Někteří by řekli, že nemůžete lidi daněmi dohnat k dobrému zdraví, ale Dánsko se loni neochvějně zkusilo stát příkladem zbytku světa, když začali zdaňovat tučné jídlo a čokoládu … tzv. tučně sladkou daní. Dánsku se to jevilo, jako že všichni v tom vyhrají. Lidi se sklony k obezitě to odradí od přejídání a navíc by to mohlo zemi napakovat kapsy, kdyby její občané nebyli dostatečně zdrženliví. Možná by to mohlo i ulehčit břemenu zdravotní péče. A tak, zatímco spousta spotřebitelů skučela „že to není fér“, všichni čekali, jak to bude fungovat. Bude to přeci jen maličké nepohodlí kvůli velkému dobru. Žádná forma vyloženého zneužívání pravomocí, přeci?

Po jednom roce tohoto experimentu, se ukázaly zpětné ekonomické rázy, o který ale moc po světě nebylo už slyšet na rozdíl od humbuku při zavádění daně. Spotřebitelský nesouhlas vzrostl a podle Raw Story, tohle opatření vůbec nezměnilo stravovací návyky. A navíc ta tuková daň a její rozšíření čokoládová daň – tzv. cukrová daň – byla kritizována za zvýšení spotřebitelských cen, nárůst administrativních nákladů ve společnostech a za ohrožování dánských pracovních míst, uvedlo v prohlášení dánské ministerstvo daní.

Tento výnos způsobil, že spotřebitelé odváželi svoje peníze jinam – za hranice, aby si nakoupili své oblíbené potraviny tam. „Odbory dánských potravinářských pracovníků řekly nedávno Food Navigátor, že toto opatření vedlo ke ztrátě 1 300 pracovních míst ve výrobě a prodeji.“ (Zdroj)

Takže dánská vláda ruší daň z tuku a nezavede ani daň z čokolády. Některé potravinářské řetězce podle toho srazí ceny, což s největší pravděpodobností podpoří zotavení a zpětné získání štamgastů.

British Medical Journal ve skutečnosti dospěl k závěru, že ceny cílových potravin by musely vzrůst o 20%, aby to bylo dostatečně odrazující a aby to dostatečně omezilo spotřebu a ovlivnilo míru obezity. A naznačují, že by bylo zapotřebí, aby tento krok byl spojen s vládními dotacemi produkce ovoce a zeleniny, aby to usnadnilo levné nahrazení nezdravé volby zdravějším stravováním.

No, co se takhle zamyslet.

Zatímco kouření cigaret se propadlo – ano, ceny vzrostly v posledních 10 letech o 50% – ale spousta lidí pořád potřebuje svou dávku a hrozně za to platí. Čas ukáže, jestli newyorská opatření proti limonádě – stejně jako experimenty v ostatních zemích něco přinesou – ale dánské fiasko by mělo oficiály přimět, aby si dali pauzu a znovu své přístupy promysleli.

Je to vůbec možné?

Dalším problémem s možností, že by zdraví diktovala byrokracie, je ten, že byrokracie je hodně vzdálená od potřeb a tužeb každého jednotlivce, takže je už z podstaty obecně ignorantská. Mnozí si začínají uvědomovat, že tato válka proti tuku byla fraška a že tím, co ničí zdraví, je právě nedostatek. Jak lze říci, že různá množství pizzy a másla způsobí, že všichni lidé budou stejně obézní? Více dietiků a zdravotních expertů ve skutečnosti teď už má v oblibě přirozené tuky jako nezbytnou součást zcela zdravého potravního režimu.

Stejně to ale nevypadá, že povědomí o veřejném zdraví je tím, co je vládním zájmem, kdyby tomu tak bylo, tak by nemohly:

A samozřejmě, že to byla ta starosvětská „konvenční“ medicínská komunita, co převážně podporovala (díky korporátnímu podněcování) ty návykové látky, o kterých si dnes myslíme, že nám škodí. Jak je to vždy s těmi doporučeními od starostlivých poručníků od Velké farmakologie.

V antiutopických románech jako 1984 vždy spadne kvalita spotřebitelských výrobků, ceny a daně nafoukne inflace a zavedou se povinné příděly. Nejspíš si vzpomenete, že to symbolizuje Gin Vítězství a Čokoláda Vítězství, aby si Prolesové mysleli, že mají nějakou svobodu volby. Ti se pak tlačí, aby sehnali předražený alkohol  (zatímco elita si dopřává dobrý materiál), a ti, co jsou nachytáni, že si užívají „luxusu“ z černého trhu, jsou zatýkáni a převychováváni, aby zase uvěřili, že to za to nestojí. Skoro to samé se dělo v Rusku při bolševickém převratu a při vytváření Sovětského svazu.

Tak proč poté, co vládami řízené agentury a korporátní zájmy trávily roky, aby lidi učinily závislými na tučném jídle, které nazývaly výživným, teď všechny za tu samou věc podporují zdanění lidí až do zatracena? Není to opravdu jen o odírání spotřebitelů o peníze? Když jste pán, co je pro váš lepší? Není to symbolicky vyjádřitelné takovým větším obrázkem s pasením lidského stáda jako s pasením tučného dobytka?

Proč by po tomhle podmíněně vyvolaném návyku měly vlády světa od mas chtít, aby se zřekly svého maličkého komfortu z možnosti volby maličkého človíčka?

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: activistpost.com

]]>