Květen byl nejsmrtelnějším měsícem v Iráku za téměř pět let s více než 1 000 mrtvých – jak civilistů, tak bezpečnostních pracovníků – během řádění bombových a střeleckých útoků a dalších násilností. Jelikož každý den z Iráku čteme o novém hororu, začíná se ukazovat, že invaze Spojených států nepřinesla nic z toho míru a stability, které přívrženci útoku slibovali. Miliony lidí žijí v neustálém strachu, uprchlíci se nevrací domů a ekonomika je poničená. Křesťanská komunita, před rokem 2003 asi 1,2 milionu osob, byla téměř z mapy Iráku vymazána. I další menšiny podobně vymizely.
Aby se věci ještě zhoršily, americká podpora syrských rebelů hned za vedlejšími dveřmi zatáhla šiíty vedenou iráckou vládu do šířících se regionálních nepokojů a vdechla nový život extremistickým živlům.
Invaze do Iráku otevřela do Iráku dveře Al-Káidě, která tam před tím neexistovala, zároveň s posílením vlivu Íránu v tomto regionu. Byli snad ti „experti“, kteří plánovali a prosazovali americký útok, opravdu tak nekompetentní?
Související článek k tématu:
Ryan Crocker, který býval v letech 2007-2009 US velvyslancem v Iráku, pořád ještě mluví o iráckém „vzepětí“ jako o ohromném usmíření mezi sunnity a šiíty v Iráku. Nedávno napsal, že „ač Spojené státy z Iráku stáhly vojska, pořád si tam ponechávají silné páky. Irácké síly byly vybaveny a vycvičeny Američany a vůdci této země od nich potřebují a očekávají pomoc.“ Vypadá to u něj na alarmující odtrženost od reality.
Teď už je jasné, že to „vzepětí“ a to „Irácké probuzení“ byly pouze mýty protlačované těmi, kteří chtěli na něco pozitivního překroutit americkou invazi, kterou zesnulý generál William Odom svého času prohlásil za „největší strategickou katastrofu v americké historii.“ Naložili letadlo 100 dolarovými bankovkami, aby zaplatili každé straně, aby přechodně zastavily vraždění amerických vojáků i jeden druhého, ale takto poskytnutá platba přinesla jen dočasnou přestávku. Nemělo by snad měřítkem úspěchu nějaké konkrétní politiky být to, zda opravdu vytvoří trvale udržitelné pozitivní výsledky?
Teď vidíme ty radikální bojovníky, kteří svého času stříleli v Iráku na americké vojáky, jak se přelili do Sýrie, kde se ironicky setkali s podporou boje za tu svou záležitost od americké vlády! S některými z těchto bojovníků se dokonce američtí senátoři na návštěvě zdravili.
Americká intervence do Iráku vytvořila ještě více problémů. To je jasné. Ti zahraničně političtí „experti“, kteří naléhali na americký útok na Irák, teď tvrdí, že tu katastrofu, kterou vytvořili, lze vyřešit jen dalším intervencionismem! Představte si v medicíně doktora, který, ač by si všiml, že určité léky jeho pacienta zabíjí, a i tak by k boji proti vedlejším účinkům nařídil zvýšené dávkování té samé medicíny. Stejně jako takový doktor, je i americký zahraničněpolitický establishment vinen profesním pochybením. A k tomu mohu ještě dodat, že je to přesně stejné i s tím, co dělá Fed s monetární politikou.
Počínaje Irákem přes Libyi k Mali a k Sýrii až po Afghánistán si americká intervence udržují nepřetržitou historii ještě dalšího zhoršování situace. Ovšem bez ohledu na vyvolané katastrofy je pro intervencionisty tou jedinou politikou, kterou nabízí, ještě agresivnější americká zahraniční politika.
Musíme z katastrofy Iráku vyvodit odpovídající poučení. Nemůžeme pokračovat v invazích do jiných zemí, instalovat loutkové vlády, budovat nové národy, vytvářet centrálně plánované ekonomiky, nasazovat sociální inženýrství a vnucovat demokracii pod hlavní pušky. Zbytek světa je už americkým intervencionismem otrávený a americký daňový poplatníci jsou otráveni z toho, že americký intervencionismus platí. Je to na nás všech, abychom zahraničněpolitickému establishmentu a těm u moci zřetelně objasnili, že toho máme dost a už nebudeme tolerovat budování impéria. Měli bychom důvěřovat více sami sobě a přestat se chovat jako úchylný šikanující hulvát.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com