V úterý večer se v Instanbulu shromáždily desetitisíce protiválečných protestujících odporujících proti vojenským akcím proti Sýrii. Pochodující davy proudily přes kapitálový a obchodní okrsek, protestovaly proti turecké alianci se Spojenými státy a vyjadřovaly podporu Syrskému lidu. Demonstrace proběhla poté, co vláda strany Spravedlnost a rozvoj (AKP) využila většiny v parlamentu, aby dala ministerskému předsedovi Recepu Tayyipu Erdoganovi pravomoc poslat vojáky do „cizích zemí“. Jasným záměrem je vést přeshraniční válečnou ofenzivu k odstranění režimu Bášara al-Assada bez nutnosti konzultace s národním shromážděním. Provedený manévr vládě umožňuje určit „míru, rozsah a načasování“ jakékoliv možné intervence.

Tento krok byl schválen poté, co zbloudilý granát ze Sýrie zabil v tureckém pohraničním městě Akcakale ve středu pět lidí. Pak pokračovalo dvoudenní minometné bombardování; turecké bojové tryskáče prováděly útoky na cíle včetně syrského vojenského tábora, přičemž zabily neurčený počet vojáků.

Těmto opatřením, prohlašovaným za „válečný účet“ odporovala opoziční Republikánská lidová strana (CHP). Mluvčí AKP odmítl, že by se uvažovalo o válce, ale Erdogan prohlásil granáty, co dopadly na Akcakale „za práh vojenského útoku“ a naléhal, „aby se jednalo včasně a rychle se zareagovalo proti dalšímu riziku a hrozbám, jimž naše země čelí.“

Zasedání parlamentu proběhlo podle instrukcí AKP za zavřenými dveřmi. Na demonstranty před parlamentem v Ankaře zaútočila policie slzným plynem.

Turecko zahájilo spoustu diplomatické aktivity, aby si zajistilo podporu pro svůj postoj. Opakovaně volalo po podpoře od svých vojenských spojenců z NATO proti vnějšímu ohrožení s citací Článku 4 smlouvy NATO.

Turecký ministr zahraničí Anket Davutoglu osobně apeloval na generálního tajemníka Spojených národů Ban Ki-moona a generálního tajemníka NATO Anderse Fogh Rasmussena.

Reakce byla válkychtivá.

Prohlášení NATO vyhlásilo: „Nedávné agresivní útoky syrského režimu na jihovýchodní hranici NATO … jsou flagrantním porušením mezinárodního práva a jasně představují nebezpečí pro bezpečnost.“ Požadovalo okamžité ukončení „agresivní aktivity proti spojenci.“

Tiskový tajemník Pentagonu George Little odsoudil to, co vyhlásil za „pokleslé chování“ Sýrie a požádal o odstranění její vlády.

Britský ministr zahraničí William Hague se přidal k ministryni zahraničí Clintonové, aby také vyjádřil své pobouření.

Rusko v OSN zablokovalo válku rozněcující postoj požadovaný US a jejich spojenci. Tedy první koncept rezoluce odsuzující granáty na Akcakale a smrt pěti civilistů jako „porušení mezinárodního práva“ a zakládající „vážnou hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti“ s prohlášením, že „syrská vláda zcela respektuje suverenitu a teritoriální integritu svých sousedů.“

Rusko oponovalo poukazům na porušení mezinárodního práva a vážné hrozbě mezinárodnímu míru a bezpečnosti s naléhavým apelem na obě strany, „aby se chovaly zdrženlivě“ a aby „se vyhnuly vojenským srážkám.“

Náměstek ministra zahraničí Gennady Gatilov jasně zpravodajské agentuře Interfax řekl, že Rusko usiluje o zablokování „záminky k rozpoutání vojenských scénářů nebo zavedení iniciativ jako jsou humanitární koridory či nárazníkové zóny.“

Většina mediálních zdrojů přijala popření AKP, že uvažuje o válce, ale válka je jasně tím, co chce.

Ta rezoluce, co teď šla do parlamentu byla ve skutečnosti datována už 20. září, což ukazuje, že AKP Akcakale cynicky jen zneužila jako záminku k urychlení už před tím existujících plánů na získání zmocnění k invazi do Sýrie.

V pátek navíc turecký generální štáb vyhlásil 15 horských oblastí převážně na východě a jihovýchodě Turecka za „dočasné bezpečnostní zóny“. Od 7. října do 7. ledna je vstup veřejnosti do těchto oblastí zakázán kvůli „rozsáhlým vojenským operacím“, které se vedou proti Kurdské straně pracujících (PKK). Turecko už řeklo, že bude při své vojenské kampani proti kurdským separatistům respektovat syrskou hranici a obvinili Assada z jejich podněcování a ukrývání.

Turecko opakovaně naléhalo na zřízení vojenských koridorů a bezletových zón v Sýrii. Rovněž hostí Svobodnou syrskou armádu a Syrskou národní radu. Poskytuje základny pro různé opoziční skupiny, aby vstupovaly do Sýrie a vedly vojenské útoky včetně skrytých sil od CIA a států ze Zálivu, jako je Saúdská Arábie a Katar, a různých pomahačů typu Al-Kaiída.

Záměrem AKP je postavit se jako vůdce aliance sunitských mocností, na něž se imperialistické mocnosti mohou spolehnou, že mocensky zabezpečí důležitou těžbu ropy a plynu a potlačí sociální opozici pracující třídy přes represe a vybičování etno-sektářského napětí.

Ale AKP chce, aby vojenské akce postupovaly pod záštitou NATO a s aktivní účastí US. Jak pro AKP, tak pro Obamovu administrativu to s sebou nese těžkosti. Obě strany se potýkají s domácí opozicí vůči rozpoutání další války na Středním východě. Obě se potýkají i s opozici až s možností vojenské reakce Ruska a Číny, aby je nezkoušely vytěsnit z tohoto strategický důležitého regionu.

Turecká média tyto obavy odráží např. tím, že Ismail Kucukkaya píše do centro-pavicového Aksam naléhavou výzvu: „Pojďme už na samém počátku vykřikovat: Žádnou válku!“ Varoval před „nekalkulovatelnými nebezpečími,“ a zeptal se: „Máme právo rozpoutat válku a máme k ní dostatečně legitimní důvody? Chce to národ? Unese to naše ekonomika?“

Melih Asik v Millieyet varoval: „Dosáhli jsme kritického bodu. Nejdeme jen proti Sýrii, ale i proti Iránu, Iráku, Rusku a Číně, kteří podporují Damašek. Za námi není nic, jen provokativní postoje a prázdné sliby Spojených států.“ S odkazem na nedávné AKP odsouzení tureckých generálů za obvinění, že se spikli k puči, ještě dodal: „To, co máme, je armáda, jejíž generálové jsou v base… a problém s terorem, se kterým se těžce potýkáme.“

Takovéto komentáře poukazují na pocit nadcházející katastrofy, který se rozvíjí u části turecké vládnoucí třídy. Nicméně AKP a její spojenci v NATO nadále přilévají olej do ohně.

Včera Erdogan s doprovodným varováním Sýrii, že testování turecké připravenosti k válce by mohlo být „osudovou chybou“, řekl: „Nemáme zájem o válku, nejsme od ní ale daleko. Tento národ se dostal tam, kde je dnes, prostřednictvím mezikontinentálních válek.“

Logika AKP vedoucí k účasti na štvanici USA za změnou režimu v Sýrii a za zničení iránského jaderného programu vede k válce s oběma těmito zeměmi a nakonec i s Ruskem a Čínou – tj. k válce na Středním východě a válce světové. Parlament hlasující o zmocnění pro vojenské akce Turecko a svět přivádí o jeden krok blíže k takovéto katastrofě.

Deutche Welle napsaly: „Ankara se připravuje na konflikt a současně prohlašuje, že nemá v úmyslu vyhlásit válku. Západ jen pomalu reagoval, aby zlehčil důležitost těchto střetů… Turecko se neomezuje jen na reakci palbou houfnic. Letectvo a námořnictvo byly také podle tiskových zpráv uvedeny do pohotovosti.“

„Zůstává jen málo pochybností o tureckém rozhodnutí uvažovat o plné vojenské reakci vůči Sýrii,“ dospívá nakonec k závěru.

Současně za vojenskou intervenci také horečně loboval Simon Tisdall v Guradian. Ptal se: „Jak dlouho mohou světové velmoci sedět na zadku?“ a odsoudil je, „a nedělat nic, jen psát.“ Solidarizoval se s „tlakem za daleko přímější mnohostrannou intervenci s největší pravděpodobností přes NATO,“ co by přišlo z Arabských států a USA.

Šéf izraelské vojenské rozvědky generálmajor Aviv Kochavi této příležitosti využil, aby pohrozil akcí na ochranu Golandských výšin. „Eroze kontroly syrského režimu a vzrůstající pronikání globálních džihádistických sil představuje novou hrozbu, na kterou se vojenská rozvědka a IDF (Izraelské obranné síly) připravují,“ řekl.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>