Zatímco administrativa prezidenta Obamy zvažuje vojenskou pomoc syrským rebelům, skutečný charakter tohoto probíhajícího revolučnictví v této zemi se hrůzostrašně vyjasňuje. Četné tiskové zprávy nám poskytují podrobnosti o masakru spáchaném Svobodnou syrskou armádou, který vyhladil veškeré obyvatelstvo křesťanské vesnice. Jak loni v prosinci oznámil už New York Times, mezi rebelskými organizacemi vzrostly anti-americké sentimenty i přes to, že americká vláda sehrála klíčovou roli při podpoře této rebelie.
Kriticky důležitým krokem této podpory bylo rozhodnutí administrativy poskytnout rebelským organizacím formální uznání – což je krok jen kousek od jejich uznání za legitimní syrskou vládu. Teď nám ale ti rebelové, které Obama tak vehementně podporoval, poskytují důkazy, že v Sýrii – stejně jako to bylo před pár lety v Egyptě – se ti rebelové ukazují jako asi horší, než ti tyrani, za jejichž svržení bojují.
Podle syrské mezinárodní zpravodajské agentury (AINA) síly Svobodné syrské armády 27. května zmasakrovaly vesnici: „Ozbrojení rebelové přidružení ke Svobodné syrské armádě (FSA) dnes provedli nájezd na křesťany obývanou vesnici al-Duvair na okraji Homsu u hranic s Libanonem a zmasakrovali veškeré její civilní obyvatele, včetně žen a dětí. Syrská armáda však intervenovala a deset z těchto teroristů během tvrdé srážky zabila, ta pořád ve vesnici al-Duvair pokračuje.“
Ač Spojené státy oponovaly začlenění k al-Káidě přidružené Fronty Nusra ke koalici rebelů, tak takovou rezervovanost nevyjádřily v prosinci, když Obama na tuto koalici pěl chválu. Jak v té době hlásil New York Times:
Pan Obama však opozici, formálně známou jako Národní syrská koalice revolučních a opozičních sil, pochválil za, jak řekl, její rozmanitost, její otevřenost vůči různým etnickým a náboženským skupinám a za její vazby s místními radami zapojenými do bojů proti bezpečnostním silám pana Asada.
„V tomto okamžiku už máme dobře organizovanou, dostatečnou koalici – opoziční koalici, která je reprezentativní – můžeme je uznat jako legitimní zástupce syrského lidu,“ řekl…
Spojené státy sehrály za scénou aktivní roli při formování této opozice a trvaly na tom, aby rozšířila a zvýšila svou rozmanitost. Ale až do oznámení pana Obamy se Spojené státy formálně zdržovaly uznání opozice s tvrzením, že chtějí využívat lákadla uznání k tomu, aby vůdce rebelů povzbudili k posílení své politické struktury a k zaplnění důležitých postů v ní.
Nyní ta Obamova rozmanitá opozice údajně vyvraždila veškeré obyvatelstvo al-Duvair, což je takový druh zločinu, jaký před tím americký prezident prohlašoval za dostatečný důvod pro Syrský lid, aby povstal a svrhl svoji vládu. A tento masakr je těžko izolovaným incidentem; např. před jen několika týdny zaútočili rebelové na pravoslavný klášter Svatého Eliáše. Jak o tom 12. května hlásil Hlas Ruska: „Militanti tento klášter vyrabovali, zničili svatyni, vyhodili do povětří zvonici a strhli sochu svatého proroka Eliáše, kterého v Sýrii uctívají jak křesťané, tak muslimové, hlásí syrská tisková agentura SANA s odvoláním na šéfa kláštera, igumena Gadira Ibrahima. Tento igumen je přesvědčen, že tento útok byl prací zahraničních žoldnéřů.“
Ve válce proti Asadovu režimu nejsou zprávy o zahraničních žoldnéřích nic nového a „syrský“ charakter této rebelie byl už kolikrát zpochybňován. Jak 20. prosince hlásil Independent:
Dnes vyšetřovatelé lidských práv OSN řekli, že do syrské občanské války infiltrovali bojovníci až z 29 zemí, ta zemi rozděluje sektářskými hranicemi a rostoucí záští mezi vládnoucí alawitskou komunitou a většinovými sunnitskými muslimy.
Ten prohlubující se sektářský rozkol v Sýrii by mohl snížit výhled na usmíření po konfliktu, i kdyby byl prezident Bášar Asad svržen. A ten příliv zahraničních bojovníků zvyšuje riziko rozlití války do sousedních zemí.
„Jak se bitvy mezi vládními silami a proti-vládními ozbrojenými skupinami dostávají k závěru druhého roku trvání, nabývá tento konflikt převážně sektářský charakter,“ uvedli vyšetřovatelé vedení brazilským expertem Paulo Pinheiro v aktualizované zprávě…
Většina zahraničních bojovníků vnikajících do Sýrie, aby se přidali ke skupinám rebelů nebo bojovali po jejich boku, jsou sunnité ze zemí Středního východu a Severní Afriky, zjistili vyšetřovatelé OSN. „Pochází z celé Evropy a Ameriky, ale zvláště ze sousedních zemí,“ řekla paní Karen Abuzayd.
I když americká vláda rozšířila své zapojení do války v Sýrii, radikalizace sil rebelů, dále pokračovala. Zatímco syrští rebelové páchají své vlastní ukrutnosti, senátor John McCain (R-Arizona) stále trvá na tom, že: „Dovedeme identifikovat, kdo jsou ti lidé. Můžeme pomáhat těm správným lidem.“ Jak 29. května ohlásila Reuters:
Americký senátor John McCain ve středu dva dny po schůzkách s rebely v Sýrii řekl, že věří, že Spojené státy mohou klidně poslat bojovníkům do Sýrie zbraně, aniž by riskovaly, že padnou do špatných rukou.
„Můžeme identifikovat, kdo jsou tito lidé. Můžeme pomáhat těm správným lidem,“ řekl McCain v programu CNN „Anderson Cooper 360.“…
Kritici tohoto zákonodárcova tlaku na vyzbrojování rebelů vyjádřili obavy, že zbraně by mohly skončit v rukou militantů, kteří by jich mohli nakonec použít proti Spojeným státům nebo jejich spojencům.
McCain však říká, že takoví radikální bojovníci tvoří jen malou část sil rebelů.
Např. říká, že syrská islamistická Fronta al-Nusra identifikovaná jako přezdívka al-Káidy z Iráku čítá jen asi 7 000 ze 100 000 bojovníků bojujících s Asadovou vládou.
„Každý uplynulý den přichází více a více extremistů… Ti nás zaplavují celou tu dobu, ti extremisté. Ti ale v tom zatím ještě netvoří žádnou významnou část,“ řekl arizonský senátor.
Když se 7 000 členů fronty al-Káidy uznává jako součást Spojenými stýty podporované koalice, tak by člověka zajímalo, jak McCain a jeho spojenci teď definují „malou“ část. A jak McCainem, tak Obamou vyhlášení „správní lidé“ spěchají s masakrováním křesťanů – a dalších – v „otevřeně sektářské“ válce vedené zahraničními žoldnéři a náboženskými fanatiky, tak se ta poslední fáze „věčné války za věčný mír“ dostala do stadia, kdy budou její zastánci brzy zase jednou „šokováni“ akcemi svých spojenců.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thenewamerican.com