Japonští výzkumníci vytvořili pistoli (zobrazenou výše), která dovede odrušit slova mluvčích, kteří jsou i více než 30 metrů (100 stop) daleko. Účely této zbraně jsou dva, podle výzkumníků: Jako základního použití lze této zbraně využít v knihovnách a dalších tichých místech, aby lidem zabránila rušit mluvením – ovšem její druhá využitelnost je daleko děsivější. Výzkumníci usilují o způsob zastavení „hlasitějších a silnějších“ hlasů, aby neříkali více, než je jejich spravedlivý podíl na konverzaci. V článku se píše: „Musíme při promluvě stanovit a dodržovat pravidla řádné odezvy. Ovšem někteří lidé mají sklon si svou odezvu zvětšovat úmyslným přerušováním jiných, když je na nich řada, aby si z toho udělali vlastní prezentaci místo, aby bylo dosaženo daleko plodnější diskuse. A navíc někteří lidé mají sklon řvát na mluvčí, aby jim znemožnili proslov.“ Jinými slovy je tato zbraň k rušení proslovů postavena, aby vynutila „řádnou“ konverzaci.
Zbraň pracuje tak, že naslouchá přes směrový mikrofon , a pak po krátké prodlevě asi 0,2 sekund to přehrává zpět na zaměřeného mluvčího. To spustí jev, který psychologové nazývají zpožděná zpětná vazba naslouchání (DAF), o níž už je dlouho známo, že vám přeruší promluvu (a mohli jste ten samý jev zažít, když jste někdy slyšeli svůj vlastní hlas s echy přes Skype či jiný hlasový program na počítači). Podle výzkumníků DAF nezpůsobuje psychicky nepříjemně, ale skutečnost, že nejste schopni mluvit, je zjevně dost stresující.
Stačí říci, že věříte-li pevně ve svobodu slova, tak byste nyní mohli zažít ohlušující kakofonii poplašných zvonků. Dovolte mi ilustraci několika příkladů, jak by této pistole – rušičky řeči šlo využít.
Při politické kampani by člen posluchačstva mohl naprosto umlčet Santoruma, Romneye, Paula či Obamu, aby nemluvili. Na druhé straně by totalitní státy mohly zaměřit rušičky mluvy na posluchačstvo, aby je umlčely. Podobně, když se objeví nějaká celebrita nebo veřejná osobnost živě v TV show, tak by v její smlouvě mohlo stát „posluchačstvo musí být umlčeno pomocí rušiček mluvy.“
Existuje moje oblíbená krátká povídka od Kurta Vonneguta Harrison Bergeron . V této povídce v anti-utopickém vesmíru nosí každý „handicap“, aby se zajistila perfektní sociální rovnost. Silní lidé s sebou musí vléct těžká břemena, krásní lidé musí nosit masky a inteligentní lidé musí nosit sluchátka, která přehrávají každých několik sekund hrozné poryvy hluku, aby jim přerušovaly myšlenky. Čím jste inteligentnější, tím častější jsou ty hluky.
Ale zpět do našeho vesmíru, není těžké si představit budoucnost, kdy jsme ověšeni různou implantovanou elektronikou či plnocennými bionickými orgány. Jen minulý týden jsme psali o nadcházejících brýlích k vylepšování reality od Googlu , které budou mít zjevně zabudovaný ušní stimulátor. Koncem loňského roku jsme měli reportáž o bionických očích , které dovedou komunikovat přímo s mozkem a bionické uši a nosy nemohou být daleko.
Představte si na chvíli, kdyby ty splašené megakorporace či vlády získaly kontrolu nad těmito ušními stimulátory. Nejenže by mohly likvidovat inteligenci hlukovými poryvy z Harrisona Bergeron, ale pomocí zpožděné naslouchací zpětné vazby by bylo možno celou populaci umlčet. No, vlastně je to lež: DAF zjevně nefunguje při pronášení jako „ahhh!“ nebo „booo!“ či u jiných neslovních konstruktů. V podstatě by tedy naše komunikace mohla být omezena na skřeky a posuňky.
Přeložil: Miroslav Pavlíček
