Ti, co mají obavy z “Nového světového řádu” (New World Order) mluví, jako kdyby se Spojené státy dostávaly pod kontrolu vnější konspirační síly. Ve skutečnosti jsou tím Novým světovým řádem USA. To je to, o čem je ten americký unipolární svět, na nějž si Čína, Ruko a Irán pořád stěžují. Washington už předvedl, že nemá žádný respekt ke svým vlastním zákonům a k Ústavě, daleko méně respektu pak, pokud vůbec nějaký, k mezinárodnímu právu a právu na suverenitu jiných zemí. Toto všechno lze připsat vůli Washingtonu protlačit svou hegemonii, jež Washington přiblíží tomu, aby se stal světovým diktátorem. Příklady toho jsou tak četné, že by je někdo měl shrnout do knihy. Za dob Reaganovy administrativy se Švýcarsko se svým dlouho zavedeným zákonem o bankovním tajemství sklonilo před vůli Washingtonu.
Clintonova administrativa zaútočila na Srbsko, povraždila civilisty a srbského presidenta poslala před soud, aby byl souzen jako válečný zločinec za obranu své země. Vláda USA se zapojila do nesmírně rozsáhlého špehování e-mailů a telefonních hovorů Evropanů, které nemá nic společného s terorismem. Julian Assange je zavřený na Ekvádorské ambasádě v Londýně, protože Washington nedovolil britské vládě dostát své záruce za politický azyl. Washington odmítá vyhovět výnosu o habeas corpus britského hrabství o vydání Yunuse Rahmatullaha, o jehož zadržování britský odvolací soud rozhodl, že je nezákonné. Washington uvaluje sankce na jiné země a nutí je k omezování národní suverenity, pokud se nepodvolí systému mezinárodních plateb.
Minulý týden Obamův režim varoval britskou vládu, že to bude narušení amerických zájmů, pokud se Británie stáhne z Evropské unie nebo jakýmkoliv způsobem sníží své vazby na EU.
Jinými slovy není suverenita Velké Británie možností volby, kterou by mohla učinit britská vláda nebo lid. Rozhodnutí bylo učiněno ve Washingtonu, aby bylo v souladu s Washingtonskými zájmy.
Británie je tak navyklá na to, že je kolonií Washingtonu, že místopředseda vlády Nick Clegg a skupina britských podnikových ředitelů se hned hbitě postavila do jednoho šiku s Washingtonem.
To Velkou Británii staví do ožehavé situace. Britská ekonomika, co kdysi bývala lokomotivou průmyslové výroby světa, se už omezila na pouhou City of London, britské finanční středisko ekvivalentní s Wall Streetem. Londýn je světovým finančním centrem podobně jako New York, jaké už není žádné srovnatelné v Evropě. Bez jeho finančního statutu, toho z Británie už moc nezbude.
Tato finanční důležitost City se ale zachovala jen proto, že Británie samotná jako jeden z mála států EU, si ponechala jako svou měnu britskou libru a nepřidala se k euru. Protože Británie má svou vlastní měnu a centrální banku, Británie byla ušetřena krize vládního dluhu, která zamořila další členské státy EU. Bank of England podobně jako Federální rezervy v USA může vykoupit své vlastní banky, zatímco další státy EU sdílející společnou měnu si nemohou vytvářet peníze a Evropské centrální bance je v její chartě (na základě požadavku Německa) zakázáno vykupovat členské státy z dluhů.
Prekérnost britské situace spočívá v tom, že řešením krize s vládními dluhy, k němuž EU směřuje, jsou kroky k odebrání fiskální suverenity členským vládám. Výdaje, zdanění a tudíž deficitní nebo přebytková pozice rozpočtů u jednotlivých členských států bude stanovována centrální úřadem EU. To bude znamenat konec národní suverenity evropských zemí.
Pro Británii by setrvání jako členský stát EU a zároveň zachování své vlastní měny a centrální banky znamenalo speciální status Velké Británie. Británie byl tak mohla zůstat jediným členem EU, který by zůstal suverénní zemí. Jaké jsou šance, že bude Británii dovolen tak výjimečný status? Je to přijatelné pro Německo a Francii?
Pokud se Britové zařadí do šiku Evropy, budou se muset vzdát své měny, centrální banky, svých zákon a svého ekonomického statutu jako světového finančního centra a přijmout vládu byrokratů EU. Británie se bude muset vzdát toho, aby byla někým, a stát se nikým.
Ovšem zase by to Británii osvobodilo od toho, aby byla loutkou Washingtonu, pokud EU sama už není loutkou Washingtonu.
Podle zpráv by někdy letos Skotsko, součást Británie, mělo hlasovat o odchodu z Británie a o vzniku své samostatnosti. Jak je ironické, že během britské debaty o svém rozdělení se země sama potýká s pohlcením nadnárodním státem.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>
