Úkony k odvolání (impeachment) byly už jak ve Sněmovně, tak v Senátu zahájeny kvůli Obamově ostentativnímu použití agresivní vojenské síly bez autorizace Kongresem. Již od roku 2005 Veteráni za mír a další volají po odvolání prezidenta u moci za válečné zločiny. Poté, co byly jejich požadavky na zákonodárce, aby zajistili zachování vlády zákona, přednášené proti Bushovi z větší části ignorovány, obnovili své úsilí k odvolání Obamy, hned jak začal pokračováním bombardování suverénních národů bez schválení Kongresem. Nyní se už zákonodárci zřejmě rozhodli přistoupit k vládě zákona a oddělení pravomocí seriózně.

Obama bude čelit odvolací proceduře kvůli svému pochybení se získáním autorizace Kongresem před zahájením ofenzivních vojenských akcí loni v Libyi. Oficiální listiny k zahájení odvolání byly nyní už podány jak ve Sněmovně, tak v Senátu.

Minulý týden severokarolínský reprezentant Walter Jones podal rezoluci k odvolání ve Sněmovně H.CON.RES.107.IH, v níž se uvádí: „Projev opovržení ke smyslu Kongresu tím, že prezident použil útočnou vojenskou sílu bez předchozího jasného autorizačního zákona Kongresu, zakládá čin velezrady a přestoupení pravomocí, za který se podle článku II, části 4 Ústavy odvolává.“

„Zatímco nosným svorníkem klenby republiky je úcta výkonné moci vůči výlučnému právu Kongresu vyhlašovat válku podle článku I části 8 klausule 11 Ústavy:

Nyní je tudíž na Sněmovně reprezentantů (v Senátu je to souběžně), aby vyřešila to, co je smyslem Kongresu, že s výjimkou reakce na probíhající nebo bezprostředně hrozící útok proti teritoriu Spojených států je použití útočné vojenské síly prezidentem bez předchozího jasného autorizačního zákona Kongresu přečinem výkonné moci spáchaným porušením výlučného práva Kongresu vyhlašovat válku podle článku I, části 8, klauzule 11 Ústavy, a tudíž zakládá zločiny, za které se odvolává, velezradu a přestoupení pravomocí podle článku II, část 4 Ústavy.“

Barack Obama se stává teprve třetím prezidentem v úřadě, který je podroben odvolací proceduře po Andrew Johnsonovi a Billu Clintonovi. Johnson byl odvolán za ilegální sesazení z úřadu jeho držitele bez předchozího schválení Senátem a Clinton za křivopřísežnictví a bránění průchodu spravedlnosti. Oba Senát osvobodil.

Prezident Obama však čelí mnohem vážnějším obviněním než jeho předchůdci a je pořád nejasné, jaké zákonné obrany použije, aby zažehnal tato obvinění zdůvodněním zákonného podkladu pro svou jednostrannou akci, které bylo již od počátku útoků na Libyi rozporuplné a vágní.

Před vojenskými operacemi v Libyi ministerstvo spravedlnosti podalo administrativě radu ohledně legálnosti použití síly v Libyi bez autorizace ve 14stránkovém memorandu nadepsaném Pravomoc použití vojenské síly v Libyi, které vágně uvádí:

„Dospíváme k názoru …, že použití vojenské síly v Libyi se zakládalo na dostatečně důležitých národních zájmech, aby spadaly do prezidentovy ústavní pravomoci. A současně s ohledem na druhý prvek této analýzy si nemyslíme, že účast Spojených národů na operaci v Libyi spadá pod označení „válka“ ve smyslu Ústavy, a tudíž k nezbytnosti schválení Kongresem podle klauzule o Vyhlášení války.“

Memorandum se zabývá vysvětlením, proč údajná situace na půdě Libye byla národním zájmem USA, citací předchozích případů, kdy byly vojenské síly USA vyslány bez schválení Kongresem, a tvrdí, že tato mise byla misí mezinárodní podpory, během níž nebyly poslány žádné pozemní jednotky, čímž tento závěr ospravedlňují.

Ovšem v žádném případě nespadá národní zájem mezi „bezprostřední“ hrozby ohrožení Libyí, jak vyžaduje zákon o válečném zmocnění, a podpora mezinárodní mise je z hlediska tohoto zákona irelevantní. Navíc Obama trval na obhajobě, že americké zapojení spadá do krátkodobých střetů s nepřítelem i poté, kdy nepřátelství už trvalo déle než ten 90denní limit k použití síly bez autorizace, jaký je dovolen podle zákona o válečném zmocnění.

New York Times přímo cituje z 38stránkové zprávy, kterou Obama poslal zákonodárcům, co z toho měli obavy, po 90denní lhůtě: „K operacím USA nepatří trvalý boj či aktivní vzájemná výměna palby s nepřátelskými silami, ani se do toho nezapojují pozemní jednotky USA.“

Administrativa tudíž tvrdí, že se nejednalo o skutečný vojenský konflikt, aby to Kongresu mělo dělat starosti. Ovšem současně Bílý dům uznal, že za tuto nikoliv nepřátelskou vojenskou aktivitu byly náklady pro daňové poplatníky USA dost přes 1 miliardu dolarů.

Shodou okolností ve stejný den, kdy byla podána rezoluce o odvolání, Obamův ministr obrany Leon Panetta uznal, že Libyjská válka opravdu zakládala čin boje ozbrojených sil, tvrdil však, že zákonný podklad pro utrácení dolarů z daní na válku spočíval v „mezinárodním povolení“:



Toto odvolávání přichází v patách s dalším stejně chabým ospravedlněním zákonnosti od jiných činitelů administrativy ohledně vražd občanů USA bez řádného procesu. Kdy se také minulý týden generální prokurátor Holder snažil očistit tuto tyranskou pravomoc v proslovu na Northwestern University tvrzením, že „soudní proces“ není to samé jako „řádný proces“ podle Ústavy.

Ovšem Pátý dodatek jasně uvádí: „Žádná osoba nebude brána k odpovědnosti za hrdelní či jinak těžký zločin, leda po vydání nebo obžalobě velkou porotou.“

A jak Wikipedia definuje řádný proces:

Řádný proces je zákonný požadavek na to, že stát musí respektovat zákonná práva, která osoba má. Řádný proces vyvažuje moc zákona země a chrání před ním jednotlivé osoby. Když vláda ublíží osobě, aniž by dodržela přesný zákonný proces, tak to zakládá čin porušení práva řádného procesu, který je přečinem proti samotné vládě zákona.

Obamova administrativa se jasně dopouštěla „přečinů proti vládě zákona“ a její jediná obrana spočívá v nějakých změnách definic slovíček. To není silná zákonná pozice, v níž se nachází, a vypadá to, že poprvé v historii by úřadující prezident mohl být hnán k odpovědnosti za velezradu a přestoupení pravomocí.


Související články:


Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: http://www.activistpost.com