Jen ti naivní konzumenti novinových zpráv mohou mít po čtvrtečních a pátečních událostech pocit, že se v politice cosi hnulo, že konečně přichází ono toužebně vyhlížené očištění a spravedlivé potrestání korupčníků. To, čeho jsme v přímém přenosu svědky, vykazuje totiž všechny rysy předem pečlivě připravené operace. Ovšem operace nejen úzce policejní, jako spíše zpravodajsko-justičně-mediální. Místo falešného uspokojení, že se věci mění k lepšímu, bychom se měli spíše děsit: to, co nás čeká, není nic pěkného.


Místo domácích "kmotrů", kteří jsou neuvěřitelným způsobem démonizováni (ač je jejich role často z hlediska zájmů republiky spíše pozitivní), nám od nynějška budou vládnout pánové v kuklách, kteří nás mohou kdykoli zatknout a existenčně zlikvidovat, stejně jako pánové a dámy ze státních zastupitelství, které nikdo nevolil. Monstrózní zásah tak není projevem vyspělosti demokracie, jako spíše ukázkovým příkladem postdemokracie – mediokracie a soudcokracie.

Nebuďme naivní – tito draví představitelé nedotknutelné "justice" s největší pravděpodobností pracují na objednávku mnohem agresivnějších mafiánů nadnárodních. Proti nim byli "naši domácí kmotři" jistou obranou (to je ona pozitivní role, kterou jsem zmiňoval výše). Jde vlastně o souboj dvou "mafií" – té národní (domácí) a nadnárodní (cizácké). Radovat se z pádu "domácí mafie" (ať už si o ní můžeme myslet cokoli) může jen člověk naivní, nebo ten, kdo slouží mafii nadnárodní.

 

RATH BYLA JEN ZAHŘÍVAČKA

Všechny předchozí okázalé demonstrace policejní síly, všechny dřívější exhibice státních zástupců, to vše byla jen příprava. Kauza Rath byla jen rozcvičkou, i když i v ní jsme už viděli všechny základní prvky, které nyní můžeme rozpoznávat v kauze současné. Ale teprve až nyní dosáhlo celé obludné soukolí justičně-mediální mašinérie otáček, ze kterých se musí notně zatočit hlava i těm, kteří je vychvalovali ještě celkem nedávno.

Například v zmiňované kauze Rath, kde politici současné koalice tleskali všem těm odposlechům a nezákonným postupům policie, protože se jim to tehdy zrovna hodilo – jenže dnes se děje to samé jim. Patří jim to. Nečas je naivní, když ve svém veřejném vystoupení tvrdí, jak respektuje policejní vyšetřování a že si přeje, aby vše bylo řádně vyšetřeno – nebude totiž vyšetřeno nic, a to, co bude veřejnosti skrze média jako výsledek šetření předloženo, bude jen dovednou manipulací, která bude Nečasovou politickou vraždou. Přesně tak, jak jsme se mohli přesvědčit v kauze Rath, kdy je politik více než rok ve vazbě, ale dosud nenastal žádný posun – jednoduše proto, že zainteresované složky dosud nenašly nic, co by mohlo před veřejností ospravedlnit jeho jednoznačné odsouzení.

Sledujme tu dovednou mediální práci – sdělovací prostředky mají zase (jako vždy) ty nejlepší informace. Někdo je o všem důkladně zpravil. Vezměme si například fakt, že média věděla o tom, že má být zatčen i Marek Šnajdr, třebaže ten zatčen nakonec nebyl, protože byl v zahraničí. Tento drobný zádrhel ukazuje, že z policie záměrně unikaly informace a že tedy celá kauza je připravována v součinnosti s médii. A ukazuje i míru pokrytectví představitelů policie, kteří tvrdí, že nemohou podávat detailní informace, aby nemařili vyšetřování, ale sami zároveň nechávají jména uniknout, protože medializace je nedílnou součástí jakékoli takové zpravodajské operace.

Můžeme sledovat i všechny další mediální fígle, které se v takových chvílích využívají – obří nasazení odposlechů, dezinformace, falešně vypouštěné zprávy (premiér je v nemocnici), domněnky pokládané za fakta, sugestivní zpravodajství a emotivní reportáže, které mají moc člověka politicky zničit, i kdyby se proti němu žádný důkaz nakonec nenašel. Pečlivá snaha informovat nás o tom, jak kauza zajímá zahraniční média a jakou má ČR ostudu. Komentáře Bakalových žvatlalů z Respektu, Hospodářských novin či Aktualne.cz ve studiu ČT. Ale i emotivní grafická úprava celostátních deníků (s titulky "Poslední boj premiéra Nečase"v Bakalových Hospodářských novinách či "Konec jedné éry" v MF Dnes připravující čtenáře na to, že o osudu vlády už bylo – kdy a kým? – rozhodnuto).

Opět ta stejná jména – mediálně protěžována vždy, mediálně protěžovaná i nyní: advokát Václav Láska, generál Karel Randák (ač sám před soudem za krádeže výplatnic Nagyové na Úřadu vlády), údajný miliardář Karel Janeček ("Já jsem velmi příjemně překvapen z toho, co se děje. Přímo jsem nadšen a věřím tomu, že se pohnuly ledy," tetelil se blahem v rozhovoru pro rádio Impuls), fronta přemoudřelých politologů, na požádání dodávajících své omšelé fráze. Ti všichni nám, v dojemné shodě, nabízejí tu jedinou správnou interpretaci toho, co se odehrává před našima očima.

A opět tatáž jména představitelů justice – Ivo Ištván, spolupracovník Lenky Bradáčové. Opět ten stejný postup jako v kauze Čunek či Rath, kdy případ spadající místně pod Prahu či Středočeský kraj, řeší proti všem zvyklostem Olomouc – jak správně a trefně poukázal v jinak velmi slabém čtvrtečním vystoupení Petr Nečas.

Slabém proto, že měl vystoupit mnohem rázněji a vše nazvat daleko přiléhavějším názvem: puč. Tak totiž někteří právníci vnímají události posledních hodin. Když jsou dotázáni, co jim tato situace z ústavně-právního hlediska připomíná nejvíce, odpovídají jednoznačně: pokus o převrat.

 

FINANČNÍ ZÁJMY? ALE ČÍ?

Jsou totiž paralyzovány konkrétní mocenské složky: vláda je ochromena, Sněmovna zmatená, vojenské zpravodajství bez hlavy, zatýkání jsou vysocí státní úředníci, politická scéna je absolutně neinformovaná, vše záleží na libovůli mediálně-justiční klaky. Sledujeme vrcholné představení (spiknutí) konkrétních státních zastupitelů s vlivy, které podle všeho přesahují hranice této země?

Přesně to naznačila ve své reakci Miroslava Němcová, když řekla:

"Samozřejmě se musím velmi obávat toho, jestli se demokratický systém nerozkolísal, jestli tady není skupina, která je bůh ví kým řízena, ale rozhodně ne volenými elitami, jestli za tím nejsou nějaké finanční zájmy."

Němcová je správně znepokojená, ale copak ještě nedávno nejednala stejně, když přijala v noci policisty a dala jim svolení zatknout Davida Ratha?

Správně ale nyní poukázala na to, že za nitky se vůbec nemusí tahat na území České republiky. Vždyť Ivo Ištván jednoznačně patří do skupiny státních zástupců udržujících velmi přátelské vztahy s americkou ambasádou (Stříž, Fenyk, Bradáčová, Zeman). Když byl onehdá z pozice vrchního státního zástupce sesazen (to bylo ještě za prvního funkčního období ministra Pospíšila), dostal stipendium v USA, podobně jako jeho tehdejší náměstek a dnes náměstek na vrchním státním zastupitelství, bývalý vojenský prokurátor Igor Stříž. Olomouc také kauzu řídí na příkaz Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, dalšího Pospíšilova člověka. O Pospíšilových vazbách na USA (skrze Medu Mládkovou, Lenku Bradáčovou, Karla Randáka apod.) netřeba hovořit.

To potvrzuje i vždy dobře informovaný Petr Hájek, když ve svém Protiproudu naznačil to, co se v mainstreamu jistojistě nedočteme:

"Jedna z nejvíce pravděpodobných spekulací hovoří o tom, že je za vším ´americká spojka´ – nejvyšší pražská státní zástupkyně Bradáčová – a Temelín, o jehož dostavbu Američané stojí víc, než bychom tušili," píše Hájek.

 

VE SLUŽBÁCH ZEMĚ HVĚZD A PRUHŮ?

Bradáčová spolupracuje úzce s americkou ambasádou, například vystupovala na protikorupčních seminářích, které pořádalo velvyslanectví USA. Podle materiálů z americké diplomacie, které unikly v případě tzv. kauzy WikiLeaks, jsme se také mohli dozvědět, že na americkou ambasádu donášela citlivé vnitropolitické informace.

A když se ČSSD před volbami v roce 2010 snažila populisticky zalíbit voličům a slíbila, že chce z důvodů boje proti korupci v případě volebního vítězství zaměstnat jako vládní poradce dva vysoce postavené hodnostáře z amerického Úřadu pro vyšetřování (FBI) (jednalo se o někdejšího zástupce ředitele FBI Josepha Wolfingera a bývalého sekretáře úřadu Steva Pomeranze, kteří se měli stát stálými poradci premiéra a ministra vnitra pro boj s korupcí), motala se Bradáčová i kolem této dvojice. Z nápadu nakonec sešlo už i proto, že ČSSD volby nevyhrála, ale zmíněná dvojka Wolfinger a Pomeranz vystoupila alespoň na protikorupční konferenci ČSSD v Praze. Té se měla účastnit i Bradáčová, ale krajský státní zástupce v Ústí nad Labem Jiří Křivanec ji odmítl uvolnit z práce – nesouhlasil totiž s tím, aby se Bradáčová takto politicky angažovala.

Bradáčovou nacházíme také mezi deseti experty, kteří měli bojovat s korupcí podle plánu tehdejšího ministra vnitra Radka Johna (VV). Tým, který měl být jakousi obdobou NERVu, ale zaměřený výhradně na problematiku korupce, měla vést Markéta Reedová (manželka Američana Reeda) a vedle šéfa Transparency International Davida Ondráčky nebo Tomáš Kramáre ze sdružení Oživení v něm zasedala Lenka Bradáčová či právník Daniel Weinhold z Americké (!) obchodní komory.

 

PROKLETÝ TEMELÍN

Zapadají do toho i informace, které měl autor článku už před více než rokem z prostředí zpravodajských složek: tendr na Temelín by snad bylo nejlepší zrušit, protože pokud bude, Američané udělají cokoli, aby vyhráli. Totální destabilizace politické scény a politické odpravení řady klíčových a vysokých politiků má být podle těchto informací pákou na to, aby Česká republika nechala vyhrát Westinghouse, jinak se "budou dít věci". Jsme přesvědčen, že to je to, co se právě děje, přičemž výše naznačená spekulace o boji nadnárodních skupin s domácími kmotry s tím není v rozporu – v každé tak velké operaci se setkává několik zájmů a probíhá několik různých procesů zároveň.

Můžeme se také ptát, zda nedávný spor Bradáčové s ředitelem protikorupční policie Tomášem Martincem nebyl součástí plánu. Ač Martinec prodělal (podobně jako Bradáčová) stáž v USA, možná nebyl přesto takovou potřebnou zárukou, že nechá jisté procesy proběhnout tak, jak si některé struktury přejí – proto mohl být vyměněn. Je jeho nástupce, který byl oznámen ve stejný den, jako začala razie (Milan Komárek) už stoprocentně "jejich" člověkem?

A spekulovat můžeme i nadále – v kuloárech se proslýchá, že jistá státní zástupkyně má údajně silné vazby na americké zpravodajské kruhy a že dokonce existují fotografie, dokazující, s jakými vlivnými lidmi se při své stáži v USA setkala. Je nabíledni, že na domácí politické scéně jsou to fotografie (a vůbec informace) výbušné a pro ni diskreditující a že jejich původcem má být vojenské zpravodajství, které si ohrožení bezpečnosti státu skrze osoby spolupracující s cizími státy uvědomuje. Je to snad důvod, proč v oné mediální tragikomedii byli obětování právě současný (Kovanda) i bývalý (Páleník) ředitel Vojenského zpravodajství, stejně jako plukovník Jan Pohůnek, jako ti, kteří mohou stát americkým zájmům v cestě? Budou ti, kdo přijdou na jejich místo, už vůči Američanům povolnější? A nemohli se zakuklenci při zabavování věcí v prostorách Vojenské rozvědky zmocnit citlivých (a pro bezpečnost státu důležitých) dat a například i oněch údajně kompromitujících fotografií?

Sledujme, jak se to bude vyvíjet, včetně toho, zda do křesla šéfa civilní rozvědky usedne Tomáš Pojar, další proamericky orientovaný člověk, působící dříve v NGO Člověk v tísni, která je jen jakousi domácí pobočkou CIA (a na její zakázky provádí subverze proti Američanům nepohodlným zemím), navíc současný velvyslanec v Izraeli (v českých poměrech už tradičně židovského původu, tedy s dvojí loajalitou). Tento politický obchod se navíc projednával při nedávné návštěvě Karla Schwarzenberga v Izraeli (!) a jeho součástí zřejmě bude i přesun jiného amerického "agenta", Alexandra Vondry, na Pojarovo místo. Ale to by bylo na jiný článek…

 

V HLAVNÍ ROLI ZLODUCHA JAKO VŽDY JANOUŠEK

Celá obří operace je jako vždy namířena proti stále mediálně propíraným jménům údajných kmotrů Romana Janouška a Ivo Rittiga (na které má dlouhodobě spadeno pro USA pracující Nadační fond proti korupci Karla Janečka) a míří na stále ty samé struktury ODS, které jsou havlistickému bratrstvu trnem v oku (Janoušek – Bém – klausovská část ODS). Opět se mediálně propírá Dopravní podnik, na jehož diskreditaci má podle vyjádření řady lidí dlouhodobý zájem Čechoameričan a původně vyučený krejčí Zdeněk Bakala.

Taktně se také přehlíží, že Tluchoř i Fuksa jsou lidé blízcí Miroslavu Kalouskovi – podle některých zpráv připravoval Tluchoř tehdejší nepovedený puč s Kristinou Kočí a spol. právě s Kalouskovým vědomím. A že je Fuksa (někdejší Kalouskův náměstek) spíše ministrem TOP 09 než ODS, si cvrlikají i vrabci na střeše. TOP 09 ale ve čtvrtek chytře mlčela a v pátek dokonce "bojovala" za Petra Nečase, ač je to ona, které vše hraje do karet a která z celé kauzy může profitovat. Byla to ostatně TOP 09, která se tak vehementně dožadovala jmenování Lenky Bradáčové nejvyšší státní zástupkyní.

Připomenout by se dal i článek z Reflexu z března 2013, podle kterého se blíží "poprava Nečase" a hledá se záminka ke svolání mimořádného kongresu, kde by byl nejspíše zvolen do čela ODS Jiří Pospíšil, který by si vzal k ruce Lenku Bradáčovou, přičemž by se dalo očekávat zatčení některého z kmotrů ODS, aby byl dojem "změny" umocněn.

Podivností v současné kauze bychom našli více – nejvyšší představitelé republiky ve čtvrtek nic nevěděli a bezradně se dozvídali informace až z médií. Nečas sice může svolat bezpečnostní radu státu (a také ji svolal), ale dva lidi mu v ní chyběli, protože i pro ně si policie přišla – opět je to jen náhoda? Podle právníků zadržených dochází k řadě nestandardních postupů – zadrženým politikům sdělená trestná činnost byla vymezena velmi obecně a vágně. S podobným postupem policie jsem se v trestním řízení ještě nesetkal, uvedl například právník Petra Tluchoře.

V zatýkacích orgiích navíc působili rakouští policisté v uniformách s německým nápisem Polizei (jen si představme, zda by si Rakousko nechalo líbit, kdyby na jeho území operovali Češi v uniformách s nápisem Policie ČR). Jako vždy se kolem této operace motá také ministr vnitra, bývalý taxikář a disident Jan Kubice, který si podobné zpravodajské hry vyzkoušel už při takzvané Krakatici nebo v kauze Rath.

Znepokojivé je i vyjádření Víta Bárty: "Dnes nezačalo zajišťování důkazů, ale plošné, kobercové zabavování všeho, co se u lobbistů, ale i na úřadech našlo," uvedl pro ParlamentníListy.cz Bárta. "Rozplétání kauz bude trvat celé měsíce nejen proto, že celá akce není českou, ale mezinárodní záležitostí," zdůraznil podle ParlamentníchListů, podle kterých jde o prvního politika, který tak otevřeně uvedl, že režie aktuálního dění není v rukách české spravedlnosti. "Vyšetřování není jen otázkou Rakouska, ale i Švýcarska, Kypru a dalších," dodal.

Takže kdo tuto operaci řídí? A šla policie najisto, nebo si jen přišla pro věci, ze kterých se následně bude snažit na zadržené něco najít?

Stojí za to v příštích dnech číst mezi řádky, protože to, co nám bude řečeno oficiálně, pravda jistě nebude. Už nyní si ale můžeme být jistí, že demokracie tím nijak posilněna nebude (jak se třeba domnívá Roman Joch a další havlisté) – je to spíše jakási noc dlouhých nožů (zakuklenci si pro své oběti vskutku přišli v nočních hodinách), kdy si internacionální mafiáni objednali na zákázku likvidaci i toho mála ostatků jakési domácí opozice a totální destabilizaci české politiky.

Předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín se v jednom svém bonmotu ptá a vzápětí si odpovídá: "Proč nejsou v USA revoluce? Protože tam nejsou americké ambasády".

Myslím, že tento bonmot je jistým klíčem k současnému dění…

Adam B. Bartoš