Zpráva ze Železných hor: O možnosti a žádoucnosti míru je unikátně důležitý dokument, co stojí za pečlivé uvážení i půl století po skonu JFK. Nejenže poukazuje na zdůvodnění vojensko-průmyslového komplexu a jeho všeprostupujícího vlivu, ale také, což je možná ještě důležitější, na to, jak ta velice reálná diskuse týkající se národních priorit pod Kennedyho dohledem probíhala – a na to, jak bylo to okno příležitostí 22. listopadu 1963 násilně uzavřeno. (1) Předchozí zdejší článek zabývající se Zprávou ze Želených hor (ZDE)
Ti, kdo jsou dost staří, mohou možná sami nabídnout své vzpomínky na to, kde zrovna byli, když se k nim dostala ta zpráva o smrti presidenta Johna F. Kennedyho. Můj otec, tehdy svobodný, se o té vraždě dověděl během návratu domů ze služební cesty, když se chystal navštívit rodinu. Když vstoupil do vchodu, čekal jeho otec už na zápraží a podobně, jako to proběhlo ve zbytku národa, začali si vzájemně v náručí plakat.
Takovéto vzpomínky poukazují na tu míru potenciálu, jakou Američané sami v sobě uznávali, a jakou jim potvrzovala inteligence a šarm jejich mladého vůdce. Tenhle smysl pro možnost se do politického systému promítal v daleko větší šíři, ale od té doby byl už účinně rozdrcen a nahrazen neustálým úsilím o maskování spojeným s postranními pokusy o dosažení konkrétnějšího pochopení u veřejnosti pro předkládané verze minulých i současných problémů a událostí. Kromě tohoto tu byly počátkem 60. let v sázce velice podstatné starosti, které zůstávaly pro veškerou domácí i zahraniční politiku v USA těch dnů nosnou motivací.
Během časů Kennedyho administrativy nepochybně probíhalo přehodnocování, jaký zaujmout vztah buď k ekonomice trvalého válečného stavu nebo k širší národní a mezinárodní politické ekonomii. To bylo zřejmé nejen z kroků JFK při omezování amerického zapojení do Vietnamu, což je doloženo Memorandem akcí nároční bezpečnosti 263, ale i jeho pokusem o demontáž Centrální zpravodajské služby CIA i ohrožením moci Federální rezervní banky vydáním autentické stříbrem podložené měny. Tyto akce byly ve velice rychlém sledu Lyndonem Johnsonem odvolány a USA byly uvrženy zpět do vražedné a nákladné války. Kennedyho skonem ztratilo obyvatelstvo světa velice vážnou vyhlídku na světový mír.
„Tato kniha by se neměla chápat špatně.“
Zpráva ze Železných hor O možnosti a žádoucnosti míru vydaná v roce 1967 (dále jen Železné hory) byla vydavatelem Dial Press prezentována jako produkt tajné vládou sponzorované speciální studijní skupiny. Původní domněnky o původu tohoto spisu tvrdí, že unikl přes jednoho z účastníků studie od Leonarda Lewina, v New Yorku sídlícího spisovatele na volné noze. Podle tohoto příběhu byla tato skupina pověřena úkolem přezkoumat, zda a jak by mohl vrcholně moderní národní stát, jako USA, úspěšně přejít do ekonomiky mírových časů.
Na základě ujištění o autentičnosti zprávy od Dial připravil magazín Esquire souhrn této knihy o 28 000 slovech, což umožnilo, aby se stala bestsellerem vyhodnoceným New York Times a nakonec přeloženým do patnácti jazyků. Ovšem vzhledem k sice přesným pozorováním, leč nejasnému původu této knihy nevyhnutelně následovaly kontroverze.
„Jeden informovaný zdroj potvrdil, že ta ‚Speciální studijní skupina‘, jak ji nazývala tato kniha, byla zřízena vrcholnými činiteli Kennedyho administrativy,“ všiml si krátce po vydání této knihy US News and World Report. „Zdroj dodal, že zpráva byla koncipována a nakonec předložena presidentu Johnsonovi, který, jak řekl, ‚vyskočil do stropu‘ – a pak nařídil, aby ta zpráva zůstal po všechny časy pod pokličkou.“ (2)
Železné hory byly od samého počátku znepokojivé, nikoliv proto, že by šlo o žert, nýbrž proto, že z hlediska politiky elity byla jejich pozorování naprosto logická a tudíž podněcující vojensko-průmyslový komplex, před jehož potenciálně bezuzdnou povahou varoval ve své rozlučkové řeči z roku 1961 president Eisenhower.
Jelikož se o Kennedyho velvyslanci v Indii Johnu Kenneh Galbraithovi povídalo, že by mohl být možným autorem či účastníkem té studie, tak tento napsal do Washington Post pod svým pseudonymem Herschel McLandress: „Kdybych měl svou osobní reputaci vložit do autentičnosti tohoto dokumentu, tak bych svědčil pro platnost jejích závěrů. Mé výhrady se týkají jen toho, zda je moudré uvolnit ji pro zjevně nepřipravenou veřejnost.“ (3)
Po několik let zůstával specifický původ Železných hor záhadou, dokud se v roce 1972 k autorství nepřihlásil Lewin i s prohlášením, že ta zpráva byla opravdu jen kolosální hoax provedený jim samým a žurnalistou New York Times (nakonec vydavatelem The Nation) Victorem Navaskym, aby tímto vskutku zápalným způsobem kultivovali diskusi o válce a míru. (4)
Netrvalo to ovšem déle než do počátku 90. let, kdy se tato kniha stala fenoménem undergroundu mezi americkými patriotickými a konstitucionalistickými skupinami – které ji považují za autentický vládní dokument a tudíž i ve veřejné doméně – vyvolala hněv u liberální inteligence, která se snažila dále zlehčovat její význam prostřednictvím jednak senzacionistických předváděček, ale i žalob.
„Fanatici byli podněcováni svými vůdci – kteří tvrdili, že mají zvláštní vědomosti – že tohle je skutečný vládní dokument, protože to přesně sedí s tím, jak vidí vládu: tj. zkaženou,“ řekl Lewin New York Times v roce 1996, jelikož Simon a Schuster hrozili, že budou stíhat politické aktivisty, co distribuovali digitální kopie této knihy. (5) „Je to jako když se snažíte zbavit se ve svém sprchovém koutě plísně,“ vykřikoval kariérní šiřitel fobií z konspirací Chip Berle. (6) „Paranoidní konspirační teoretici teď věří, že popření Zprávy ze Želených hor je samo o sobě už skutečnou vládní konspirací, protože jsou paranoidní a jsou to konspirační teoretici,“ vyhlašoval Navasky. (7)
Pravda však leží někde mezi tím a ta kontroverze kvůli tomu, zda Železné hory napsal Lewin, je méně důležitá než to, jak jsou zjištění z tohoto spisu zvláště výstižná ohledně myšlenek a možností, které počátkem 60. let učarovaly elitám. Ve skutečnosti přesahuje podstata a význam Železných hor dále než jen za její politickou přesvědčivost, protože většina toho všeho, hraje na struně pravd a všechno se vlastně potvrzuje při současných sporech a událostech.
„Této knize by se nemělo rozumět špatně,“ tvrdí plukovník L. Fletcher Prouty.
Je to sice vlastně román; ale jeho obsah je tak blízký realitě těchto let, že mnozí čtenáři trvají na tom, že tak „zpráva“ musí být pravdivá. Důkladně jsem to prodiskutoval s autorem. Ten mě ujistil, že kniha je románem a že jeho záměrem bylo napsat ji takovým způsobem, aby zdůraznil její skutečně závažný obsah. (8)
Na počátku roku 1961 Kennedyho ministr obrany Robert McNamara lákal lidi z akademií a businessu, aby do Pentagonu přitáhl novou úrodu stratégů a tvůrců politik, z nichž mnozí se ve Velké strategii moc nevyznali, a byli tudíž otevření přezkoumávat stav trvalého válčení a jeho politické ospravedlnění. „Účastnili jsem se při obědě diskusí, které zněly z větší části jako ten Lewinův spis,“ vzpomíná Prouty. „Tohle se fakt povídalo v pentagonských kuloárech. To, co Lewin napsal, je ze skutečného života a my bychom si měli všichni bedlivě jeho slov všímat.“ Maje tohle na paměti, vypadá to, že lze bezpečně soudit, že Železné hory byly s největší pravděpodobností jednou z mnoha zpráv vládou sponzorovaných mozkových trustů, které Lewin dovedně rafinoval do mnohem stravitelnější podoby. (9)
Zrežírování minulosti, současnosti i budoucnosti
Zpráva ze Železných hor je v mnoha ohledech konstrukčním plánem pro ten svět, ve kterém dnes žijeme s nekonečnou válkou – a opět, co býval komunismus, to je teď „terorismus“ – jako definiční báze lidské existenci pod státním vedením a kontrolou. Jak to formuluje spisovatel G. Edward Griffin, tato kniha „je přesným shrnutím plánu, který už vytvořil naši současnost. Teď to tvaruje naši budoucnost.“ (10)
Podobně jako v militarizovaném policejním státě vylíčeném v Orwellově 1984 je převažujícím tématem Železných hor to, že v éře, kdy jaderné zbraně hrozí zničením všeho života na zemi, musí vojenské podniky nabýt formu vleklých a nejistých konfliktů, které vyčerpávají zdroje, ospravedlňují neustálý stav vojenské připravenosti a co je nejdůležitější, budit zdání, že státní systém vlády národu se jejím poddaným jeví jako nezbytný a legitimní.
„Systém války činí stabilní vládu nad společností možnou,“ píše Lewin. „V podstatě to činí tím, že pro společnost poskytuje z vnějšku nezbytnost, aby přijala politickou vládu. Když to dělá, ustanovuje základnu pro instituci národa a autoritu vlády ke kontrole svých svěřenců.“ (11)
Železné hory dospívají k závěru, že kromě udržování politického rámce, zakládá válka a militarizace ukotvení pro téměř všechny aspekty společnosti – ekonomické, sociologické, ekologické, kulturní i vědecké. (12) Vůbec nepřekvapuje ta dnešní nekritická podpora všech vojenských věcí,“ všímá si jeden pozorovatel, „pro naši mládež už se to rychle stává novým normálem.“ (13)
A opravdu válka je pro celkový řád věcí tak podstatná, že je nutno vynalézt nové „nepřátele“, aby se poskytovalo pokračující ospravedlnění válečnému státu. Jak tak „Válka proti chudobě“ a zvláště ničivá „Válka proti drogám“ pomohla zničit a kriminalizovat afro-americké rodiny a jejich komunity, tak Železné hory poukazují, jak se spřádaly další širší plány k fabrikování všezahrnujících nevojenských krizí, na jejichž základě by se stát mohl prezentovat jako zachránce a proponent míru, čímž by se postavil do pozice vhodné k přeformování společenského a geopolitického přediva a způsobu života. „Efektivní politická náhražka bude vyžadovat „alternativní nepřátele“, kteří by nemuseli v kontextu dnešního systému válčení vypadat až tak za vlasy přitažení,“ všímá si tento dokument, když předjímá rozvoj pseudo-ekologismu současné éry, který vytyčuje nového nepřítele, s nímž je třeba vést válku – s lidstvem samotným.
Možná, že velké znečištění prostředí by nakonec mohlo nahradit ohrožení masovou destrukcí jadernými zbraněmi jakožto principiálně zjevnou hrozbu pro přežití našeho druhu. Otrávení vzduchu a hlavních zdrojů potravin a vody je už velice pokročilé a už na první pohled by mohlo být z tohoto hlediska slibné; zakládá totiž hrozbu, se kterou si lze poradit pouze přes sociální organizaci a politickou moc. (14)
Skoro o půl století později je tu záměrné zamořování potravy a vody geneticky modifikovanými organismy a fluoridizací, rozsáhlé programy geoinženýringu a modifikace počasí, které otravují vzduch, mizerné konstruované a už chatrné jaderné elektrárny a zvláště všudypřítomné a plíživé znečištění elektromagnetickými zařízeními, a to všechno vytváří ohromný dopad na prostředí a všechny živé bytosti.
A dávají si tu práci, aby pomocí štědře financovaných soukromých organizací vedli propracované a koordinované propagandistické kampaně k přesvědčení obyvatelstva, že uhlík – z něhož se skládají všechny živé bytosti – je hlavní příčinou ničení životního prostředí a katastrofou. Ve vpravdě Orwellovském obratu je novým hlavním nepřítelem lidstvo, přičemž vědecké a byrokratické elity z větší části odpovědné za skutečné ničení životního prostředí unikají vážnému vyšetřování či trestům.
Konspirační styl globální elity
Železné hory jsou „hoax“ nebo „satira“ pro ty, kdo by nás chtěli dovést k víře, že historické jevy, zvláště politické povahy jsou produktem náhody. Někdy být mohou. Ale poctivé historické bádání poukazuje, jak často ti s nadřazenými prostředky a zájmy jednají tak, aby formovali životně důležité záležitosti svých dní. Naopak zdůvodnění vychází ve svých důsledcích ze dvou soustav předpokladů.
To první naznačuje, že nesmírně mocné instituce, jako je ameircké ministerstvo zahraničí a Pentagon, Rada národní bezpečnosti, vůdčí mozkové trusty, centrální bankéři, nadnárodní korporace a síly za nimi, jednají průhledným a téměř úplně koordinovaným způsobem s úplně stejnou motivací, jako kluk v sousedství prodávající noviny – aby dosáhl zisku.
Ovšem, jak odhalil před více než půl stoletím C. Wright Mills a jak argumentoval později i David Rothkopf, motivace té už bohaté „supertřídy“ se ve skutečnosti točí kolem zvětšující se přístupnosti k institucionalizované moci pro jejich vztahové koridory v úsilí o minimalizaci nepředpověditelnosti a k prosazení větší kontroly nad současnými i budoucími událostmi. (15) Ve skutečnosti v éře těch „příliš velkých, aby padli“ a daní z emisí uhlíku nabývá tvrzení D. Rockefellera, že „konkurence je hřích“ úplně nového významu.
Ty druhé předpoklady tvrdí, že takovéto entity nejsou přeci schopny vytvářet, dozorovat a realizovat dlouhodobé strategie k režírování sociálních i fyzických vztahů světa a ekosystému. Pohled na politické návrhy a plány politických entit z let po Železných horách jako Římský klub, Projekt nového amerického století nebo četná koordinovaná úsilí pro financování a kampaňovou podporu hlavních filantropických nadací, ale také takováto tvrzení nesmírně zpochybňují. Ač mohou uvnitř vlivných kruhů existovat rozpory řekněme o tom, zda v zemích Středního východu provádět k podněcování změn režimů jen destabilizaci, nebo rovnou otevřenou agresi, nebo v technikách, jak sledovat obyvatelstvo světa, tak ty změny režimu či ten dohled, které jsou obsažené v širších plánech, už otevřené pro debatu nejsou.
Zavrhování takovýchto náhledů jako „konspirační teoretizování“ by se už mělo široce chápat jako snaha o odvedení pozornosti veřejnosti a intelektuálů od té nesmírně mnohotvárné mocenské struktury, kterou třímá dnešní vládnoucí elita – tj. ti, jejichž vliv a zájmy přesahují národní hranice a téměř bez výjimky opovrhují obecným blahem.
Železné hory poskytují náhled do motivů a zdůvodnění těch, co tahají za nitky našich volených vůdců udržujících nás ve víře v iluzi suverenity veřejnosti – víře, pomocí níž byla veřejnost systematicky zaváděna a zneužívána už od 22. listopadu 1963.
Poznámky
1. Mainstream news media and government still insist on the validity of the Warren Commission’s Report. Yet between 75 and 90 % of Americans do not believe Lee Harvey Oswald acted alone. Gregory Korte, “Conspiracy Theories over JFK’s Assassination Thrive,” USA Today, September 26, 2010,http://usatoday30.usatoday.com/news/washington/2010-09-26-jfk-assassination-conspiracy-theories\\\_N.htm See also Adrian Salbuchi’s excellent discussion of Report from Iron Mountain, “Final Conflict 2012? Toward the Engineering of World War III,” GlobalResearch, October 3, 2012, http://www.globalresearch.ca/final-conflict-2012-towards-the-engineering-world-war-iii/5307020
2. “Hoax or Horror? A Book That Shook the White House,” US News and World Report, November 20, 1967. In Leonard C. Lewin, Report From Iron Mountain On The Possibility and Desirability of Peace, New York: Free Press, 1996, 138.
3. Herschel McLandress, “News of War and Peace You’re Not Ready For,” November 26, 1967. In Leonard C. Lewin, Report From Iron Mountain On The Possibility and Desirability of Peace, New York: Free Press, 1996, 132-133.
4. Doreen Carvajal, “Onetime Political Satire Becomes a Right-Wing Rage and a Hot Internet Item,” New York Times, July 1, 1996.
5. Carvajal, “Onetime Political Satire.”
6. Carvajal, “Onetime Political Satire.”
7. Victor Navasky, “Introduction,” in Leonard C. Lewin, Report From Iron Mountain On The Possibility and Desirability of Peace, New York: Free Press, 1996, xv.
8. L. Fletcher Prouty, JFK: The CIA, Vietnam, and the Plot to Assassinate John F. Kennedy, New York: Birch Lane Press/Carol Publishing, 1992, 356f. Prouty served in the top levels of the Pentagon during the Eisenhower and Kennedy Administrations, acting as a liaison between the military and intelligence communities, and his correspondence with New Orleans District Attorney Jim Garrison were the basis for the character “X” in Oliver Stone’s early 1990s blockbuster film JFK. For more information visit http://prouty.org/
9. Prouty, 219.
10. G. Edward Griffin, The Creature from Jekyll Island: A Second Look at the Federal Reserve, 5th Edition, Westlake Village CA: 2010, 576.
11. Lewin, 79.
12. Aaron R. O’Connell, “The Permanent Militarization of America,” New York Times, November 12, 2012, http://www.nytimes.com/2012/11/05/opinion/the-permanent-militarization-of-america.html?pagewanted=all&\\\_r=0
13. Lewin, 94-95.
14. Lewin, 81.
15. C. Wright Mills, The Power Elite, New York: Oxford University Press, 1956; David Rothkopf, Superclass: The Global Power Elite and the World They Are Making, New York: Farrar, Strous and Giroux, 2009.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>
