V důsledku neshod koaličních politických stran ohledně nepopulárního úsporného státního rozpočtu a nezbytnosti čelit údajně nebezpečnému íránskému jadernému programu byly v Izraeli na 22. leden 2013 vypsány předčasné parlamentní volby. Přes tragickou vnitřní i zahraniční politiku by podle průzkumů znovu zvítězila pravicová strana Likud současného premiéra Benjamina Netanjahua. „Bibi“ tímto krokem zřejmě sleduje posílení vlastní pozice a získání silného mandátu ve volbách pro plánovaný útok na Írán, o kterém se již dlouho spekuluje. V čele vlády totiž stojí necelé 4 roky a zejména loni v létě a na podzim čelil masovým sociálním nepokojům kvůli všeobecné drahotě, stagnující životní úrovni a neúnosným nákladům na bydlení.
Bude-li potvrzen ve funkci předsedy vlády více hlasy než v roce 2009, může tvrdit, že národ jeho válečnou politiku podporuje. Opozice premiérovi vyčítá, že si svou „popularitu“ udržuje strašením občanů ohledně přeceňování íránského jaderného programu. Kdokoliv reflektuje realitu a snaží se na toto téma hovořit věcně, je jím okamžitě obviněn z nedostatečného hájení národních zájmů. Tato politika zastrašování evidentně funguje, protože jinak jsou výsledky Netanjahuovy vlády zoufalé. Jeho politika škrtů a úspor přivedla do ulic statisíce lidí demonstrujících mj. proti stále se prohlubujícím rozdílům mezi bohatými a chudými. Zároveň jsou vydávány obrovské sumy na výstavbu židovských osad na Západním břehu Jordánu. Kvůli permanentnímu osidlování již tento region nebude možné od Izraele oddělit a ten se tak stane státem se stejným počtem Arabů a Židů. Tato nekonstruktivní politika odporující mezinárodnímu právu jen povede k tenzím mezi oběma národy a zkomplikuje resp. znemožní blízkovýchodní mírový proces.
Ani Netanjahuovu zahraniční politiku nelze hodnotit jako úspěšnou – dostala se do slepé uličky. Soustavné vyhrožování válkou Íránu zvyšuje napětí v regionu a velkou měrou přispělo k ochlazení vztahů s nejvýznamnějším spojencem Izraele – USA. Prezident Obama nemá „Bibiho“ příliš v lásce a snaží se mírnit jeho válečnické choutky. Z frustrace a pocitu nedostatečné podpory ze strany Washingtonu se proto Netanjahu začal otevřeně vměšovat do americké prezidentské předvolební kampaně dávaje nepokrytě najevo své sympatie republikánskému kandidátovi Mittovi Romneymu, jenž má jako jestřáb větší pochopení pro silové řešení sporu. Židovský stát je v izolaci i v rámci Blízkého východu – k faktickému přerušení vztahů s Tureckem došlo po 31. květnu 2010 v důsledku izraelského útoku na tureckou loď s humanitární pomocí plující do pásma Gazy a odmítnutí Tel Avivu omluvit se za zabití devíti a zranění šedesáti civilistů. Vztahy s Egyptem ochladly po pádu Mubarakova režimu a převzetí moci Muslimským bratrstvem. Podle lídra strany Kadima „Izrael za současné vlády zeslábl, dostal se do větší izolace ve světě a je více vylekaný“. Je proto nezbytně nutné vytvoření nového systému regionální bezpečnosti na Blízkém východě.
I přes evidentní neúspěchy premiérova konzervativní strana Likud vede a podle posledního průzkumu preferencí z 18. října by si ve 120členném Knesetu oproti současnému stavu ještě mírně polepšila – z 27 na 29 mandátů. Navíc ministr zahraničí a předseda vládní nacionalistické a sionistické formace Jisrael Beiteinu Avigdor Lieberman oznámil, že jeho strana – v současnosti s 13 hypotetickými mandáty třetí nejsilnější – vytvoří s Likudem společnou kandidátku. Na druhém místě je levostředová Strana práce, která by posílila z 13 na 20 křesel. Labouristé v roce 2011 přišli o 5 poslanců kvůli secesi frakce Ehuda Baraka, který si založil vlastní centristickou stranu Nezávislost – ta by se však podle průzkumů do parlamentu nedostala. Po jedenácti mandátech by získaly ultraortodoxní náboženská strana Šas a letos v lednu založená liberální formace Ješ Atid. Nejvíce by si pohoršila centristická Kadima (od 8. května do 19. července součástí vlády), jež v posledních volbách s 28 mandáty zvítězila, ale vládu sestavil druhý Likud. Se ziskem 9 poslanců by Kadima o 19 zákonodárců přišla. Zbylých 27 mandátů by si podělilo 6 menších stran.
Izraelský parlament je velmi roztříštěný v důsledku dvouprocentní uzavírací klauzule. Proto je dost obtížné sestavit stabilní akceschopnou vládu a předčasné volby jsou poměrně častým jevem. Z preferencí vyplývá, že konzervativní nálady jsou v izraelské společnosti silné, proto v Knesetu budou převažovat formace pravého středu v čele s Likudem. Na současné strategii stupňování konfrontace s Íránem se tak mnoho nezmění a střelný prach bude v blízkovýchodním ovzduší cítit i nadále.
Zdroj: vasevec.cz
]]>
