Španělské hospodářství kolabuje, jeho realitní trh se hroutí, banky vykazující kolosální ztráty a úrokové míry desetiletých dluhopisů dosahují 7,5 %. Je třeba si přestat nalhávat, že nedojde k přijetí záchranného plánu, píše ekonomický redaktor listu The Guardian. Stávající evropská strategie je o získávání času. Naplnění velkolepých myšlenek na záchranu jednotné měny bude trvat roky, nikoli měsíce, ale riziko kolapsu je bezprostřední. Střednědobý pohled na věc je tedy o přežití: představte si fotbalový tým, který se urputnou defenzívní hrou snaží udržet skóre 0-0, či kriketové pálkaře, jejichž jediným cílem je zabrat brankoviště ve chvíli, kdy týmu hrozí prohra.
Minulý týden to chvilku vypadalo, že evropská strategie spočívající v přitlačení zadlužených států ke zdi měla úspěch. Červnový summit se dotýkal podstaty mnohem více než předchozí bezobsažná zasedání a i oživení evropských finančních trhů minulý odráželo přesvědčení, že se udělalo dost pro to, aby byl během srpna klid.
Tak tomu ovšem bylo pouze do chvíle, než španělské Valencijské společenství oznámilo, že potřebuje od Madridu finanční pomoc, na což trhy zareagovaly velkým výprodejem, který pokračoval i v pondělí.
Trojka hrozí Řecku
Španělská vláda na to odpověděla sveřepým přesvědčováním, že neexistuje sebemenší možnost plnohodnotné záchranné operace, do které by byl zapojen i Mezinárodní měnový fond a po níž by byl zaveden zákaz prodeje akcií na krátko. Na trhy tento projev neobratnosti podle očekávání neudělal moc velký dojem.
Mezitím se do hledáčku opět dostalo Řecko, jelikož Atény měly v úterý přivítat delegaci zástupců trojky (MMF, Evropské centrální banky a Evropské unie). Řecko sužuje deprese ve stylu 30. let 20. století a má – možné nikoli překvapivě – problém držet se programu úsporných opatření, který bylo nuceno přijmout v rámci záchranného plánu. Trojka zřejmě Řecku pohrozí odstřižením od finančních zdrojů, pokud koaliční vláda neodsouhlasí další škrty ve výši 2 miliard euro.
Z těchto událostí lze vyvodit tři závěry. Prvním je, že Španělsko nezadržitelně směřuje k přijetí bailoutu, který přijde pravděpodobně velice brzy. Vždy bylo totiž velice iluzorní se domnívat, že bude stačit slibovaný balíček ve výši 100 miliard euro [2,5 bilionu korun] na podporu španělských bank, což se teď potvrdilo.
Jde o zemi s kolabujícím hospodářstvím, hroutícím se realitním trhem, bankami vykazujícími kolosální ztráty a desetiletými dluhopisy s výnosem 7,5 %. Otázkou není, zda k bailoutu dojde, nýbrž jak bude velký. S nejvyšší pravděpodobností přinejmenším 300 miliard euro [7,7 bilionu korun].
Druhý závěr je, že pod Řeckem se otevírá propadliště. Německu došla s Aténami trpělivost a MMF byl v pondělí nucen popřít zprávy, že připravuje zastavení finanční pomoci. Řecká vláda nyní musí volit mezi souhlasem s další řadou opatření snižujících poptávku – u nichž si uvědomuje, že budou kontraproduktivní a politicky zkázné – aby byla schopna splácet účty v rámci eurozóny, či vyhlásit bankrot a devalvovat mimo měnovou unii.
Dobrovolný odchod Řecka by byl pro Angelu Merkelovou ideální.
Španělsko by se mělo z Řecka poučit
Řecký a španělský případ je společný v tom, že neúspěšný přístup, který menší z těchto států přivedl do bodu, z něhož není návratu, je nyní zkoušen i na větším a strategicky významnějším členovi klubu.
Poučení z Řecka je naprosto jasné: osekávání výdajů a zvyšování daní vede ve chvíli, kdy ekonomika zažívá volný pád, k vyššímu, a nikoliv nižšímu zadlužení. Španělsko následuje Řecko v této začarované spirále, která začíná slabým růstem a rostoucí nezaměstnaností a končí nákladnými bailouty, které napáchají více škod než užitku. Za Řecko v srpnu 2011 si dosaďte Španělsko v srpnu 2012. Stejné problémy. Stejně špatné reakce. Stejná krize. Akorát větší.
Pocit déjà-vu
„Španělsko zasévá na trzích paniku,“ píše v titulku list Les Echos. Hospodářský deník konstatuje, že noční můra v podobě další burzovní bouře se „možná stává realitou“. Jde o „strhující remake roku 2011“, kterému šlo předejít:
„Bývalo by stačilo, kdyby se realizovala všechna opatření dohodnutá na evropském summitu z konce června, jehož výsledky byly jednohlasně přivítány. Ovšem představitelé se nechali unést letní malátností. Jako třeba mudrci z Karlsruhe, kteří odložili schválení Evropského stabilizačního mechanismu na září. Ve výsledku tedy záchranná síť mající ochránit Itálii a Španělsko před prudkým nárůstem úrokových sazeb jejich dluhopisů v době, kdy se ekonomika snaží postavit na nohy, natažena nebyla.“
„Chvíle, kdy už Unie nebude mít na výběr, se rychle blíží,“ varuje autor úvodníku François Vidal:
„Aby [EU] zabránila nákaze celé zóny, bude muset Madridu a Římu přijít chtě nechtě na pomoc. Ještě má možnost tak učinit dobrovolně a neokázale cestou programu výkupu státních obligací Evropskou centrální bankou. Což by sice přineslo jen dočasnou, ale přesto velice cennou úlevu.“
Zdroj: presseurop.eu
]]>
