25. září 2012 se ministři zahraničí BRICS sešli v postranních prostorách kolem Valného shromáždění Spojených národů. Jedním z předmětů jejich diskusí, na který se zvláště soustřeďovali, byla otázka obecné reformy Spojených národů a zvláště pak rozšíření Rady bezpečnosti Spojených národů. Ruský ministr zahraničí znovu opakoval stanovisko své země na podporu indické kandidatury na stálého člena této Rady. Během sezení OSN hrálo na strunu rozšíření Rady bezpečnosti OSN i další multilaterální fórum sestávající z Indie, Brazílie, Německa a Japonska (G4), čímž by se tento orgán stal skutečnou reprezentací spojených národů světa.

Na volání po reformách OSN jako mezinárodního orgánu, které bylo předneseno, není nic nového. Už při různých předchozích příležitostech multilaterální fóra jako BRICS (Brazílie, Rusko, Čína a Jižní Afrika) zdůrazňovaly, že jde právě o spravedlivý mezinárodní řád. Multilaterální orgán znovu zopakoval, že pokud různí globální hráči nezkoordinují své aktivity a nebudou pracovat společně na multi-polárním světě, tak svět nejspíš zažije další chaos a nestabilitu.

Na pozadí tohoto je důležité analyzovat účinnost Spojených národů jako pastýře vedoucího mezinárodní politiku směrem k realizaci jejích vznešených cílů přijatých před asi pětašedesáti lety. Charta Spojených národů silně vychází z normativních aspektů mezinárodní politiky a proklamuje, že všechny národy jsou si rovny a hodny důstojnosti. Realita v terénu se ale ukázala odlišná. Na OSN se v současnosti nahlíží více jako na diskusní klub či Hyde park k vykřikovaní sloganů, kde členové projeví své extrémní názory, jako by sami stáli na piedestalu pravdy, nebo něco na způsob kolbiště, kde se rivalové jeden s druhým hádají.

K tomu lze dále říci jen to, že moc činit rozhodnutí je omezena jen na členy s právem veto. Zatímco členství ve Spojených národech je tak široké, že zahrnuje všechny národy světa kromě jednoho až dvou, skutečné rozhodování je omezeno jen na těch jen pár. Toto ilustruje ten základní rozpor mezi těmi vznešenými ideály, s nimiž se ztotožňuje tento božství si osobující orgán, a jeho skutečnou funkcí. Jak poukázal význačný indický filosof Sri Aurobindo ve své kritice Ligy národů (do jisté míry předchůdce OSN) ve své průkopnické práci Ideální jednota lidstva, že pokud nedojde ke skutečné rovnosti a spravedlnosti v rozhodovacím procesu, budou mezinárodní orgány fungovat jen chabě, ať je jejich členství jakkoliv reprezentativně široké. Stejná kritika úplně přesně sedí i na funkčnost OSN.

Rovněž je důležité mít na paměti, že svět se od založení OSN v roce 1945 významně změnil. Hlavním motivem stojícím za založením Spojených národů v době po Druhé světové válce bylo zabránit další katastrofické válce a udržet stabilitu světa. Svět nebyl osvobozen od kolonialismu, koncentrací ekonomické moci na severu a obrovské asymetrie mezi rozvinutými a rozvojovými národy.

Od svého založení až do konce Studené války tento orgán zažil zlovolné politikaření mezi soupeřícími mocnostmi a využívání jeho platformy ke stranickým cílům. Teď je jiná situace. Zaprvé Studená válka skončila. Zadruhé OSN rozšířilo svou roli nejen na mechanismus bránící válce, ale přijalo obrovské role v oblastech lidského rozvoje, životního prostředí, nabytí svéprávnosti žen atd.

Zadruhé, což je stejně důležité, asymetrie v rozložení globální moci se snížila. Vzestup BRICS je v tomto kontextu určitě významný. BRICS prosazují rozptyl koncentrace moci na globální úrovni a současně silně prosazují reformu mezinárodních orgánů jako Světová banka, Mezinárodní měnový fond Spojených národů a Rada bezpečnosti. Neprosazují jen politickou decentralizaci moci, ale také ekonomickou decentralizaci moci při globální správě. Členové BRICS jako Indie a Čína učinili při svém rozvoji ohromné pokroky a reprezentují sílící hlas z globálního jihu.

Zatím vypadá ta sílící debata o správě globálních věcí v kontextu BRICS a dalších multilaterálních orgánů dost tichá. V akademickém diskurzu získal koncept globální správy nedávno vzrůstající pozornost. Je to pozitivní v tom smyslu, že to poukazuje na nárůst uvědomění si jinak nezvládnutelné povahy globálních problémů u určitých globálních hráčů, ať už se  jedná o klimatickou změnu či náboženský fundamentalismus a extrémismus či kulturní netoleranci nebo finanční krizi. Tyto problémy přesahují aparát řešení kterékoliv země, ať je jakkoliv mocná. Bez koordinace mezi členy Spojených národů bude naléhavost těchto problémů každým dalším dnem ještě narůstat.

Pouhá proklamace spravedlivého globálního řádu nefunguje. Je zapotřebí dvou základních úprav v procesu globálních rozhodnutí. Zaprvé zapracování vzrůstajících mocností a jejich řádného podílu na tomto procesu. Zadruhé v důsledku toho prvního musí dojít k uznání, že problémy nejsou národní či regionální, ale spíše, že přesahují národní hranice.

Vezměme si příklad Afghánistánu. Od 19. století, kdy zkusili Afghánce podmanit svou mocí Britové, až do dnešních dnů, je afghánský problém něčím na způsob Gordického uzlu, který nepodlehne mechanismům řešení žádného jednotlivého národa, ať je jakkoliv mocný. Je třeba uznat, že je to globální problém, tudíž vyžaduje globální úsilí. Podobné je to s klimatickou změnou. A stejné je to s náboženským fundamentalismem a extrémismem i s námořním pirátstvím. Globální problémy volají po procesu mezinárodních rozhodnutí na široké základně a po začlenění rostoucích mocností z Jihu.

BRISCS mohou hrát pozitivní roli přispívající ke spravedlnosti globálního řádu. Ministr zahraničí Indie Ranjan Mahai zatímco deklaroval podporu Ruska z vedlejších schůzek v OSN, vyhlásil i indickou politiku „proaktivního zapojování se do členství mezivládních jednání o reformě Rady bezpečnosti a touhu po brzkém rozšíření Rady jak v kategorii stálých, tak i v kategorii dočasných členů této rady.“ I skupina G4 vytyčila stejnou linii, ač argumentovala za potřebu „společně dodat větší politickou hybnost reformnímu procesu a poskytnout důraznější podněty tomuto procesu“ ve Spojených národech.

Lze jen doufat, že vzdorovitost vůči tomuto procesu se strany určitých mocností brzy pomine. Tohle je ve skutečnosti vynořující se imperativ správy věcí globálních v 21. století.

D. Aurobinda Mahapatra
Autor je indický komentátor. K oblasti jeho zájmů patří indicko-ruské vztahy, konflikty a mír a strategické aspekty euro-asijské politiky.

Zdroj: globalresearch.ca

]]>