto skupiny jsou povětšinou charakteristické zločinností, vnitřními rozbroji a nedostatečným financováním. Od těch prchají rozčarovaní bojovníci, co si vybrali vstup k lépe organizovaným a financovaným salafistickým brigádám; které neustále dostávaly financování a zbraně jak od států, tak od nestátních účastníků ze Zálivu.
Velitel „FSA“ citovaný v článku Reuters tvrdí: „Vytřeme s nimi podlahu.“ To má být údajně zaměřené na Baghdadiho a jeho ideologické souvěrce, čili jak je označuje Reuters: „islamisty“. Opět se od nás čeká, že zbaštíme teorii, že FSA je v pozici, že by v Sýrii mohla na někoho vojensky udeřit – natožpak na velitele jedné z nejsilnějších skutečně operujících opozičních skupin. V tomto okamžiku by bojové síly „FSA“ mohly být asi nejslabší už od doby, kdy byly uměle zřízeny. Nedávné zprávy naznačují, že je tam až 6 000 zahraničních militantů bojujících proti vládě Sýrie. Nejspíš je to tak, že velká většina cizinců se přidala k daleko radikálnějším útvarům jako ISIS, a to ze stejného důvodu, jaký byl zmíněn výše, šlo by to ale vysvětlit i veřejně sektářským tónem, který platí pro tento konflikt, a voláním po tom, aby se sunnitské komunity v regionu přidaly ke svaté válce proti syrskému státu ze strany vlivných duchovních jako Yusuf Quaradawi.
Poslední vývoj rovněž vrhl světlo na „změnu značky“ u syrské opozice. Očekávaný odchod katarského emíra z trůnu – aby jej nahradil jeho syn – by mohl být i příznakem katarského selhání ve vedení syrského povstání. Je všeobecně známo, že Saúdská Arábie už dostala „Syrskou složku“. Tento obrázek západních analytiků není ve skutečnosti ironický; ti zvládají pohodlně glorifikovat přesně ten zapojený stát, kterému byla svěřena „složka“ – copak by to tak nemohlo být „Mami“? Tohle předání štafetového kolíku bylo zpečetěno i odchodem ministerského předsedy Syrské národní rady (SNC) Ghassana Hitta – člena Muslimského bratrstva zvoleného Katarem ve snaze upevnit úchop Muslimského bratrstva nad SNC. Hitta nahradil Ahmed al-Jarba, vlivná postava kmenů s úzkými vazbami na saúdskou monarchii.
I zprávy z pole v Sýrii naznačují, že toky zbraní k rebelům – včetně tak základních jako je munice – se téměř zastavily. A několik velitelů rebelů ventilovalo svou frustraci z nedostečného plnění slibů US zbraní. Nedávný vývoj v US Kongresu rovněž Obamovi poskytl zadní vrátka, která hledal, přinejmenším, aby si koupil více času, dokud nebude mít po ruce pro tento úkol daleko vhodnější bojovou sílu – pokud se taková síla tedy vůbec někdy objeví. Přímé dodávky US zbraní – nebo abychom byli přesní; oficiální financování dodávek zbraní – Kongres zablokoval, dokud nebude administrativa moci přesně určit, které skupiny rebelů má v úmyslu vyzbrojovat, a co má přesně administrativa v úmyslu dosáhnout, svým zjevně marným úsilím o zhodnocení teď už téměř dvouleté skryté politiky vyzbrojování rebelů, aniž by dosahovala čehokoliv kromě krveprolití a zkázy – samozřejmě, což by bylo směšné, když se naznačovalo, že tohle bylo v plánu? Spojenci US v regionu budou bezpochyby pracovat podle svých vlastních pravidel s ohledem na své do jisté míry destruktivní politiky ohledně Sýrie.
Navzdory obnovenému úsilí Saúdské monarchie o uchopení kontroly nad povstáním; nedávný vývoj v poli spolu s neustálou podporou Ruska a s masovým veřejným míněním obráceným proti podpoře rebelů pod dominancí extremistů; Syrská armády vzbouřence izolovala, přičemž přikračují ke strategickým vítězstvím. Homs vypadá, že se stane poslední „baštou rebelů“, co teď padne, jelikož rebelové dnes ráno oznámili další „taktický ústup“.
Člověk si může jen představit, že obležení rebely se týkalo 2 milionů civilů – což je válečný zločin, do něhož se Západní „diplomaté“ zjevně zdráhali „intervenovat“ nebo se o něm byť i zmínit – s tím, že příští syrskou vojenskou prioritou bude Západní Aleppo. Saúdové přes svou novou loutku al-Jarbu slíbili ohromný přítok zbraní, co „změní hru“, ale bez masivního přítoku vojenského hardware a opravdu k jeho používání vycvičených bojovníků to vypadá, že konflikt postupuje po cestě příznivé pro Syrská vojska. To, co jsou různí ti aktéři podporující povstání ochotni udělat, je změnit tuto cestu krátkodobě, pokud ještě zbývá něco podstatného, co lze spatřit. Existují přinejmenším tři zainteresované mocné strany, jejichž cílům by mohlo posloužit, kdyby se syrský konflikt táhl ještě v nadcházejících letech; ale žádná z nich nemusí nezbytně chtít vidět pád Asada.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: notthemsmdot.com
