Jsou jádra z meruněk zdrojem přírodní látky, která zabíjí rakovinové buňky, aniž by při tom ruinovala také pacientovo zdraví a peněženku? Tato látka byla pojmenovaná laetril neboli vitamín B17. Pokud je na tom něco pravdy, proč je tato informace potlačována? Proč jsou lidé, kteří se díky ní vyléčili nebo léčí ostatní, nejen kritizováni, a někteří z nich dokonce uvězněni? Třeba na tom opravdu něco bude. Nezapomínejte, že "rakovinový průmysl" má podle odhadů celosvětově obrat na 200 bilionů dolarů ročně. Mnoho lidí, kteří se nacházejí na různých přidružených pozicích v tomto průmyslu, by přišlo o práci, kdyby se příliv financí zastavil kvůli informaci o existenci levnějších, méně škodlivých a efektivnějších léčebných prostředků.


Co vlastně je vitamin B17, neboli Laetril?

V roce 1952 došel biochemik Dr. Ernst Krebb, Jr. působící v San Francisku k závěru, že rakovina je metabolická reakce na špatnou stravu a že živina chybějící v jídelníčku moderního člověka může být klíčovou k jejímu překonání. Jeho výzkum vedl k objevení sloučeniny, která je obsažena ve více než 1200 jedlých rostlinách vyskytující se ve volné přírodě. Tato sloučenina se nazývá amygdalin.

Amygdalin v nejvyšší koncentraci a s nezbytnými enzymy se nachází v jádrech meruněk. Primitivní národ Hunzasů byl známý pro konzumaci meruňkových jader ve velkém množství. Aby se dostali k měkkému jádru, rozbíjeli tvrdé pecky. Nikdy v historii u nich nebyl zaznamenán výskyt rakoviny.

Amygdalin je nitrolosid. Nitrolosidy není snadné zařadit, ale protože amygdalin připomínal strukturou vitaminy B, tak ho Dr. Krebb nazval B17, protože v té době již bylo popsáno 16 typů vitaminů B.

Dr. Krebb zkoušel injekce s laetrilem sám na sobě aby se přesvědčil, že se neobjeví toxické vedlejší účinky. Po provedení dalších laboratorních experimentů se zvířaty a danou substancí došel k závěru, že laetril by byl efektivní při léčbě rakoviny. Mimochodem, norma FDA pro bezpečnost léků je známá jako LD 50, přičemž LD znamená smrtelná dávka (lethal dose), a 50 znamená procentuální hranici úmrtnosti z celkového množství zvířat podstupující testování daným lékem. Dokud je množství otrávených zvířat pod 50%, FDA lék schvaluje.

Jelikož se laetril získává přímo z přírodního plodu a není chemicky vytvořený v laboratoři, je nemožné ho patentovat. A samozřejmě není jedovatý. Jinak řečeno, tak jako u všech přírodních léčivých látek, farmaceutický průmysl a AMA (Americká lékařská komora) na něm nemůžou vydělat balík, stejně jako na prostředcích určených k léčení vedlejších účinků při dlouhodobém užívání. Můžeme najít několik výpovědí lidí, kteří rakovinu vyléčili pouze žvýkáním velkého množství meruňkových jader.

Jádra jsou pro spotřebitele dostupnější, protože FDA v roce 1971 prodej laetrilu zakázala. Koupit ho je možné, ale není to snadné. Jádra nacházející se v peckách jsou jemná, nahořkle chutnající semena ve tvaru mandlí. Někteří lidé je získávají tak, že pecky rozbíjejí sami, jinak jsou jádra snadno k sehnání a nejde o drahou záležitost.


Jak to funguje?

Amygdalin obsahuje čtyři složky: dvě jsou glukózy, jedna benzaldehyd a jedna kyanid. Správně, kyanid a benzaldehyd jsou jedy, když jsou uvolněny nebo vypuštěny jako čisté molekuly nenavázané na další molekulární formace. Mnoho potravin obsahujících kyanid je bezpečných, protože kyanid zůstává navázán a uzavřen jako část jiné molekuly a tudíž nemůže ublížit.

V normálních buňkách se nachází enzym, který volné molekuly kyanidu chytá a činí je neškodnými tím, že je spojuje se sírou. Tento enzym, který podněcuje reakci a volné molekuly kyanidu váže na síru, se nazývá rhodanáza. Spojením kyanidu a síry vzniká kyanatan, který je neutrální látkou. Snadno poté vychází ven s močí a normální buňky nepoškodí.

Jenže nádorové buňky nejsou normální. Obsahují enzym, který ostatním buňkám schází, beta-glukosidázu. Tento enzym, prakticky výlučně se objevující v rakovinových buňkách, je molekulami amagdylinu považován za "odblokující enzym". Ten vypouští oba benzaldehyd a kyanid, vytvářející jedovatou směs spolupracující nad možnosti jednotlivých složek. Takhle beta-glukosidáza rakovinové buňky donutí k autodestrukci.

Amygdalin nebo laetril ve spojení s ochrannými enzymy ve zdravých buňkách a s odblokujícími enzymy z rakovinových buněk je tudíž schopnen zničit rakovinové buňky bez ohrožení zdravých buněk. Naproti tomu stojí chemoterapie, která zabíjí mnoho dalších buněk a snižuje schopnost imunitního systému, zatímco ničí neurčité množství rakovinových buněk.

Tyto rakovinové buňky mají tendenci znovu se vracet a objevují se na jiných místech, protože pacientovo celkové zdraví bylo zničeno vše prostupujícími chemo toxiny. Rakovinový průmysl prohlásil pevným bodem charakterizujícím vyléčení z rakoviny období 5 let bez jejího výskytu. Podle odhadů se z těch, kteří podstoupí AMA trojitou léčbu pro léčení rakoviny – operaci, ozařování a chemoterapii, nedočká pětiletého období bez rakoviny více než pouhá 3%. Mimo oslabující vedlejší efekty těchto postupů jsou také znatelně dražší.

Pro člověka s rakovinou je ovšem třeba značného množství denní dávky B17, aby mohl amygdalin proniknout do buněk s beta-glukosidázou. Důvodem je fakt, že některé molekuly amygdalinu budou neutralizovány normálními buňkami obsahujícími rhodanázu.

Mnoho z lékařů, kteří používají laetril, má 85% úspěšnost léčby u těch pacientů s rakovinou, kteří neabsolvovali větší množství klasického řezání, pálení a otrávení, což je standardní postup – přičemž u těch, kteří se k laetrilové léčbě uchýlí až jako k poslední možnosti, po tom co jim už konveční medicína nemá co nabídnout, dosahuje úspěšnost léčby pouze 15%. V Mexiku se nachází jedna klinika, která tvrdí dokonce 100% úspěšnost.


Potlačování lékařskou mafií

Od doby kolem roku 1920, odborníci zkoumající a praktikující alternativní léčebné postupy a léky na rakovinu a šiřitelé jejich těchto zpráv byli nejen opomíjeni, zastrašováni, nebo vězněni, ale dokonce i zabíjeni. Státní úřady byly využívány ke vznesení falešných obvinění nebo daňového zástavního práva Finančním úřadem pod dohledem úřadu Šerifů US Marshals, stejně jako v případě Dr. Garyho Gluma, kerý se dostal do sporu kvůli pouhému napsání knihy Essiac Tea.

Mladý muž z Brooklynu, Jaxon Vale, byl uvězněn za to, že neuposlechl zákaz šířit v televizi a na přednáškách, jak se vyléčil z rakoviny díky „nebezpečným“ meruňkovým peckám. Jason je jedním z případů nedávných příkladů toho, jak Lékařská Mafie ovládá právní systém, když přijde na B 17. Laetril, který není jedovatý, FDA zakázala již v roce 1971.

Krátce po zákazu prodeje laetrilu z roku 1971 praktikující lékař ze San Francisca, Dr. John Richardson, který laetril úspěšně používal na pacientech s rakovinou, navštívil svého přítele, G. Edwarda Griffina, vydávajícího investigativního novináře, a poprosil ho o sepsání zprávy, která by jemu a ostatním pomohla při snaze používat laetril na jejich pacientech s rakovinou.

Výzkum G. Edwarda Griffina se rozvinul ve vznik jeho zlomové knihy, Svět Bez Rakoviny (World Without Cancer). Tato kniha nejenže vysvětlila účinkování laetrilu a zachytila několik případů vyléčení rakoviny, ale investigativní čich vedl Griffina ještě hlouběji králičí norou, až do jádra snah rakovinového průmyslu o to, aby alternativní prostředky pro léčbu rakoviny nespatřily světlo světa. Toto ho vedlo k nálezu, že Sloane-Kettering Cancer Institute (Sloane-Ketteringův Institut Výzkumu Rakoviny) zatajoval dokumentaci k výzkumu vědců, který prokázal, že laetril byl při léčbě rakoviny "vysoce účinný".