Řasám podobné struktury uvnitř meteoritu ze Srí Lanky jsou jasným důkazem panspermie – myšlenky, že život existuje všude ve vesmíru, říkají astrobiologové. 29. prosince 2012 se brzy ráno nad Srí Lankou nad provincií Polonnaruwa rozsvítila ohnivá koule. Horké žhnoucí úlomky té ohnivé koule pršely dolů po celé krajině a svědkové hlásili silný zápach dehtu či asfaltu. Během několika následujících dnů posbírala místní policie četné exempláře těchto kamínků a poslala je do Výzkumného institutu medicíny při ministerstvu zdravotnictví v Colombo. Poté, co si zdejší činitelé všimli v těchto kamenech zvláštních rysů, poslali ty vzorky týmu astrobiologů do britské Cardiff University, aby to dále analyzovali.
Výsledky těchto testů, které tým z Cardiffu dnes odhalil, jsou skutečně mimořádné. Říkají, že kameny obsahují fosilizované biologické struktury zarostlé do textury kamene a že jejich testy jasně vyloučily možnost pozemské kontaminace.
Jamie Wallis z Cardiff University a několik jeho druhů obdrželi celkem 628 úlomků kamene posbíraných z rýžových polí v této oblasti. Byli však schopni pouze ve třech z nich jasně identifikovat možné meteority.
Obecné vlastnosti těchto tří kamenů je okamžitě uchvátily jako neobvyklé. Např. jeden z kamenů měl hustotu méně než 1 gram na kubický centimetr, tedy menší než všechny známé uhlíkové meteority. Měl částečně natavenou kůru, což je dobrý důkaz ohřevu v atmosféře, obsah uhlíku až do 4 procent a obsahoval spoustu organických sloučenin o vysoké molekulární hmotnosti, které nejsou z meteoritů známé. Na základě tohoto důkazu si Wallis a spol. myslí, že ta ohnivá koule byla nejspíš maličkou kometou.
Ta nejvíce zarážející tvrzení jsou však založena na obrázcích struktur uvnitř kamene z elektronového mikroskopu (viz výše). Wallis a spol říkají, že jeden obrázek ukazuje složitou, tlustostěnnou, na uhlík bohatou mikrofosilii o průměru asi 100 mikrometrů, která nese podobnost se skupinou převážně vymřelých mořských řas dinoflagellate.
Říkají, že další obrázek ukazuje dobře dochovanou flagellu s průměrem o 2 mikrometrech a 100 mikrometrů dlouhou. Podle pozemských měřítek je extrémně dlouhá a tenká, což Wallis a spol. interpretují jako důkaz vytváření v prostředí o nízké gravitaci a nízkém tlaku.
Wallis a spol. rovněž změřili hojnost různých prvků ve vzorku, aby určili jejich původ. Říkají, že zvláště nízká koncentrace dusíku vylučuje možnost kontaminace moderními organismy, s nimiž by to mělo daleko vyšší obsah dusíku. Skutečnost, že tyto vzorky jsou rovněž pohřbené v kamenné textuře je dalším důkazem, říkají.
Wallis a spol. jsou přesvědčeni, že ta řada důkazů, kterou shromáždili, má výpovědní sílu a přesvědčivost. „Tohle poskytuje jasný a přesvědčivý důkaz, že tyto zjevně dávné pozůstatky vymřelých mořských řas nalezené uvězněné v meteoritu z Polonnaruwa pocházejí z těchto kamenů a nejsou důsledkem mikrobiální kontaminace po příletu,“ uzavírají.
Není žádných pochyb, že tvrzení takovéhoto druhu vyvolá kontroverzi. Kritici už poukázali, že tyto kameny mohly zformovat třebas blesky na Zemi. Wallis a spol. odporují řka, že neexistují důkazy o blescích z doby té ohnivé koule a že v každém případě, tyto kameny nenesou obvyklé charakteristiky takovéhoto typu zasažení bleskem. A navíc teploty vyvolané bleskem by zničily jakýkoliv biologický obsah.
Nicméně mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy a Wallis a spol. budou muset své vzorky a důkazy poskytnout vědecké komunitě k dalším studiím, než začnou být tvrzení tohoto druhu brána vážně.
I pokud vezmeme tento článek jako za daný, vyvstává z toho jasná otázka, odkud ty vzorky pochází? Wallis a spol. mají svou vlastní představu: „Přítomnost fosilizovaných biologických struktur poskytuje přesvědčivý důkaz na podporu teorie kometární panspermie, která byla poprvé navržena před více než třiceti lety,“ říkají.
To je myšlenka, kterou předložili Fred Hoyle a Chandra Wickramasinghe, přičemž ten druhý byl členem týmu, který provedl tuto analýzu.
Existují samozřejmě i jiná vysvětlení. Jedním z nich je, že ta ohnivá koule byla pozemského původu, zbytek jednoho z mnohých dopadů asteroidů v historii Země, který vyvrhl miliardy tun hornin a vody do vesmíru, podle očekávání s biologickým materiálem uvnitř. Dalším je to, že ta struktura není biologická a lze ji vysvětlit jinak.
Každopádně bude nutno provést daleko více práce, než tvrzení tohoto týmu budou moci dosáhnout širokého přijetí. Čekají nás vzrušující časy!
Ref: arxiv.org/abs/1303.1845: The Polonnaruwa Meteorite: Oxygen isotope, Crystalline and Biological Composition
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: technologyreview.com
