Celou Libyi zachvacují masové protesty, jelikož tato země zaznamenává druhé výročí začátku občanské války, která svrhla Muammara Kaddáfího. Dva roky po pádu Kaddáfího režimu zatím nebyla koncipována nová ústava. Ty nové úřady zjevně selhaly při udržování zákona a pořádku. Zločinnost bují a lidová nespokojenost je na vzestupu. Ministerský předseda Ali Zeidan mezi 14. a 18. únorem z bezpečnostních důvodů uzavřel hranice se sousedním Egyptem a Tuniskem.


Ač proti-Kaddáfíovská revolta propukla 17. února, k hlavním oslavám dojde 15. Bezpečnost na letištích se zpřísnila. Mezi tím Lufthansa a Rakouské aerolinky přerušily veškeré lety do Libye do 17. února s odkazem na „napětí na zemi“. Před tím Německo, Francie, Kanada a další země naléhaly na své občany, aby okamžitě opustili Benghází kvůli bezprostřednímu nebezpečí teroristických útoků. Bezpečnost se zpřísnila v hlavním městě Tripolis a také v Benghází, kde byli loni v září během krvavého nájezdu na americký konzulát zabiti čtyři američtí diplomaté.

S tím, jak v pohraničních oblastech bují anarchie a loupežnictví, když tam za Kaddáfího panoval přísný zákon a pořádek, tak je většina Libyjců, převážně z východu, naštvaných kvůli pasivitě úřadů. Navíc sem proudí místní extrémisté a „hledači dobrodružství“, teroristé všech druhů včetně džihádistických skupin z Mali. V té „demokracii“, kterou sem Západ tak horečně vnutil, teď Libye vypadá jako za vlády středověku, říká ředitel v Káhiře sídlícího Java centra pro politické studie Rifaat Sayed Ahmad.

„Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války. Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými rozepřemi, které zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn – byla hlavním cílem vojenské intervence NATO ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných Libyjců od diktatury plukovníka Kaddáfího, jak to řekl jeden francouzský televizní program.“

Tento nešťastný výsledek je těžko překvapením a analytici jej předpovídali už před tím, než ta intervence začala, říká ruský politický vědec Stanislav Tarasov.

„Nikoliv jen ruští analytici ale i ti Západní činili takovéto předpovědi. Libyje je fragmentovaná a může se výhledově rozdělit na dva nebo i tři státy. Některá území ovládaná určitými kmenovými klany si stanovila své vlastní hranice. Za této situace vypadají pokusy tzv. centrální vlády o přijetí celo-libyjského ústavního práva přijatého všemi jako odsouzené k záhubě. Ten Západ, který v Libyi inicioval „Arabské jaro“ nemůže nabídnout nic než použití síly.“

Avšak žádné rychlé zlepšení bychom neměli očekávat. Boris Dolgov vedoucí výzkumník ve Středisku arabských studií v Moskvě si všímá, že Libye je daleko od cesty ke stabilizaci. Ve skutečnosti je ohniskem nestability pro celou Severní Afriku.

„Jsme svědky šíření radikálního islamismu, jako v případě Mali a Alžírska. Ty události v Mali a v Libyi jsou úzce provázané. Kaddáfí vedl s radikálním extremizmem válku a držel situaci pod kontrolou. Více než 600 islamistů bylo v žalářích. Po pádu Kaddáfího tito vyšli na svobodu a přidali se k radikálním skupinám včetně těch, které operují v Mali.“

Dnešní Libye je „územím naprosté nezákonnosti“, jak ji nazývají někteří arabští analytici, nebo je to spíš sud prachu, do kterého už někdo hodil hořící pochodeň.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca