Obrázek si někdy uděláte nejlépe podle detailu. Redaktor ZENu Milan Vidlák, se kterým AC24 spolupracuje, si všímá v rubrice Planeta ZEN důležitých detailů. Ve svém pravidelném rozboru pozoruhodných ekonomických souvislostí se Milan Vidlák ptá: Komu se ještě dá věřit? Lze najít souvislost mezi problémy americké ekonomiky s uzavřením bezmála osmimilionového Bostonu po „teroristickém“ útoku?
HISTORKA, jíž čtenáře v dubnu nonstop zásobovala americká média a po nich ochotně i ta česká, má vskutku výstřední scénář – asi jako propadák Smrtonosná past 5 s Brucem Willisem. Devatenáctiletý držitel školního ocenění atlet měsíce a stipendista studující medicínu Džochar Carnajev se bez zjevných příčin rozhodl nenávidět americkou svobodu, a proto se svým bratrem nastražil primitivní bombu z hřebíků. A to přesto, že měli údajně plný dům výbušnin. Proč jen u všech rohatých bratři nepoužili něco účinnějšího ze své zbrojnice? Když se pár dní nato dověděli, že jsou hledaní, ukradli auto a řidiči se pochlubili, že jsou maratonští atentátníci. Načež oba začali házet výbušniny po policii. Kde je ale vzali a jak je přestěhovali do kradeného auta?
Z přestřelky Džochar, jenž získal americké občanství náhodou přesně 11. září, vyvázl, ale přejel svého postřeleného bratra. Pak do té doby bezproblémového a milého chlapce nahánělo deset tisíc policistů, týmy SWAT, armáda a vrtulníky Národní gardy a v Bostonu vyhlásili bezletovou zónu a stanné právo. Když „teroristu“ konečně chytili, sám se střelil do krku a zranil si jazyk. Teď nemůže mluvit. Třeba o tom, že netuší, proč ho nahánějí a zabili mu bratra? „Mami, proč se bojíš?“ odvětil přitom se smíchem Tamerlan, starší z bratrů, těsně po útoku na telefonický dotaz své matky, zda se mu nic nestalo. Za pár dní už jí vyděšeně volal: „Policie na nás začala střílet, pronásledují nás. Mami, miluju tě.“ ZEN si klade otázku, zda tu není ještě jiná než oficiální verze události, a je trochu překvapený, že tak nečiní ostatní mainstreamová média.
Více se dočtete ZDE.
Předchozí díly:
