Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa – Ludwig Wittgenstein Kapitalismus žene lidi, aby si bezohledně konkurovali o tržní podíly, přírodní zdroje a lidský kapitál. Méně zjevné je to, že rovněž bojují i o terminologie. Tomu se říká lingualismus. Filozofie, náboženství a věda jsou ideologické koncepty, které slouží potřebám dominantního Západu a v minulosti je šlo těžko byť jen zpochybnit. Avšak v tomto století by se to mohlo změnit.

V důsledku někdejšího dobytí světa Evropany většina podmaněných lidí přijala evropské slovníky. To má za následek, že převážná většina „mezinárodního studentstva“, teď k vysvětlení celého rozsahu lidských myšlenek už nemá k dispozici žádný jiný koncept kromě té filozofie, náboženství a vědy. A to je trochu nuda.

Redukce veškerých slovníků světa na několik původně evropských slov umožňuje naší elitě bezpracně pojmout např. „čínskou filozofii“, aniž by se použilo jediného původního čínského termínu.

Slovo „filozofie“ zahrnuje i všechny ty cizí, ač je hluboko zakořeněno v tradici Západu. Souběžně s tím může toto slovo postrádat i všechno cizí, když mluvíme výlučně o sobě. Tudíž kniha nadepsaná Historie filozofie může obsahovat kapitolu o Konfuciovi, ale také nemusí – v obou případech by o ní nešlo říct, že nesplnila svůj slib z titulku.

Kdybychom se zeptali Američana: Jaký je největší světový syndikát? Asi by odpověděl, že jsou to odbory, Cosa Nostra, Svobodní zednáři nebo možná i anarchisti. Ve skutečnosti to není ani jeden z nich – jsou to filozofové.

To, co v Řecku začalo jako Platónova škola filozofie, vyřadilo všechny svoje konkurenty, spiklo se s náboženstvím a nyní je to už nějaký typ systému nuceného členství pro všechny lidské společnosti na světě. Žádný velký myslitel z jakékoliv kultury nemohl uniknout naší nálepce „filozof“, i když jím nebyl; a žádný učenec neodejde z našich univerzit bez titulu PhD – doktor filozofie – i když s ní nemá nic společného.

Kdybychom si prošli skutečnou historii, tak ve východní Asii vůbec pojem „filozof“ neměli, dokud jej Niši Armani nepřeložil do japonské tecukaguša kolem roku 1871. Neexistuje žádný výskyt slova „filozofie“ (v moderní čínštině zhexue) u žádného z východoasijských klasiků. Naše knihy o „čínské filozofii“ jsou jasné padělky a naše „fakulty východní filozofie“ jsou dost drsné fikce.

Je to krásná věc, ta destrukce cizích slov. Uchopili jsme svýma rukama šengrén, což je seidžin v japonštině a seng-yin v korejštině, a předělali jsme to nebo, jak zní oficiální termín, jsme je přeložili jako „čínské filozofy“, „japonské filozofy“, „korejské filozofy“. A tak jsme metaforicky řečeno anihilovali čínský spirituální wenming a japonský bunmei, které si teď nanovo zase představujeme v naší módě, jako materialistické „civilizace“.

Zaměstnáváme tisíce učenců, z nichž všichni jsou „doktory filozofie“ a kteří zajišťují, aby naše „korekce“ lidských znalostí vypadaly jako originály. Veřejnost stejně nerozezná rozdíl mezi šengrénem a filozofem. Ve skutečnosti veřejnost ani nemůže z jejich učebnic vědět, co tím bylo opomenuto.

Naším snad největším vynálezem ovšem byla „věda“. Možná, že stejně obdivuhodné myšlenky existují i v rozsáhlém hájemství indických saster a súter, nebo možná ještě existují v nesčetných čínských tiao. Lidé se ovšem učí, že to, oč bychom měli všichni usilovat a co bychom měli zbožňovat, je věda, západní slovo a pojem.

Možná že i „globalizace“ je jen dalším brilantním eufemismem pro probíhající destrukci ne-západních myšlenek. Chceme „ekonomii“, nikoliv ting-ti. Chceme „globalizaci“, nikoliv tianren heyi. Ty ale nejsou to samé. Požadujeme „demokracii“ v Číně, ovšem to slovo v čínštině technicky vzato nemůže existovat.

Další je „náboženství“. Náboženstvím je křesťanství. My všichni žijeme v roce 2012 našeho pána Ježíše Krista. Důvod, proč nazýváme učení jako buddhismus či konfucianismus „náboženstvím“,je, že jednoduše chceme udělat své náboženství ze všeho, co měli, abychom to strávili a zaúřadovali tu cizí znalost do našich knížek o „světových náboženstvích“.

Je těžké si představit, že by prezident Spojených států řekl: „Alláhu, žehnej Americe!“ že? Nebo že by papež o Ježíši Kristovi a svatém Mikuláši mluvil jako o „Buddhovi“ a „Šengrénovi“. My ovšem celou dobu chceme, aby muslimové měli Boha a Konfucius byl světec.

Naším studentům se běžně říká, že po celé Asii jsou „světci“ a „filozofové“, ale zjevně v Evropě či Americe není jediný buddha, bódhisattva či šengrén. Zamyslete se. Jaká je v tom pravděpodobnost?

Kterýkoliv znalý lingvista, ví, že slovníky světových jazyků se přidávají, ale nepřesahují se. Překlad je vždy redukce: uzná se jedno slovo, ty ostatní … se opomenou.

I zde velice často spoléháme na tažení těmi našimi nejlepšími a nejosvícenějšími. V minulosti se dobyvatelům udílelo právo okupovat území. Dnes se jim udílí smlouvy s oxfordskými a cambridgeskými vydavateli o historii „něčeho“ – čehosi, co je teď popsáno v angličtině. Jaký větší dar lze udělit intelektuálovi než svěřit mu suverenitu nad definicí cizích myšlenek.

Překlad je určitou formou podfuku a jeho vyústění je vždy mocenské. Ta moc spočívá v tom, že to vezmete jiným. A opravdu, skutečná jména vždy poráží ta falešná jména; a právě proto si Číňané chtějí podržet svá pravá jména a Evropané dělají vše, co je v jejich silách, aby jim ta jména vzali. Zamyslete se nad západním zvykem překrucovat čínská příjmení, což hraničí až s nátlakem.

O co lepší je použít armádu potřebných učenců často žijících z mimostátních charit, kteří pak pomohou Evropě zaplnit své knihovny užitečnými podvrhy. Tady je kniha Náboženství v Číně; tamhle je kniha Vědecká revoluce v Číně; a ještě ta další Klasická čínská filozofie! Ti učenci konvertují historii, překrucují realitu, vyhýbají se správným názvům.

Cizí klíče pojmů jako daxue (my nazýváme „univerzita“), šengren (my říkáme „světec“) nebo ťunzi (my říkáme „gentleman“) mají mezi domorodci ortodoxní významy. Cizí myšlenky jako rutiao nebo fotiao jsou nechtěné myšlenky. „Ne-Evropané“ zjevně existují, ale co se týče jejich cizích pojmů ne-evropského původu, nabývá Evropa dojmu, že jsou neúplné a nevzdělané.

Obzvláštním případem je Německo, které vždy zbožňovalo moc a začalo s celou tou věcí Kulturwissenschaften (míněna je věda o kulturách). I přes neúnavné studium cizích kultur a jazyků, Němci s nimi zachází jedině jako s mrtvými objekty. Což má jako takový chmurný vedlejší účinek to, že Německo, s výjimkou pozdního amerického vlivu, jenž mu byl vnucen, vždy zůstávalo absolutně a totálně cizím nedotčeno.

A opravdu, tím největším evropským sinologem je vždy ten, co je sám nejméně Číňanem. Nebo setkali jste se snad s entomologem, který by byl motýlem?

Nic nesmí překážet naším významům vědy, náboženství a filozofie. Nikdy nesmíme dopustit, aby terminologické cizí klíče – všechny ty zbytečné stíny východních významů – ovlivnily naši veřejnou sféru a oslabily náš lingualismus. Nazýváme to svobodou. Á, zase další.

Dr. Thorsten Pattberg

Tento článek poprvé vyšel v Asia Times 24. května 2012. (Copyright 2012 Thorsten Pattberg.)

 

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>