NATO financuje a vyzbrojuje Al-Káidu, přičemž proti ní současně i bojuje – od Mali po Sýrii Do oběhu už byla rychle dána záplava článků obhajujících vojenskou intervenci Francie do africké země Mali. Článek v TIME „Krize v Mali: Zastaví francouzská intervence postup islamistů?“ se rozhodl, že staré triky jsou těmi nejlepšími triky a zvolil si tu otřepanou povídačku o „Válce proti terorismu“. TIME tvrdí, že ta intervence usiluje o zastavení „islamistických“ teroristů, aby nezabrali jak Afriku, tak i celou Evropu. Článek zvláště uvádí:

„… ve Francii panuje (nejspíše dobře odůvodněný) strach, že radikální islamisté z Mali ohrožují ze všeho nejvíce Francii, jelikož většina islamistů mluví francouzsky a mnozí mají ve Francii příbuzné. (Zpravodajské zdroje v Paříži TIME řekly, že zjišťují ambiciózní džihádisty, kteří odchází z Francie do severního Mali, aby se zde vycvičili a bojovali.) Al-Káida v Islamistickém Maghrebu (AQIM) je jednou ze tří skupin, které tvoří Islamistickou alianci v Mali, a která poskytuje většinu vedení, ta rovněž určila Francii – tu nejreprezentativnější mocnost Západu v regionu – za hlavní cíl útoku.“

To, co se v TIME rozhodli čtenářům neříci, je, že Al-Káida v Islamistickém Maghrebu (AQIM) je úzkým spojencem Libyjské islamistické bojové skupiny (LIFG, za níž Francie intervenovala během zástupné invaze NATO do Libye v roce 2011 – když jim poskytovala zbraně, výcvik a podporu speciálních sil a letectva při svržení libyjské vlády).

Už v srpnu 2011 Bruce Riedel z korporátními finančníky financovaného mozkového trustu Brookingský institut napsal „Dalším, kdo padne, bude Alžírsko“, kde škodolibě předpovídal, že úspěch v Libyi rozohní radikální živly v Alžírsku, ty jsou totiž také částí AQIM. Mezi extrémistickými násilnostmi a výhledem na francouzské nálety Riedel doufal, že spatří pád alžírské vlády. Riedel ironicky poznamenal:

Alžírsko vyjádřilo obavy zvláště z toho, že rozvrat v Libyi by mohl vést k rozvoji velkých útočišť a bezpečných zón pro Al-Káidu a další extrémistické džihádisty.

A díky NATO se právě tímto Libye stala – Západem sponzorovaná útočiště pro Al-Káidu. Postup AQIM do severního Mali a současné zapojení Francouzů nevyhnutelně povede k rozlití konfliktu i do Alžírska. Mělo by se uvést, že Riedel je spoluautorem „Kudy vede cesta do Persie?“,  kde otevřeně konspiruje za vyzbrojení zase další teroristické organizace na seznamu amerického ministerstva zahraničí (se seznamovým číslem 28), Mujahedin-e Khalq (MEK), aby uvrhla Irán do chaosu a pomohla v něm s kolapsem vlády – což je ilustrativní vzor na využití jasně teroristických organizací, i těch jako takových vedených na ministerstvu zahraničí USA, aby vedly americkou zahraniční politiku. Geopolitický analytik Pepe Escobar uvedl ještě přímější vazbu mezi LIFG a AQIM v článku v Asia Times s názvem „Jak Al-Káida přišla v Tripolisu k moci.“

„Pořád je kriticky důležitý rok 2007, kdy muž číslo dva Al-Káidy Zawahiri oficiálně uznal fúzi mezi LIFG a Al-Káidou do Islamistického Mahgrebu (AQIM). Takže ke všem praktickým účelům je od té doby LIFG/AQIM jedním a tím samým – a Belhaj byl a je tomu emírem.

„Belhaj“ znamená Hakim Andul Belhaj, vůdce LIFG v Libyi, ten vedl s podporou NATO, jeho zbraněmi, financováním a diplomatickým uznáním svržení Muammara Kaddáfího a teď tento národ uvrhl do nekonečných rasových a kmenových genocidních vnitřních bojů. Při této intervenci jsme rovněž zažili to, že epicentrum povstání se od Tripolisu odštěpilo jako jakoby-autonomní „Emirát teroru“. Poslední kampaň Belhaje se přesunula do Sýrie, kde se už přiznává, ten se nachází na turecko-syrské hranici a prosí tu o zbraně, peníze a bojovníky pro tzv. „Svobodnou syrskou armádu“, která je opět pod záštitou podpory NATO.

Obrázek: Intervence NATO do Libye vzkřísila organizaci ze seznamu teroristů a pobočku Al-Káidy LIFG. Ta před tím bojovala v Iráku a Afghánistánu a teď už má bojovníky, peníze a zbraně, vše díky laskavosti NATO, a šíří se dále na západ do Mali a dále na východ do Sýrie. Ten děsivý „globální Kalifát“, jímž už desetiletí neokoni straší Západní děti, se teď vybarvuje přes machinace USA, Saúdů, Izraelců a Katarů jako nikoliv „islámský“. Muslimové ve skutečnosti zaplatili v bojích té skutečné „války proti Západem financovaným teroristům“ nejvyšší cenu.

…

LIFG, která teď s francouzskými zbraněmi, penězi a diplomatickou podporou vede invazi v severní Sýrii a v zastoupení NATO tu zkouší změnit režim, se oficiálně připojila k Al-Káidě v roce 2007, jak tvrdí Středisko boje proti terorismu (CTC) US Army ve West Pointu. Podle CTC AQIM a LIFG sdílí nejen ideologické cíle, ale i ty strategické a taktické zaměření. Ty zbraně, které dostal LIFG, s největší určitostí zamířily do rukou AQIM po jejich cestách z přes chudinské pomezí pouště Sahara a pak do severního Mali.

ABC News ve skutečnosti ve svém článku „Teroristická skupina Al-Káidy: ‚Užíváme si‘ libyjských zbraní“ tvrdí, že:

Vedoucí člen teroristické skupiny přidružené k Al-Káidě poukázal, že tato organizace může získat několik tisíc výkonných zbraní, které se ztratily v chaosu libyjského povstání, a tím přiživit už dlouho panující strachy u Západních činitelů: „My jsme byli jedním z hlavních, co měli prospěch z revolucí v Arabském světě,“ řekl ve středu Mauretánské tiskové agentuře ANI Mokhtar Belmokhtar, vůdce na severu Afriky sídlící al Kaiídy čili Islamistického Maghrebu (AQIM). „Co se týče našeho prospěchu z libyjských zbraní, tohle je za takovýchto okolností přirozené.“

Není to žádná náhoda, že jak se libyjský konflikt chýlil ke svému závěru, tak vypukl konflikt v severním Mali. Je to součástí předem připraveného geopolitického přeuspořádání, které začalo převratem v Libyi a od té doby ji využívá jako odrazového můstku k invazím do cílových zemí včetně Mali, Alžírska a Sýrie spolu s těžce vyzbrojenými a NATO financovanými a podporovanými teroristy.

Zapojení Francouzů může AQIM a její pobočky vyhnat ze severního Mali, ti ale téměř s jistotou skončí v Alžírsku, což je nejpravděpodobněji tak naplánováno.

Alžírsko bylo schopno v raných fázích amerického zrežírovaného „Arabského jara“ v roce 2011 subverzi potlačit, je však jisté, že neuniklo pozornosti Západu, který je v rozběhu transformace oblasti táhnoucí se od Afriky až k prahům Pekingu a Moskvy – a v souladu s tou geopolitickou schizofrenií – za využití teroristů jak jako záminky k válce pro invaze, tak jako nevyčerpatelné pokladnice žoldnéřských sil, co to provedou.

Tony Cartalucci

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>