Rozsah lží o dění ve Svazové republice Jugoslávii na konci devadesátých let za účelem ospravedlnění války vedené NATO je dlouho znám, ale média o těchto skutečnostech až na dílčí případy dodnes mlčí. Ospravedlnit útok na Jugoslávii se před národem snažila i tehdejší spolková vláda rudo-zelené koalice. Respektovaný německý televizní program „Time Travel“ poskytl po třinácti letech důkaz o podvodu německé vlády, kterým zpracovala veřejné mínění, aby souhlasilo s válkou. Tehdejší ministr obrany Rudolf Scharping věděl o tom, že se v Kosovu neuskutečnil žádný masakr civilistů vládními jednotkami, ale boj mezi ozbrojenými teroristy z UÇK a srbskou armádou. Přesto použil fotografie mrtvých těl jako pádný důkaz k ospravedlnění bombardování Jugoslávie. Nekriticky převzal albánskou verzi a mrtvoly z fotografií vydával za čtyřicet neozbrojených albánských civilistů, údajně zmasakrovaných srbskými silami v lednu 1999 při etnické čistce v kosovské vesnici Račak.
Srbské orgány s touto interpretací nesouhlasily a tvrdily, že těla Albánců byla upravena tak, aby vypadala jako těla civilistů. Ve skutečnosti šlo o padlé bojovníky UÇK, převlečené po smrti do civilních šatů a snesené na jedno místo, aby byl vyvolán dojem hromadné popravy. Bývalý brigádní generál německé armády a poradce OBSE Heinz Loquai, který měl později možnost nahlédnout do tajných dokumentů, zjistil, že na místě činu byly uskutečněny změny, což potvrdili i dva francouzští novináři. Během procesu s prezidentem Miloševićem v Haagu vyšly najevo skutečnosti zcela popírající albánskou verzi. Na rukou mrtvých se prokázala přítomnost střelného prachu. To znamená, že sami stříleli a zemřeli v boji, nikoliv při smyšlené etnické čistce. Fotografie z Račaku splnily svůj účel – německá média jim uvěřila a zpracovala veřejné mínění, které nabylo dojmu, že je správné se této „humanitární války“ účastnit a že útok NATO na Srbsko byl nutný.
Války nejsou populární a vždy je potřeba je před veřejností nějak zdůvodnit. Scharpingův manévr byl úspěšný stejně jako Bushovy mystifikace ohledně Saddámova vlastnictví zbraní hromadného ničení a spojenectví s al-Káidou, jež posloužily při ospravedlnění války proti Iráku. Každá lež je však jednoho dne odhalena. Případ zneužitých fotografií z Kosova nebo jiných dezinformací za účelem rozpoutání války a svržení nepohodlného režimu v konkrétní zemi se dá univerzálně použít v podstatě kdekoliv na světě. S velkou rezervou je třeba brát i informace o dění v Sýrii, údajných masakrech civilistů v Homsu a evidentně nadhodnoceném počtu obětí (z nichž významnou část tvoří vojáci syrské armády, o kterých média referují jako o „Asadových ozbrojencích“). Internetem např. koluje video, jak si syrští povstalci sami vyrábí masakr civilistů ( viz odkaz).
Zde je návod, jak úspěšně změnit nepohodlný režim a vydávat to za šíření demokracie:
1. Vyzbrojení opozice (často extremistické a teroristické), která střílí po civilistech a příslušnících armády a policie. Zpravidla se opevní v jednom městě (Benghází, Homs), které slouží jako její základna. Součástí je i profesionální výcvik tzv. rebelů, vyslání zahraničních žoldáků a tajných služeb západních států.
2. Média, která vždy ochotně poslouží válečné propagandě, přinesou záběry mrtvých, prezentované jako mírumilovné oběti represí krutého režimu. Regulérní armáda státu je nazývána „vládními ozbrojenci“ a o ozbrojených banditech a teroristech se mluví jako o „opozici“. Média zároveň pomohou vykreslit vládnoucí režim jako „darebácký“.
3. Začne být stupňován mezinárodní tlak, jsou zavedeny sankce. Připravuje se půda pro „humanitární intervenci“ s cílem ochrany civilistů (rozuměj svržení režimu). Světové veřejné mínění je po dlouhodobé propagandě zpracované natolik, že se nestaví proti vojenskému zásahu a bombardování.
4. Následuje útok NATO a v zemi vypukne občanská válka a chaos. V případě souhlasu Rady bezpečnosti OSN je zcela otevřena cesta k okupaci a změně režimu z protiamerického na prozápadní. Bombardování zničí celou zemi, čímž se otevírá byznys pro západní firmy, které infrastrukturu zrekonstruují (týká se to jen firem států, podílejících se na útoku).
5. Úspěšně proběhla změna režimu na „demokratický“. Prezident je zavražděn nebo popraven. V zemi nadále panuje chaos a sektářské násilí. Propadá se životní úroveň, ale surovinové bohatství je již bezpečně pod kontrolou globálních koncernů. Etnické a náboženské minority jsou pronásledovány a hromadně migrují ze země. Po uplynutí určité doby se objevují důkazy o zfalšování fotografií, videí a nepodloženosti informací, které vedly k útoku. Tou dobou už se však připravuje útok na jiný „darebácký“ stát. Lidé zvyklí na zkratkovité informace již zapomněli, co se stalo, a přestali uvažovat v souvislostech.
Zdroj: http://www.vasevec.cz/vip-blogy/humanitarni-intervence-aneb-jak-se-dela-zmena-rezimu
