Otázka číslo jedna: Televizní hlasatelka v předpovědi počasí oznámí, že se čekají silné bouřky. Doporučí vzít si ven deštník. Co udělá průměrný Evropan? Odpověď: Vezme si s sebou deštník. Otázka číslo dvě: V předpovědi počasí oznámí, že budou padat trakaře. Co udělá Vladimír Pikora? Odpověď: Vezme si s sebou deštník a přivstane si o půl hodiny, protože si není tak docela jistý, zda bude umět v té mele řídit a nebude se muset nechat odvézt od manželky. Otázka číslo tři: Čekají se silné bouřky, doporučují se deštníky. Co udělá průměrný evropský politik?
Odpověď: Pomyslí si něco o pozadí, o své nesmrtelnosti, o neodvolatelnosti a o cestovních náhradách, nasadí sluneční brýle a nevkusné tričko s gigantickým nápisem Armani přes celá prsa (kdovíproč má velký počet lidí disponujících penězi a funkcí dojem, že nápis Armani funguje jako nástavec na pánské vybavení), a vyjde si na špacír. A když je po chvíli promočený jako myš, nadává jako špaček, jak k tomu chudák přijde, že ho nikdo nevaroval, že to ta slečna v předpovědi počasí myslela vážně. Drazí přátelé, to prosím není nadsázka. Jsme toho právě svědky.
Za předpověď počasí si směle můžeme dosadit skutečnost, že k dnešnímu dni již pět nocí ve Stockholmu hoří auta. Násilnosti vyvolal policejní zásah ve čtvrti Husby. V této čtvrti žijí především přistěhovalci. Ve srovnání s jinými Švédy bývají opálenější, zato nemívají práci; nezaměstnanost mezi nimi dosahuje 80 procent. Je to jen shoda okolností, že ve stejnou chvíli v Londýně dva šílenci rozporcovali sekáčkem na maso britského vojáka? Shodou okolností už zjevně nebude, že britská policie teď provádí po celé zemi razie: To je totiž zákon akce a reakce. A je jen náhoda, že jen krátce předtím radikálové v americkém Bostonu připravili lidi o životy?
To není terorismus v tom pravém slova smyslu. Nejsou to bombové útoky na vlaky nebo únosy letadel zorganizované lidmi, kteří byli vycvičeni kdesi daleko od evropsko-americké kultury a pak cíleně přišli jen provést svůj sebevražedný atentát. To jsou výbuchy násilí přicházející zdola, od jednotlivých přistěhovalců, kteří dlouhé roky žijí v hostitelské zemi, nikdo netuší, že to v jejich srdcích vře, dokud se neobrátí v náhlém výbuchu vzteku proti svým spoluobčanům. Už v roce 2011 jsme zažívali v Evropě vlnu násilností, která oběhla v podstatě celý kontinent a při které také hlavní roli hráli přistěhovalci. A víte co? Nepochybuji, že vleklá hospodářská krize je tím hlavním, co můžeme za násilnosti vinit. Ne náboženství, ne národnost. Když lidé nemají práci, mají čas přemýšlet nad skopičinami. Když vám někdo dělá skopičiny, snadno se na něj naštvete. A už jsou obě skupiny v sobě. Snadno se pak zapaluje požár. Snadno se pak i šíří.
A teď si do téhle zápalné směsi, kterou jsme si dosadili na místo předpovědi počasí, přimyslete evropského politika. Přizpůsobí se předpovědi počasí a vezme si deštník? Ne. Přizpůsobí se vzlínajícímu sociálnímu a národnostnímu pnutí v Evropě a bude obrušovat vášně? Ne. Bude je eskalovat. Bude je eskalovat kupříkladu tím nejhloupějším myslitelným způsobem; totiž ubohou lží.
Když Kypr zbankrotoval a když navzdory všem zvyklostem a garancím na to doplatili kyperští střadatelé, nechal se Brusel slyšet, že už nikdy se nebude stejný model opakovat. Totiž, že už nikdy nedopustí, aby se střadatelům konfiskovaly vklady. Nevěřte tomu. Politici lhali.
Na bruselském zasedání ministrů financí EU se všichni ministři shodli, že je-li snad někdo takový prevít, že si dovolí mít v bance víc než 100 tisíc eur, měl by případné potíže banky zacvaknout. Neboli že by mu jeho vklad měl být zkonfiskován. Ba dokonce, že by se takový mechanismus měl stát jedním z principů bankovní unie.
A teď otázka číslo čtyři: Které banky jsou v EU nejohroženější? Jihoevropské. Neboli banky zemí, jejichž obyvatele často západ a sever Evropy označuje za „přistěhovalce“. Zákon akce a reakce nám celkem srozumitelně vysvětluje, že se to Jihoevropanům asi moc líbit nebude. Že je to docela slušné podhoubí k ještě větší eskalaci násilí v dalších letech.
