Mnichovská bezpečnostní konference se svolává každoročně. Letošek znamená 49. zasedání. Účastnily se jí tucty zemí. Navštívily ji stovky světových vůdců. Patřily k nim hlavy států, ministři zahraničí a obrany zrovna tak jako další vůdčí postavy. Upřednostňovalo se aktivní zapojení. Diskutovalo se o budoucích bezpečnostních problémech. V roce 2007 toho plně využil ruský prezident Vladimír Putin. Nezdráhal se být příkrý. Ostře kritizoval americkou zahraniční politiku. Prohlásil o ní:
[quote align="center" color="#999999"]
„Je velice nebezpečná ve svém použití nepokrytě nadužívané síly – vojenské síly – v mezinárodních vztazích, síly, která strhává svět do propasti trvalých konfliktů.“ Americký imperialismus, zdůraznil, „všemi způsoby překračuje své národní hranice.“
„Ty jednostranné ilegální akce ještě nevyřešily ani jeden problém. Staly se jen ohnisky dalších konfliktů.“
„Sledujeme narůstající přezíravost k fundamentálním principům mezinárodního práva… Nikdo se necítí bezpečný! Protože nikdy nemůže mít pocit, že mezinárodní právo je jako kamenná zeď, co ho ochrání.“
„Takováto politika samozřejmě stimuluje závody ve zbrojení. Dominance síly nevyhnutelně podněcuje četné země, aby si opatřovaly zbraně hromadného ničení.“
Putin se rovněž zabýval „unipolárním světem“. Nazval jej takovým, „v němž je jediný pán, jediný suverén. A na konci dní, je tohle zhoubné nejen pro ty, uvnitř takového systému, ale i pro toho suveréna samotného, protože jej to zničí zevnitř.“
[/quote]
Dodal: „Neustále nás poučují o demokracii. Ale z nějakých důvodů ti, co nás poučují, se sami nechtějí poučit.“
Amerika zavrhuje demokracii jak doma, tak v zahraničí. Dává přednost nezpochybnitelné dominanci. Požaduje, aby to šlo tak, jak řekne. Rusko podporuje mír, nikoliv válku. Upřednostňuje diplomatické řešení konfliktů.
Letošní konference se zúčastnil ministr zahraničí Sergej Lavrov. Itar Tass to má pod nadpisem „Moskva apeluje na Západ, aby neuvaloval cizí hodnoty na lidi Středního východu a Afriky.“
Lavrov účastníkům řekl:
[quote align="center" color="#999999"]
„My všichni přeci usilujeme o stabilitu a podmínky pro trvale udržitelný rozvoj na Středním východě a v Africe a chceme, aby lidé tamních zemí mohli pokročit k demokracii a blahobytu se zaručenými lidskými právy a s hladkými dodávkami uhlovodíků i dalších životně důležitých zdrojů.“
„Pokud jsou tohle naše společné cíle, pak si můžeme odsouhlasit transparentní a jasná pravidla, jichž by se měli držet ve svých praktických akcích všichni hráči.“
„Souhlasím, abychom my všichni podporovali demokratické reformy v těchto měnících se zemích, nikoliv však s uvalování zahraničních hodnotových měřítek, nýbrž s uznáváním rozmanitých modelů rozvoje.“
„Odsouhlasíme-li, že bychom měli podporovat mírové řešení vnitřních konfliktů ve státě a zastavit násilnosti vytvořením podmínek pro všechny zahrnující dialog se zapojením všech národních politických skupin.“
„Odsouhlasíme-li, že bychom se měli zdržet vnějšího vměšování, zvláště silou, bez jasného mandátu Radou bezpečnosti OSN a jakýchkoliv jednostranných sankcí. Že bychom měli neustále a pevně bojovat s extremismem a terorismem ve všech formách a že bychom měli požadovat dodržování práv etnických a náboženských menšin.“
„Přístupy našich Západních protějšků ovšem vyvolávají mnohé otázky.“
„Ospravedlňuje podpora změn režimů metody terorismu? Je možné v jedné situaci bojovat proti těm, které podporujete v jiné?“
[/quote]
Lavrov řekl, že odpovědi na klíčové otázky „by se měly nalézt společně, zvláště co se týče konečných cílů úsilí o vyřešení krizí v zemích Euro-atlantického regionu, kde je více sjednocujících aspektů než rozporů.“
Rusko kategoricky odmítá sílu. Chce, aby se Syřané samotní rozhodli, kdo je povede. To nechce žádné vnější vměšování. A má na své straně mezinárodní právo.
Před tím Lavrov vyjádřil obavy kvůli izraelské agresi do Sýrie. Nazval ji „nepřijatelnou“. I izraelský ministr obrany Ehud Barak promluvil k účastníkům Mnichova. Přiznal zapojení Izraele.
Řekl: „To, co se v Sýrii stalo před několika dny, je důkazem, že když něco řekneme, myslíme to vážně… a my jsme řekli, že si nemyslíme, že by se mělo dovolit převážení pokročilých zbraní do Libanonu.“
Izrael se dopustil otevřené agrese. Nebylo to spojeno s přeshraniční dopravou zbraní. Izraelské cíle nejsou jasné. Může to být popichování kvůli vyprovokování syrského protiútoku.
Došlo-li by k tomu, znamenalo by to riziko větší války. Ta by se mohla stát regionální i globální. Historie dokazuje, že maličké konflikty se občas mění na rozsáhlé.
Mluvčí Iránského parlamentu Ali Larijani Izrael varoval slovy:
[quote align="center" color="#999999"]
„Svět je svědkem mstivosti Západu, zvláště USA a určitých zpátečnických živlů v regionu vůči odporu.“
[/quote]
Naléháme na země v regionu, aby se distancovaly od Izraele. Řekl: „Hnutí islámského probuzení v regionu by mělo tomu Sionistickému režimu dát řádnou odpověď.“
3. února Syrská arabská zpravodajská agentura (SANA) uvedla: „Izraelská agrese odhaluje izraelskou roli v destabilizaci Sýrie.“
Assad poprvé veřejně reagoval. Řekl, že Izrael jednal jako „kolaborant vnějších nepřátelských mocností.“ Sýrie je schopna konfrontace s těmito výzvami. Odrazí agresi. Destabilizace Sýrie nebude fungovat. Irán nabízí plnou podporu.
2. února dopisovatel Hlasu Ruska Konstantin Garibov pod nadpisem „Izraelský nálet proti Sýrii předzvěstí nového regionálního konfliktu,“ uvádí:
Takováto činnost s sebou nese velké riziko. Ruský ministr zahraničí izraelský útok odsoudil. Prohlásil ho za „nevyprovokovaný útok proti suverénnímu státu.“
Sýrie vyhlásila své právo na odpověď. Mezinárodní právo dovoluje ospravedlnitelnou sebeobranu. Libanonský politický vědec Imad Rizk nazval načasování tohoto útoku „symptomatickým“.
Netanyahu „se vrací do velké politiky.“ Sestavuje koaliční vládu. Vyjednává strategické výhody. Bude jednat s novým washingtonským ministrem zahraničí.
[quote align="center" color="#999999"]
„Vypadá to, jako by se tento útok pro USA a Izrael stal spojeným vyhlášením,“ války Sýrii.
Vladimír Putin řekl: „Izrael bude zasazovat údery zařízením a silám účastnícím se syrského konfliktu. Mohli by to být buď islamistické skupiny nebo vojska loajální Basharu al-Assadovi. Mohu tedy předpovědět, že jak se ta krize bude zhoršovat, tak by Izrael mohl rozšířit svou účast v těchto útocích.
[/quote]
Izrael se údajně bojí islamistických extrémistů. Jsou to údajně obavy o vazby s Hamasem a Hizballáhem.
Analytik Ruské akademie věd z Institutu orientálních studií Vladimír Sotnikov věří, že „by to pro Izrael mohla být noční můra.“
Preference Izraele jsou odhadnutelné. Potřebuje nepřátele, aby ospravedlnil útočnost. Mír, klid a stabilita tuhle agendu narušují.
Jak vysvětlil v roce 1982 ministr zahraničí Yitzhak Shamir, proč Izrael zaútočil na Libanon. Bylo tu „strašlivé nebezpečí“, řekl, „ne ani tak vojenské, jako politické.“
6. června 1982 vpadl Izrael do Libanonu. Boje trvaly téměř rok.
Izrael zinscenoval jako záminku falešnou vlajku. Arafata falešně obvinili z pokusu militantů z Abu Nidal o zavraždění izraelského velvyslance v UK Shlomo Argova.
Izrael dostal tu válku, kterou chtěl. Zmasakrovali kolem 18 000 Palestinců. Jižní Libanon zůstal okupovaný do května 2000. Izrael dosud ilegální drží farmy v Sheba.
To je 14 čtverečních mil na vodu bohaté oblasti u syrských Golan. Ty jsou nezákonně okupované už od roku 1967 spolu s Ghajarem, sousední libanonskou vesnicí.
Sabra a Shatila zůstávají symboly izraelské bezohlednosti. V té době byl ministrem obrany Ariel Sharon. To on tento masakr objednal. Nechal fašisty z Falangy, aby odvedli svou špinavou práci.
Palestinští civilisté byli masakrováni chladnokrevně. Ženy několikanásobně znásilnili, než je zabili. Děti mordovali stejně jako dospělé.
Celé rodiny byly postříleny, ubodány, umláceny k smrti nebo pohřbeny mrtví i živí pod domy. Někteří, než zemřeli, byli mučeni. Mrtvoly byly bezhlavé.
Byly tam ohořelé a zohavené mrtvoly. Oči měly vydloubané. Tváře k nepoznání.
Izrael to zlovolně plánoval. Sharon to vedl. Nazval to „zbavení světa střediska mezinárodního terorismu.“ Orwell by to neuměl říct lépe. Až dosud nebyl nikdo potrestán. Izrael masakruje beztrestně.
Dopisovatel Haaretzu Gideon Levy řekl: „Izrael si dělá, co chce.“ Takhle fungují ničemné státy. Jejich kritika se nazývá „odpadlictvím a zradou.“
Izrael si přelétá nad libanonským vzdušným prostorem beztrestně. Bere se to „jako samozřejmost.“ Bombarduje si cokoliv, co prohlásí za nebezpečné. „Vpadne si kamkoliv, usadí se kdekoliv. Může si dělat (téměř) cokoliv.“
Dělá si jakoukoliv zatracenost, co si zamane. Washington k tomu nabízí plnou podporu. Jsou imperiálními partnery. Společně plánují agrese. Prochází jim to, protože kdo je zastaví?
„Cokoliv možného, co se ztvární v izraelském vědomí, je dovoleno.“ Je to založeno na z větší části nepodložených předpokladech. Ta tvrzení o tom, že jsou obklopeni nepřátelskými Araby, je neočistí.
Je třeba opakovat. Jediné hrozby, jimž Izrael čelí, jsou ty, které si vynalezne. Ohrožuje regionální sousedy a lidstvo. Jeho prioritou je dominance nad Středním východem.
Chce eliminovat regionální rivaly. Vede nevyprovokované otevřené agrese. Jen Izrael sám má zbraně hromadného ničení. Jejich použití dává přednost, bude-li ohrožen.
[quote align="center" color="#999999"]
„Do pekla se všemi těmi otravnými otázkami,“ řekl Levy. Záleží jen na tom, co chce Izrael. Principy vlády zákona se vztahují na ostatní. „Izraeli je dovoleno dělat cokoliv.“
Prochází mu masová vražda a daleko více. Jeho práva jsou božská, tvrdí. Nezáleží na tom, co říkají ostatní. Jen zájmy Izraele se počítají.
[/quote]
Těmito tvrzeními vyhlašují židovskou vynímečnost, zvláštnost a jedinečnost. Zastánci izraelské tvrdé linie říkají, že jsou Bohem „vyvoleným lidem“. Mají božské právo dopouštět se otevřené agrese. Přezíravost k lidským právům přichází s územím.
Mohou si udělat jakoukoliv zatracenost, jakou si zamanou. Vyvrací tím morální hodnoty a etické principy. Ohrožují Židy zrovna tak jako ne-Židy. Ohrožují lidstvo.
Je třeba je zastavit, než budou zase vraždit. V reakci na izraelský masakr Mavi Marama z května 2010 bývalý kongresman Dennis Kucinich požádal kolegy, aby podepsali dopis Obamovi uvádějící:
„Není přijatelné, aby se opakovaně porušovalo mezinárodní právo. Není přijatelné, aby se stříleli a zabíjeli nevinní civilisté. Není přijatelné dopouštět se aktů agrese proti dalším spojencům USA.“
„Není přijatelné pokračovat v blokádách, které odpírají humanitární pomoc. Není přijatelné zvyšovat napětí v regionu, zatímco Spojené státy nadále prolévají tolika krve a peněz na bojové linii.“
„Není sporu o právo Izraele na obranu své hranice. To se ale nevztahuje na střílení nevinných civilistů kdekoliv na světě, kdykoliv si zamanou.“
[quote align="center" color="#999999"]
„Izrael musí nést odpovědnost k životům našich vojáků, k investicím miliard od našich daňových poplatníků.“
[/quote]
„Izrael Spojeným státům dluží více než jen bezohledné, předem připravené násilnosti vedené proti nevinným lidem.“
Těžko si představit, že by dnes byl v Kongresu kdokoliv takhle otevřený. Nejspíš proto Kucinich přišel v březnu 2012 v primárkách o možnost znovuzvolení. Temné síly na něj zaútočily. Izraelská lobby ho chtěla vystrnadit.
Stejným způsobem šli i po Cynthii McKinney. Dělat ty správné věci je drahé. Izraelská lobby ji z Kongresu vyhnala už dvakrát. Zruinování její politické kariéry se stalo jejich politikou.
V Kongresu téměř nikdo Izrael nekritizuje. Provést to s sebou nese riziko ukončení kariéry. McKinney věří, že ze všeho nejvíc záleží na principech. Její duše není na prodej. Je naděje, že stejně cítí i Kucinich.
Neostýchá se dále dělat, co je správné. Hlasy za pravdu a spravedlnost jsou zoufale třeba. Ty nejnebezpečnější časy historie si žádají, aby promlouvaly. Ohrožené lidstvo na nich závisí.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
