Že některá země podle všeho opustí eurozóny, o to se dnes již otevřeně diskutuje. Ještě nedávno bylo toto téma tabu. Země se již určitě připravují na odchod některých zemí z eurozóny (některé země přípravu takovýchto scénářů přiznávají veřejně, jiné to dělají v tichosti). Stejně tak se na tento krok bezpochyby připravují i velké společnosti. Ve své podstatě jde o něco nevídaného – o mnohostrannou šachovou partii. Řadou lidí bude odchod některé země z eurozóny vnímán jako konec snu o federální Evropě. To je ale to, co nechtějí připustit. Za tímto účelem se k moci čím dál více dostávají bankéři.
Zatím se v problémových zemích dostávají k moci buď prověření finančníci, nebo prověření zastánci globalizace. Jakmile by se totiž některá větší země vzepřela tomuto scénáři a chtěla se vydat islandskou cestou, ocitá stávající globální finanční systém na smrtelné posteli. Toho jsou si asi všichni zúčastnění vědomi.
V momentě, kdyby Řecko skutečně vyhlásilo bankrot, přišla by EU, ECB a MMF dohromady o více než 150 mld. euro. Pokud Řecko přijme opatření a dostane pomoc (ta by měla být ve výši 130 miliard dolarů), jde vlastně akorát o odsunutí splatnosti. O nic jiného. Z čistě ekonomického hlediska by pro Řecko samotné byl bankrot, návrat k drachmě a její následná devalvace tím nejlepším možným řešením.
Skutečnost, že v Řecku probíhá run na banky, není ničím novým, lidé se snaží vyhnout právě výše zmíněné devalvaci drachmy po jejím znovuzavedení, podobné obavy se pomalu rozšiřují i do dalších členských zemí eurozóny. Londýnská tiskárny peněz De La Rue má připravená záložní plány, jak případně rychle vyhovět poptávce po tisku drachem.
Proto byla v minulosti schvalovací referenda v některých zemích opakována do doby, než je určitá smlouva schválena apod. Podobný scénář se rýsuje i v případě řeckých parlamentních voleb, které se budou opakovat do doby, než se podaří vytvořit vládu přijímající úsporné balíčky. Nikdo vůbec nechce připustit scénář, že by vládu sestavily strany odmítající úsporná opatření a který aby vyhlásila platební neschopnost Řecka.
Vystoupení jakékoliv země z eurozóny nebude to nic jednoduchého. Nejjednodušší to bude v případě, že se k takovému kroku odhodlá země sama od sebe a v klidu připraví všechny nezbytné kroky. Jakmile bude nějaká země z eurozóny vytlačována proti její vůli, bude to postupný proces, sestávající z řady kroků a potýkající se s velkým odporem.
Analýzu kroků nezbytných v případě vystoupení země z eurozóny připravili nedávno ekonomové Francie a Německa (kteří mimochodem návrat k národním měnám doporučují všem zemím). Jako hlavní přínos takového kroku uvádí posílení národní suverenity a získání většího množství možností, jak řešit problémy na trhu práce a další domácí problémy dle vlastních priorit. Vlády získají významný nástroj v pohyblivosti směnného kurzu, kde doporučují stanovit fluktuační pásmo +/- 15%. Země, které by měly zájem (a i podobnou ekonomickou výkonnost) by se následně mohly domluvit na měnové unii).
Dovedu si představit země s velkým vzájemným obchodem, které každá vykazují celkový přebytek obchodní bilance). Měla by to být měnové unie čistě na základě ekonomických zájmů, nikoliv politických. Jak to vypadá s Německem a s jakými zeměmi má Německo nejbližší ekonomické zájmy, se dočtete v této analýze.
Zdroj: proinvestory.cz
]]>
