Zelení nenávidí zemní plyn a fracking, ale předražená parazitická větrná energie bez něj žít nemůže. Horizontální vrtání a hydraulický fracking postrčil produkci břidlicového plynu z nuly před několika lety na 10% veškerých dodávek energie v roce 2012, zjišťuje energetický analytik Daniel Yergin. Fracking rovněž od roku 2008 zvedl v USA produkci ropy o 25% – téměř veškerá je na půdě místních států a soukromé půdě, a potýká se s dalším odmítáním těchto zdrojů na federální půdě, zdržovačkám povolení a odmítáním produkce na veřejné půdě.
V tomto procesu revoluce frackingu vytvořila 1,7 milionu pracovních míst na těžebních polích, při výrobě zařízení, v právní a informatické podpoře a v dalších sektorech. Letos vytvoří na státních a federálních daních a poplatcích více než 60 miliard dolarů, snižuje americký účet dovozu ropy o 75 miliard dolarů a spoří 100 miliard dolarů na dovozu zkapalněného zemního plynu, dospívá k závěru analýza IMF Global Insight (Globální přehled MMF).
Nové oživení amerického petrolejářského průmyslu by mohlo „do roku 2020 vytvořit nových 3,6 milionů pracovních míst a zvednout USA hrubý domácí produkt o 3 procenta,“ říká zpráva od Citigroup „Energy 2020“. Fracking přináší nová pracovní místa a daňové výnosy do států s podložím z břidlicových ložisek a mohl by náš národ přenést do století uhlovodíkové energie, která udrží nízké ceny paliv a petrochemických surovin.
To znamená více pracovních míst v průmyslu i jinde pro miliony absolventů a nezaměstnaných pracovníků a novou prosperitu pro ten zubožený „Rezavý pás“ a další oblasti. „Propad cen zemního plynu přetvořil USA na jedno z nejvýnosnější místo na světě pro výrobce chemikálií a hnojiv,“ uvádí Wall Street Journal. Jsou to také „cenové srážky pro výrobce energeticky náročných výrobků, jako je hliník, ocel a sklo.“
Mohl by Severní Ameriku učinit energeticky nezávislou a dokonce z ní udělat čistého vývozce zemního plynu. Ve skutečnosti by tyto úžasné nové technologie mohly Spojené státy přetvořit na světovou jedničku v produkci ropy během jen během několika málo let.
I pro ty lidi, kteří se pořád ještě strachují před „katastrofickým člověkem prý způsobeným globálním oteplováním“ (i přesto že světové globální teploty jsou už 16 let stabilní) tento nekonvenční plyn poskytuje způsob jak snížit emise oxidu uhličitého o 40% používáním paliva s čistými spalinami, jehož cena na jednotku energie je o třetinu nižší než u ropy, jak uvádí dánský ekonom Bjorn Lomborg. Emise CO2 jsou v USA nejnižší za 20 let právě kvůli zemnímu plynu, ale i váznoucí ekonomice a uběhnutí životnosti 100-200 uhelných elektrárenských bloků kvůli regulačním útokům EPA (americké „ministerstvo“ životního prostředí), které vychází z převážně polikářstvím vlečených agend, šlendriánu a podvodné a ilegální pavědy o globálním oteplování.
Logika a zdravý rozum by měly vyvolat bezprecedentní veřejnou, politickou a dokonce i ekologickou podporu hydraulickému fracturingu a rozšiřování produkce ropy a plynu. Ve skutečnosti to má guvernér Romney jako perspektivní politiku. Bohužel Obamův tým zůstává převážně v opozici proti domácímu vrtání, a je fixován na „obnovitelné“ energie i přes to, že už vyplýtval 97 miliard dolarů na projekty energie z větru, slunce a řas – chystá se to tu zamořit výronem nových už nastražených předpisů EPA a BLM konstruovaných k uzurpaci státní kontroly a neomezené hyper-regulace frackingu nejen na federální půdě, ale i na státní a soukromé, podle toho jestli 6. listopadu vyhrají.
Obamův tým se vymlouvá při ospravedlňování svého stanoviska obavami veřejnosti z frackingu. Při tom zapomíná zmínit, že ty obavy za ně živí a režírují ty nátlakové skupiny ekologistů, jejichž samotná existence, finanční zabezpečení a politická moc závisí na neustálém přílivu nových eko-strašidel. Jejich pohádky o frackingu – té energetické technologii, která tu mění hru, by byly stejně zábavné jako ty od Boženy Němcové nebo Andersena, kdyby dopady na ekonomiku, zaměstnanost, národní bezpečnost a životní prostředí nebyly tak hrozivé.
Hydraulický fracturing ničí jejich mantru o tom, že nám dochází ropa a plyn. Anihiluje to jejich neustálé podbízení se tvrzením, že uhlovodíky jsou energií minulosti a v obnovitelnostech je budoucnost. Ve skutečnosti ale energetický vítr a slunce nemohou bez levného zemního plynu přežít (protože s nimi nemohou vůbec průchodně konkurovat) a nemohou bez nich přežít (protože vyrobí jen 20% energie a plynu je při tom zapotřebí jako neustálé záložní energie k udržování stability sítě).
V důsledku toho anti-frackingové frakce vykonstruovaly míchanici eko-děsů, jeden absurdnější než druhý a nakonec všechny neobhajitelné.
Hořící voda z kohoutku. Ano, mohli byste zapálit metan z kohoutku ve vaší kuchyni, pokud by vaše studna byla vyvrtána skrze plynonosnou horninou formaci a nebyla řádně vycementována a utěsněna proti průnikům plynu. (Ty věčné plameny v newyorském Chestnut Ridge Park jsou jedním z příkladů přirozeného úniku metanu.) Ale zóny frackingu jsou tisíce stop pod vrstvami rezervoárů podzemní vody; těžební studny používají zapouzdření cementem a ocelí, které sahá stovky stop pod povrch; citlivé přístroje monitorují aktivitu v hloubce vrtu, aby zajistily, že ten cenný plyn neuniká do povrchu blízkých formací či atmosféry.
Kontaminace podzemní vody. Frackovací tekutiny jsou z 99,5% voda a písek. Zbývajících 0,5% jsou chemikálie potlačující růst bakterií, udržující částice písku v nesoudržné suspenzi v této tekutině a zvyšující produktivitu. Velkou většinu z nich dnes najdete ve výbavě domácnosti, kterou Američané každodenně používají – včetně sýrů, piva, v rybičkách v konzervě, v mléčných pochoutkách, šampónech a v kosmetických výrobcích. Nové frackovací tekutiny, jako jsou ty vyvinuté FamilyJoule a Halliburton, představují nové druhy naprosto netoxických a biodegradovatelných chemikálií, a ty dnes používají téměř všichni vrtaři.
Neustále se zlepšující technologie, techniky a předpisy ještě dále zmenšují rizika. Např. dnes jsou pod vrtnými soupravami, zásobními nádržemi a úložnými jámami běžné tlusté plastové podložky. Spolu s moderními metodami vrtání a dobrého zapouzdření, pomáhají minimalizovat pravděpodobnost kontaminace podzemní vody solemi, jež je jen zlomečkem nebezpečí představovaného solením zledovatělých vozovek.
Odpadní voda a vyčerpávání zásob vody. Kromě změn ve složení frackovacích kapalin (a vystavováním těchto informací dostupných on-line, kde si je možno přečíst), aby se řešily starosti s využíváním vody a odstraňováním vody, vrtací společnosti čím dál více recyklují tu vodu, kterou už použily. Devon a další společnosti recyklovaly stovky milionů galonů, a asi 90% vody v břidlicovém regionu Marcellus v New Yorku, Pensylvánii, Ohiu a West Virginia se dnes opětovně používá. Navíc je množství vody používané pro fracking daleko menší než to, čeho je zapotřebí k vypěstování kukuřice a k jejímu přepracování na etanol.
Zemětřesení. Fracking hornin způsobuje praskání, které lze měřit ultra-citlivými přístroji. Ale tyto mikroseismické události měří kolem 0,8 na Richterově škále, asi tolik, co způsobuje projíždějící auto. I naložený náklaďák znamená jen 3 (minimum, co může člověk pocítit) a poškození majetku nezačnou, dokud se nedosáhne úrovně 5. Hluboké vstřikování vody kvůli využívání geotermální energie nebo při pokročilých procesech recyklace olejů (či při odstraňování ropných produktů a komunální či průmyslové odpadní vody) také způsobuje měřitelnou seismickou aktivitu, ovšem z více než 800 000 studní s natřikováním vody v celé zemi, jen asi 40 bylo ve skutečnosti na povrchu vůbec citelných. Předpisy a praktiky čím dál více tohle vstřikování do studní řeší.
Regulace frackingu. Místní a státní regulace a spolupráce s průmyslem, neustále vylaďování a vylepšování předpisů a praktik i přizpůsobování se obavám veřejnosti kvůli vodě, vrtacím a frackovacím kapalinám, ucpání silnic, dopadům na komunitu a dalším problémům už probíhají desetiletí. A to je částečně ten důvod, proč z 2,5 milionu vrtných míst po celém světě (z nichž více než 1 milion je v USA) od roku 1949 nezpůsobilo žádnou vážnou škodu. To je historie bezpečnosti, kterou by mohlo kterékoliv průmyslové odvětví závidět.
Bohužel ekologistické pohádky o frackingu nás stojí energii, pracovní místa, daňové výnosy a prosperitu – aniž by z toho byl jakýkoliv ekologický prospěch. Je krajní ironií, že v Evropě, kde je Velká Zelená opozice k frackingu a jaderné energii, to vyvolalo renesanci pálení uhlí. Německo a další středoevropské země EU vybudují během příštích čtyřech let 10 600 megawattů nových uhelných elektrárenských bloků!
Mezi tím v Německu mandát pro Zelenou energii už vytlačil ceny elektřiny na druhé nejvyšší v Evropě (32 centů za kWh v porování s průměrnými 10 centy v USA) – a průměrná německá domácnost utrpí příští rok další poskok těchto ohromných sazeb vzhůru. Nesčetná pracovní místa jsou tak ohrožena.
Amerika má největší rezervy ropy, plynu a uhlí na světě. Potřebujeme mít k těmto ložiskům přístup v rámci racionálních předpisů, které odráží realitu místo eko-pohádek. Potřebujeme v Bílém domě, v Kongresu a ve vládní byrokracii lidi, kteří dovedou rozlišovat mezi fakty a fikcí, chápou, jak se vyrábí skutečná energie, vytváří pracovní místa a daňové výnosy a nikoliv nositele agenda „fundamentální transformace“ našeho národa.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: sppiblog.org
]]>
