(Čtvrtá část pětidílného seriálu, výňatek z kapitoly 19: Osm rodin: Velcí olejáři a jejich bankéři… 1. díl ZDE, 2. díl ZDE, 3. díl ZDE) Zakladatel Unie světových federalistů (United World Federalists) otec Jamese Warburga Paul Warburg je tím, kdo s pomocí partnera Brown Brothers Harriman Prescotta Bushe financoval Hitlera. [1] Plukovník Ely Garrison byl blízkým přítelem jak prezidenta Teddyho Roosevelta, tak i prezidenta Woodrowa Wilsona. Garrison napsal v Roosevelt, Wilson a Federální rezervy: „Paul Warburg byl mužem, který dal dohromady Zákon o Federálních rezervách spolu s Aldrichem, a ten vyvolal celonárodní rozhořčení a odpor. Vůdčím duchem za oběma plány pak byl baron Alfred Rothschild z Londýna.“
Aldrichův plán potají upekli v soukromém rekreačním sídle JP Morgana na ostrově Jekyl v roce 1910, ve spolupráci agenta Rockefellerů Nelsona Aldricha a Paula Warburga z německé bankovní dynastie Warburgů. Aldrich, kongresman z New Yorku, se později přiženil do rodiny Rockefellerů. Jeho syn Winthrop Aldrich předsedal Chase Manhattan Bank. Zatímco bankéři rokovali, plukovník Edward House – další loutka Rockefellerů – a blízký důvěrník prezidenta Woodrowa Wilsona – usilovně přesvědčoval Wilsona o důležitosti soukromé centrální banky a zavedení celonárodní daně z příjmů. Členem personálu tohoto domu tam pak byl britský všudyvlezka z vnitřku MI6 generál Julius Klein. [2]
Wilsona nebylo třeba moc přesvědčovat, jelikož toho už měl ve spárech měděný magnát Cleveland Dodge, podle něhož pojmenovaná společnost Phelps Dodge se stala největší těžařskou společností světa. Dodge byl tím, kdo financoval Wilsonovu politickou kariéru. Wilson dokonce i svou inaugurační řeč napsal na Dodgeho jachtě. [3]
Wilson byl na Princetonu spolužákem jak Dodge, tak Cyruse McCormicka. Oba byli řediteli v National City Bank (nyní Citigroup) Rockefellerů. Na co se hlavně Wilson zaměřoval, bylo překonat nedůvěru veřejnosti k bankéřům, která se v roce 1922 projevila i u starosty New York City Johna Hylana, když argumentoval: „Skutečnou hrozbou naší republice je neviditelná vláda, která jako gigantická chobotnice rozprostírá svá slizká chapadla našimi městy, státy a celým národem. Její hlavou je malá skupinka bankovních domů, o nichž se obecně hovoří jako o mezinárodních bankéřích.“ [4]
Ovšem těch Osm rodin zvítězilo. V roce 1913 se zrodila Federální rezervní banka s Paulem Wartburgem jako svým prvním guvernérem. O čtyři roky později USA vstoupily do I. světové války poté, co tajná společnost známá jako Černá ruka zavraždila habsburského arcivévodu Ferdinanda a jeho manželku. Arcivévodův přítel hrabě Czerin později řekl: „Rok před válkou mě informoval, že Zednáři rozhodli o jeho smrti.“ [5]
V téže době v Rusku bolševici svrhli monarchii Hohehzolernů s pomocí Maxe Warburga a Jacoba Shiffa, přičemž Balfourova deklarace, co nakonec vedla k vytvoření Izraele, byla sepsána pro druhého lorda sionistů Rothschilda.
V roce 1920 baron Edmund de Rothschild založil Palestinskou ekonomickou komisi, zatímco manhattanské kanceláře Kuhn Loeba pomáhaly Rothschildům vytvářet síť k pašování zbraní pro sionistická komanda smrti přichystaná zabírat palestinskou půdu. Generál Julius Klein na tuto operaci dohlížel a vedl Jednotky kontrarozvědky US Army, které později vytvořily Henryho Kissingera. Klein po II. světová válce pak odvracel pomoc z Marshallova plánu Evropě k sionistickým teroristickým buňkám, přičemž tyto peníze proháněl přes Sonneborn Institute, který kontroloval baltimorský chemický magnát Rudolph Sonneborn. Jeho žena Dorothy Schiff je příbuznou Warburgů. [6]
Kuhn Loebové na Manhattan přišli s Warburgy. Ve stejné době pak do Kanady přišli Bronfmanové jako součást Židovské kolonizační komise Moses Montefioreho. Montefiorové prováděli tu špinavou práci Janovské šlechty už od 13. století. Di Spadaforaové v této funkci sloužili pro italský Dům Savoyů (královský rod), který byl financován rodinou Israel Moses Seif, podle níž je vlastně pojmenován i Izrael. Lord Harold Debat Montefiore je současným šéfem nadace Jerusalem Foundation, sionistického křídla Rytířů svatého Jana Jeruzalémského. Brofmani (to jméno v jidiš znamená „likérníci“) mají vazby s Arnoldem Rothsteinem, produktem textilního impéria Rothschildů, aby v New York City založili organizovaný zločin. Rothsteiny nahradil pak Lucky Luciano, Meyer Lansky, Roberto Vesco a Santos Trafficante. Bronfmansové jsou přes sňatky spřízněni s Rothschildy, Loeby a Lamberty. [7]
Rok 1917 rovněž přinesl do americké Ústavy 16. dodatek, co vybírá celonárodní daň z příjmů, ač byl ratifikován pouze dvěma z požadovaných 36 států. IRS je soukromá korporace registrovaná v Delaware. [8] O čtyři roky dříve byla založena i Rockefellerova nadace (Rockefeller Foundation), aby rodinné bohatství zaštítila před novými opatřeními o dani z příjmu, přičemž sociálním inženýrstvím kormidluje veřejné mínění. Jedním z jejích chapadel je i Výbor pro obecné vzdělávání.
V listině deklarující jeho záměry Occasional Letter 1 tento Výbor uvádí: „V našich snech, ač máme omezené zdroje, tak se lidé sami přetvoří do perfektní tvárnosti pro naše formující ruce. Současné vzdělávací konvence z jejich myslí vyprchávají, my však nezatíženi tradicí budeme zapracovávat do toho vděčného a vnímavého venkovského lidu naši vlastní vůli. Neměli bychom zkoušet tyto lidi nebo nějaké jejich děti přetvářet na filosofy nebo učence či muže vědy …, jichž máme i tak hojnost.“ [9]
Ač o Federálních rezervách většina Američanů uvažuje jako o vládní institucí, je to soukromá držba těchto Osmi rodin. I Tajná služba je zaměstnávána, nikoliv výkonnou složkou moci, nýbrž Federálními rezervami. [10]
Slovní výměna mezi senátorem Edwardem Kennedym (D-MA) a předsedou Fedu Paulem Volckerem při senátním slyšení v roce 1982 je poučná. Kennedy si musel vzpomenout na svého staršího bratra Johna, když Volckerovi řekl, že kdyby byl před touto komisí jako zástupce amerického ministerstva financí, měly by se věci jinak. Volcker bafajíc cigáro ale povýšenecky odpověděl: „To je asi pravda. Ale myslím si, že právě takhle to bylo záměrně zařízeno.“ [11] Reprezentant Lee Hamilton (D-IN) to Volckerovi vmetl, když řekl: „Lidé si uvědomují, že to, co ta vaše rada dělá, má hluboký dopad na jejich peněženky, a že i přesto je tahle skupina pro lidi v podstatě nedosažitelná a nezodpovídá se jim.“
Prezident Wilson mluvil o „moci tak organizované, tak úplné, tak všudypřítomné, že by bylo lepší nemluvit silněji než šeptem, když se o ní pronáší odsuzující slova.“ Reprezentant Charles Lindberg (D-NY) byl však otevřenější při odporu proti Wilsonovu Zákonu o Federálních rezervách, který dostal chytrou přezdívku „Lidový zákon“. Lindberg prohlásil, že tento zákon „… ustanoví ten nejgigantičtější monopol na světě … Když prezident tento zákon podepíše, legitimizuje se tím neviditelná vláda moci peněz. Tento zákon vytvoří inflaci, kdykoliv tento monopol bude inflaci chtít. Od této chvíle, lze hospodářské deprese vytvářet vědecky. Ta neviditelná vláda moci peněz, jejíž existence byla odhalena Vyšetřováním peněžního trustu, bude teď legalizována. Celý koncept centrální banky byl zkonstruován tou samou skupinou, o které jsme předpokládali, že bude zbavena moci.“ [12]
Fed je utvářen téměř všemi bankami v USA, ale newyorská Federální rezervní banka Fed kontroluje z moci svých ohromných kapitálových zdrojů. Skutečným centrem moci uvnitř Fedu je Federální komise otevřeného trhu (FOMC), v níž má křeslo s trvalým hlasovacím právem jen prezident NY Fedu. FOMC vydává směrnice k monetární politice, které se realizují z 8. patra NY Fedu, což je pevnost podle modelu Bank of England. [13]
V pátém podpodlaží sklepů 14-patrového kamenného kolosu leží 10 300 tun zlata převážně nikoliv z USA, tj. 1/3 světových zlatých rezerv a zdaleka ten největší zlatý poklad na světě. [14]
Svět peněz se čím dál víc computerizuje. S tím, jak Osm rodin zavedlo ty komplikované finanční instrumenty jako deriváty, opce, forvardy a futures; udělal objem mezibankovních transakcí kvantový skok. Aby to zvládl, vybudoval Fed superdálnici mezibankovního vypořádání tajemně nazývanou jako CHIPS (Clearing Interbank Payment System), který má sídlo v New Yorku a je podle modelu v Belgii sídlícího Euro-Clear systému Morganů – který je též znám jako The Beast – Bestie.
Když byl Fed vytvořen, tak pět bank z New Yorku – Citibank, Chase, Chemical Bank, Manufacturers Hanover a Bankers Trus – mělo v držbě 43% podíl newyorského Fedu. Do roku 1983 těch samých pět bank vlastnilo 53% NY Fedu. Do roku 2000 nově fúzované Citigroup, JP Morgan Chase a Deutshce Bank dohromady vlastnily ještě větší podíl, stejně jako se to stalo i s evropskou frakcí těch Osmi rodin. Tyto kolektivně vlastní většinový balík v každé z korporací Fortune 500 (500 nejsilnějších burzovních titulů obchodu s akciemi) a většinu obchodování s akciemi a dluhopisy. V roce 1955 na uvedených pět bank připadalo 15% všech obchodů s akciemi. Do roku 1985 už byly zapojeny do 85% všech transakcí s akciemi. [15]
Ještě mocnější jsou ty investiční banky, které nesou jména mnohých z těch Osmi rodin. V roce 1982, když bankéři z rodu Morganů předsedali po Falklandské válce vyjednávání mezi Británií a Argentinou, protlačil prezident Reagan předpis SEC Rule 415, který pomohl podepisovat vypisování securities v rukou šesti velkých investičních domů vlastněných Osmi rodinami: Goldman Sachs, Merrill Lynch, Morgan Stanley, Salomon Brother, First Boston a Lehman Brothers. Tyto banky dále konsolidovaly svou moc přes fúzovací mánii v 80. a 90. letech.
American Express spolkl jak Lehman Brother, tak Kuhn Loeb – ti fúzovali v roce 1977 – a ještě Shearson Lehman-Rhoades. Banca de la Svizzera Italiana Israel Moses Seifů si koupila 7% podíl Lehman Brothers. [16] Salomon Brother si sebral od jihoafrické rodiny Oppenheimerů Philbro a pak koupil Smith Barney. Všechny tři se pak staly součástí Traveler’s Group vedené Sandy Aeolem z rodiny David Weil, která kontroluje Lazard Freres přes silnějšího partnera Michela Davida-Weilla. Citibank koupila Travelers, aby vytvořila Citigroup. S.G. Warburg, u nichž Oppengeimerové upsali konsolidaci vlastní 9% podíl, a přidali se ke starým finančníků z Banque Paribas – s nimiž v roce 1984 fúzovali do Merrill Lynch. Švýcarská Union Bank převzala Paine Weber, zatímco Morgan Stanley sežral Dean Winter a koupil operace s kreditními kartami Discover od Sears.
Kuhn Loeby kontrolovaná First Boston fúzovala s Credit Suisse, která už pohltila White-Weld, aby se z ní stala CS First Boston – hlavní hráč na tom špinavém londýnském trhu s eurobondy. Merrill Lynch – v roce 2008 fúzovala s Bank of America – což je hlavní hráč na americké straně těchto obchodů. Švýcarská Banking Corporation fúzovala s největším londýnským investičním domem S.G. Warburg, aby vytvořila SBC Warburg, přičemž Warburg se stal ještě provázanějším s Merrill Lynch přes vazby na Mercury Assets z roku 1998. Warburgové vytvořili další společný podnik se švýcarskou Union Bank, čímž vytvořili mocenský dům UBS Warburg. Deutsche Bank koupila Banker’s Trust a Alex Brown, čímž se rázem stala největší bankou světa s 882 miliardami dolarů aktiv. Se zrušením Glass-Steagalova zákona dělení na investiční, komerční a soukromé bankovnictví zmizelo.
Ta hrstka investičních bankovních expertů má teď ohromnou míru kontroly nad globální ekonomikou. K jejich aktivitám patří poradenství s dluhovým vyjednáváním s Třetím světem, zařizování fúzí a rozdělení podniků, vytváření podniků, aby zaplnily domnělé ekonomické výklenky tím, že uvedou počáteční veřejnou nabídku akcií (IPO), upisování všech akcií, upisování všech emisí korporátních a vládních obligací a tažení té alegorické káry s privatizací a globalizací světové ekonomiky dopředu.
Nedávno byl prezidentem Světové banky James Wolfensohn ze Salomon Smith Barney. Merrill Lynch měla v roce 1994 435 miliard dolarů aktiv, ještě před tím, než se ta fúzovací horečka vůbec rozběhla. Největší komerční banka těch časů Citibank tehdy ještě přiznávala jen 249 miliard dolarů aktiv.
V roce 1991 Merrill Lynch zařídil 26,8% všech fúzí globálních bank. Morgan Stanley 16,8%, Goldman Sachs 16,3%, Lehman Brother 16,1% a Credit Suisse First Boston 14,5%. Morgan Stanley v roce 1989 provedly fúze korporací v hodnotě 60 miliard dolarů Do roku 2007 v reakci na zrušení Glass-Steagala se vrcholnými deseti při fúzích proto staly: Goldman Sachs, Morgan Stanley, Citigroup, JP Morgan Chase, Lehman Brothers, Merrill Lynch, UBS Warburg, Credit Suisse, Deutsche Bank a Lazard. Na poli upisování prvotních emisí akcií byly v roce 1991 čtyřmi na špici Goldman Sachs, Merrill Lynch, Morgan Stanley a CS First Boston. V aréně globální privatizace v letech 1985-1995 to vedl Goldman Sachs, co udělal dohody v hodnotě 13,3 miliardy dolarů. UBS Warburg za 8,2 miliardy dolarů, BNP Paribas 6,8 miliardy dolarů, CS First Boston 4,9 miliardy dolarů a vlastník Paribas Merrill Lynch 4,4 miliardy dolarů. [17]
V roce 2006 BNP Paribas koupila notoricky známou Banca Nacionale de Lavoro (BNL), která vedla seznam obviněných z vyzbrojování Saddáma Husseina. Podle Global Finance je to teď tedy největší světová banka s téměř 3 biliony dolarů aktiv.
I u vůdčích upisovatelů dluhopisů v USA po prvních devět měsíců roku 1995 nudně vévodila ta samá známá jména. Merrill Lynch upsal 74,2 miliardy dolarů na ameridkém dluhovém trhu, čili celkem 15,3%. Lehman Brother zvládla 52,5 miliardy dolarů, Morgan Stanley 47,4 miliardy dolarů, Salomon Smith Barney 45,6 miliardy dolarů. CS Firs Boston, Chase Manhattan a Goldman Sachs se držely v horních sedmi. Horní tři upisovatelé dluhů místních samospráv toho roku byly Goldman Sachs, Merrill Lynch a UBS Paine Weber. Na eurotrzích byli v roce 1995 vrcholnými čtyřmi upisovateli UBS Warburg, Merrill Lynch, Deuthsche Bank a Goldman Sachs. [18] Pobočka Deutsche Bank Morgan Grenfell tehdy zařídila v Evropě ten mejdan s korporátním přebíráním společností.
Dominantními hráči na trzích s ropnými futures jak na New York Mercantile Exchange, tak na London Petroleum Exchange jsou Morgan Stanley, Dean Winter, Goldman Sachs (přes svou pobočku J. Aron & Company), Citigroup (přes svou jednotku Philbro) a Deutsche Bank (přes svoji akvizici Banker’s Trust). V roce 2002 byl prodán bankrotovým soudem v aukci Enron Online UBS Warbuggu za 0 dolarů. UBS pak po první dva roky tohoto obchodu sdílela monopolní zisky Enron Online s Lehman Brothers. [19] S tím, jak se v roce 2008 Lehman položili, to shrábne jejich nový vlastník Barclays.
Po fiasku Lehman Brothers a následném finančním rozpadu v roce 2008 se ti Čtyři jezdci bankovnictví ještě zvětšili. V ceně penny za dolar JP Morgan Chase dostala Bear Stearns a Washington Mutual. Bank of America ovládla Merrill Lynch a Countrywide. A Wells Fargo uchvátil potácející 5. největší americkou banku Wachovia. Barclays dostal ten sladký zákusek zbytků po Lehman Brothers.
Bývalý předseda Bankovní komise sněmovny Wright Patman (D-TX) o Osmi rodinách vlastnících Federální rezervy prohlásil: „Dnešní Spojené státy mají v podstatě dvě vlády. My jsem tou regulérní ústavní vládou. Ale ještě máme nezávislou, nekontrolovanou a nekoordinovanou vládu ve Federálním rezervním systému, která provozuje peněžní moc, jenž je podle Ústavy rezervována pro Kongres.“ [20]
Od vytvoření Federálních rezerv americký dluh (většinou vlastněný těmi Osmi rodinami) závratně vyrostl z 1 miliardy dolarů na téměř 14 bilionů dolarů dnes (2011). To daleko přesahuje celkový dluh všech zemí Třetího světa dohromady, dluh, který převážně vlastní těch samých Osm rodin, které vlastní většinu centrálních bank celého světa.
Jak poukázal senátor Barry Goldwater (R-AZ): „Mezinárodní bankéři vydělávají peníze ze zvětšování zadluženosti vlád. Čím je větší dluh politického státu, tím větší je úrok, co se vrací věřitelům. I národní banky Evropy jsou vlastněny a kontrolovány soukromými zájmy. Mlhavě rozeznáváme, že v Evropě jsou to Rothschildové a Warburgové i domy JP Morgan, Kuhn Loeb & Co., Schiff, Lehman a Rockefeller, kdo to ohromné bohatství vlastní a kontrolují. Jak tuhle ohromnou finanční moc získali a udržují ji, je pro většinu z nás záhadou.“ [21]
AC24.cz: Zítra přineseme část V: Řešení
[1] Behold a Pale Horse. William Cooper. Light Technology Press. Sedona, AZ. 1991. p.81
[2] Dope Inc.: The Book that Drove Kissinger Crazy. The Editors of Executive Intelligence Review. Washington, DC. 1992.
[3] Democracy for the Few. Michael Parenti. St. Martin’s Press. New York. 1977. p.67
[4] Descent into Slavery. Des Griffin. Emissary Publications. Pasadena 1991
[5] The Robot’s Rebellion: The Story of the Spiritual Renaissance. David Icke. Gateway Books. Bath, UK. 1994. p.158
[6] The Editors of Executive Intelligence Review. p.504
[7] Ibid
[8] Ibid
[9] Ibid. p.77
[10] “Secrets of the Federal Reserve”. Discovery Channel. January 2002
[11] The Confidence Game: How Un-Elected Central Bankers are Governing the Changed World Economy. Steven Solomon. Simon & Schuster. New York. 1995. p.26
[12] Icke. p.178
[13] Solomon. p.63
[14] Ibid. p.27
[15] The Corporate Reapers: The Book of Agribusiness. A.V. Krebs. Essential Books. Washington, DC. 1992. p.166
[16] The Editors of Executive Intelligence Review. p.79
[17] “Playing the Middle”. Anita Raghavan and Bridget O’Brian. Wall Street Journal. 10-2-95
[18] Securities Data Corporation. 1995
[19] CNN Headline News. 1-11-02
[20] The Rockefeller File. Gary Allen. ’76 Press. Seal Beach, CA. 1977. p.156
[21] Rule by Secrecy: The Hidden History that Connects the Trilateral Commission, the Freemasons and the Great Pyramids. Jim Marrs. HarperCollins Publishers. New York. 2000. p.77
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: deanhenderson.com
]]>
