Sotva dva týdny po invazi do Mali s více než 2 000 vojáky Cizinecké legie vyslala Francie jednotky speciálních sil do sousedního Nigeru, aby tu zabezpečily uranové doly vedené francouzskou státem vlastněnou společností jaderné energetiky Areva. O nové francouzské vojenské intervenci do severozápadní Afriky přišla první reportáž z týdeníku Le Point a potvrdily ji vojenské zdroje kontaktované dalšími francouzskými médii. Le Point ohlásil, že francouzský ministr obrany Jean-Yves Le Drian počátkem tohoto týdne rychle odsouhlasil „významnější inovaci“ ve vysílání vojsk pod Velitelstvím speciálních sil, aby pro Arevu chránila lokality s výrobnami uranu v Imouraren a v 80 kilometrů vzdáleném Arlitu. Magazín uvedl, že tohle je vůbec poprvé, kdy byli použiti francouzští komandos k přímé obraně aktiv nějaké korporace.

Tento magazín hlásí, že činitelé francouzské vlády přistoupili k tomuto rozhodnutí po zpackaném pokusu o záchranu francouzského rukojmí Denise Allexe v Somálsku a nedávném krvavém incidentu s rukojmími a obléháním plynového závodu Armenas v Alžírsku, kde bylo zabito přes 80 lidí.

Tyto dvě události „významně zvýšily rizikovost francouzských instalací, a navíc ještě zahájení těch ‚několika‘ operací v Mali, takže průmysl a těžba v této oblasti je teď v ohrožení,“ ohlásil Le Point.

Vyslání těch francouzských komandos ve skutečnosti pouze podtrhuje ty nade vším převažující geo-strategické motivy za francouzskou intervencí do Mali. Pod pláštíkem údajné války proti islamistickým „teroristům“ a obrany centrální vlády v Mali používá francouzské impérium svou vojenskou moc k posílení úchopu svých na zdroje bohatých bývalých afrických kolonií.

Oficiální mluvčí jak Arevy, tak francouzského ministerstva obrany odmítli s odvoláním na bezpečnostní obavy o novém vyslání vojsk diskutovat.

Činitelé v samotném Nigeru pak popřeli jakékoliv zmínky o vyslání speciálních sil komandos. „Je pravdou, že dnes stoupla hrozba terorismu, ale pokud vím, takovéto rozhodnutí není v tomto okamžiku ještě na stole,“ řekl jeden činitel Reuters.

Důstojník nigerské armády této zpravodajské agentuře řekl, že již platí bezpečnostní opatření, která byla s Francií odsouhlasena a zavedena po únosu sedmi zaměstnanců Areva a jednoho jejich dodavatele v severonigeriském městě Arlit v září 2010.

„Rovněž máme proti-teroristické jednotky v oblasti Agadez,“ řekl tento důstojník. „Prozatím nevím o žádném rozhodnutí nigerijské vlády, které by francouzským speciálním silám umožnilo rozmístit se na severu.“

Že by zapomněli o svých plánech informovat Nigerijskou vládu, to by klidně připadalo v úvahu. Jelikož od nezávislosti této země na Francii v roce 1960 po 60 letech vlády nad touto zemí jako kolonií se s Nigerem i tak zachází jako s polokolonií.

Uran těžený z těchto dolů v Nigeru považují francouzské vlády od té doby za strategicky důležitý. Ten žlutý koláč vyráběný z nigerijské uranové rudy byl použit k výrobě francouzských jaderných pum zrovna tak jako k pohonu jejich jaderných reaktorů, na něž připadá více než 75 procent výroby elektřiny v této zemi.

Ač se z nigerského uranu hrabal mohutný zisk, z těch těžebních provozů měla prospěch jen úzká vrstva k Francii patolízalské oligarchie této země. Podle indexu lidského rozvoje Spojených národů je Niger třetí nejchudší zemí planety, kde 70 procent obyvatelstva nadále žije za méně než 1 dolar na den a průměrná délka života dosahuje jen 45 let.

Těžba navíc v Nigeru zjitřila etnické a regionální napětí. Výroba uranu je koncentrována v severní domovině nomádské menšiny Tuaregů, kteří se opakovaně bouří a obviňují, že cokoliv se z těžby zdrojů získá, to jde do jižního hlavního města Niamey. Jedním z hlavních požadavků Nigerského hnutí za spravedlnost (MNJ), tj. převážně tuaregské ozbrojené milice, co dosud bojovala s nigerijskou armádou, bylo rovnější rozdělení výnosů z uranu.

Těžba uranu Arevou navíc vytvořila katastrofu i v životním prostředí a v lidském zdraví těžební oblasti. Ekologistické hnutí Greenpeace ve zprávě z roku 2010 zjistilo, že vodní studně jsou v oblasti kontaminovány radiací na úrovních až 500 krát vyšších než normál. V Arlitu, tj. v místě jednoho z hlavních dolů Arevy, je úmrtnost na nemoci dýchání dvojnásobná oproti národnímu průměru.

Francie má všechny důvody ke strachu, že její intervenci do Mali, při níž jsme už viděli bombardování civilního obyvatelstva a mučení a popravy civilistů Francouzi podporovanou armádou Mali v oblasti s převahou Tuaregů by mohlo vyvolat rozlití tohoto ozbrojeného konfliktu za hranici do Nigeru.

Ovšem kromě zabezpečení jejích ziskových závodů před „terorismem“ čili lidovou revoltou má Francie i další důvody, aby v Nigeru dělala vojenská ramena. Ve snaze zvýšit svůj podíl na ziscích z uranu vydala nigerijská vláda nedávno povolení k průzkumu i čínským a indickým firmám. Vysláním ozbrojených komandos si Paříž nárokuje svou dominanci nad touto bývalou kolonií jako součástí její africké sféry vlivu.

Zatímco Francie přistoupila ke své africké intervenci, ministryně zahraničí Hillary Clintonová podala ve středu svědectví před Senátní komisí ujišťující o rozhodnutí Washingtonu eskalovat svou vlastní intervenci do této oblasti.

„Jsme v boji, je to ale nezbytný boj,“ řekla Clintonová. „Nemůžeme dovolit, aby se z Mali stalo útočiště.“

Clintonová uznala, že ta rebelie v Mali zrovna tak jako to obléhání s rukojmími v plynovém závodě v Alžírsku do velké míry pohánělo to, že USA-NATO svrhly Kaddáfího režim v Libyi, kde Washington a jeho spojenci vyzbrojili a podpořili islamistické milice jako zástupné pozemní armády ve válce za změnu režimu.

„Není žádných pochyb, že alžírští teroristé měli zbraně z Libye,“ řekla. „Není žádných pochyb, že zbytky AQIM (Al-Káida islamistického Maghrebu) v Mali mají zbraně z Libye.“

Argumentovala, že ač neexistují žádné důkazy, že by tyto síly v Severní Africe představovaly přímou hrozbu USA, měl by Washington i tak zahájit preventivní kampaň. „Nemůžete jen proto, že zatím něco neudělali, říci, že to neudělají v budoucnu,“ řekla.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>