Dnes je již zcela zřejmé, že Holešovská výzva a její ústřední mluvčí Slávek Popelka velice vadí. Vadí však obyvatelům země, anebo politikům té části spektra, kteří drží moc? A jak je to s postojem opozice k Deklaraci Holešovské výzvy? Ačkoliv – a nebo snad právě proto – že jsou závěry a požadavky Holešovské Deklarace velmi jasné a jednoznačné, česká demokratická opozice nemá velké pochopení pro aktivisty HV. Se svými poradci a ideology upadla opozice do těžkých rozpaků a neví si rady s jasným stanoviskem k této výzvě i se svým dalším politickým postupem. Fakt, že mlčí KSČM, by bylo možné si dočasně vysvětlit obavou, kvůli níž se KSČM drží zpátky, protože pravice čeká na příležitost a záminku k dalším snahám o zákaz její existence a politické činnosti. U sociální demokracie a odborů to však nehrozí, a tak je ta jejich momentální neschopnost jednoznačného stanoviska a nějakých jasně čitelných politických činů udivující.
Stejným způsobem "reagují" rovněž Zavadilovy odbory a "rozmýšlejí se". Šéf druhé silné odborové centrály Dufek se zatím, pokud vím, také nijak jasně nevyjádřil. A proč to všechno? Jde tu o sociální zájmy zaměstnanců a lidí ze střední sociální třídy, či nikoliv?
Vládní koalice se naoko tváří velmi sebejistě a odmítavě, interně si tak suverénně jistá svou pozicí zdaleka není. Ministr Kalousek v televizi k Holešovskému hnutí třesoucíma rukama tahá z rukávu trapně heslovité odkazy na podobnost HV s jakousi partají "německého malíře pokojů". Nejen, že tím Kalousek nevydává zrovna silné svědectví o svých dějepisných znalostech a jejich historických detailech, ale jeho argument, že se tady "útočí na demokratický systém", je už vůbec poněkud schizofrenní. Text Holešovské výzvy totiž jasně dokazuje, že tím elementem, který likviduje systém demokracie v této zemi, je zejména sama její vláda se svými totalitně asociálními deformami původního politického zřízení. Zřízení, které se ještě za Paroubkovy vlády snažilo alespoň o určitou prosperitu státu a o dodržování základních demokratických principů a zásad sociálního smíru.
Holešovská výzva vytvořila zcela nečekané a zcela spontánní nové občanské sociální hnutí. Vzniklo samovolně tak, jako když se přetopí kotel a logicky pak musí nastat výbuch. Hnutí, které přirozeně a pravdivě popsalo současnou silně nestabilní ekonomicko politickou situaci, sociální zbídačování občanů a poukázalo i na původce a vykonavatele toho všeho. Je možné se s velkou pravděpodobností domnívat, že původní ideologický úkol systémově provádět jednoznačně antidemokratické a asociální deformy přitom původně nevznikl v hlavách našich pracovitých exekutivních a legislativních koaličníků, ale byl součástí mnohem širšího zadání nadnárodního a mezinárodního původu.
Dnes je už jasné, že Holešovská výzva a její mluvčí Jaroslav Popelka jsou opozičním společenským elementem pro establishment zcela nečekaným a proto také od něj nazývaným jako hnutí "nesystémové". Koaliční představy a zejména jejich pozdější činy totiž nepočítaly se vznikem jimi zcela neovlivnitelné politické neřízené střely, která neměla na současné držitele moci žádné korupční vazby ani závazky, (na rozdíl od většiny ostatních politiků). Dalším překvapením pro vládnoucí pravici je fakt, že přitom Holešovské hnutí je vnitřně celkem dobře organizované a chová se politicky inteligentně, i když mediálně rétoricky ještě má co dohánět. Občan může přemýšlet, kdy a zda sáhnou držitelé moci ke kriminalizaci Holešovské výzvy, podobně jako ty snahy tu byly u Dělnické strany a dosud jsou u řádně ve volbách zvolené KSČM. Je tu proto několik otázek, z nichž ta první zní: Chce Nečasova vláda kooperaci s občany, anebo chce za každou cenu další a permanentní politicko sociální konflikty?
Základní otázka dne však zřejmě nestojí tak, zda se aktivisté Holešovské výzvy připojí k opozičním skupinám či k odborům, ale je to přesně naopak: Zda se odbory, skupiny jako je ProAlt, Alternativa zdola a další, včetně klíčových filosofických, sociologických, ekonomických a právních mozků levice, dokáží sjednotit na principech okolo Popelkových požadavků a připojit se ke koncepčně zcela jasné Holešovské výzvě, která má u obyvatel podporu největší. Zda si také i všechna tato uskupení uvědomí nutnost své nejvyšší zdrženlivosti vůči eurohujersky nerozumným a ničivě vstřícným až kolaborantským snahám mnohých Čechů vůči západoevropskému finančnímu kapitálu, který pilně pracuje na likvidaci (nejen) české státní suverenity, ale i naší ekonomické výkonnosti. Události důsledků toho všeho například v Řecku, Maďarsku a na Islandu už jasnou řečí přece promluvily.
Sociální smír, občanský klid a porozumění vlády pro denní problémy obyvatel tu zřetelně již příliš dlouho vůbec není. Je nejvyšší čas s tím něco konstruktivního dělat. Jak poctivě se nyní budou politici a odborářští vůdci k obyvatelstvu chovat, takové vysvědčení od svých voličů a členů následně dostanou, např. v letošních senátních a krajských volbách, ne-li dokonce ve volbách předčasných parlamentních. Záleží jen na nich, zda si zvolí spravedlivou a čestnou spolupráci s vlastními spoluobčany, anebo aroganci, zvůli a kolaborování s cizími a nadnárodními neokoloniálními silami a další cestu do nové, ještě hlubší společenské krize. Příští týdny jasně ukážou, kdo z nich kde stojí a jak to s Českou republikou opravdu myslí. Ač je slunné jaro za dveřmi, situace je politicky temná a velmi, velmi vážná. Pouhé pomluvy aktivistů Holešovské výzvy ji mohou ještě zhoršit.
Zdroj: www.outsidermedia.cz