Pondělní schůzka Evropské unie v Bruselu vyústila v dohodu 25 z 27 členských států, kterou tyto na sebe a své zdeptané a čím dál bezmocnější občany uvalují nástroje mezinárodní fiskální diktatury. Účelem tohoto „fiskálního paktu“ je vynutit „rozpočtovou disciplínu“ tak, aby současnou euro-krizi bylo možno omezit a v budoucnu tak krize i odvrátit. Krátkodobě to znamená udělení další moci Evropské centrální bance (ECB) k rozšíření svých rezerv tak, aby mohly pokračovat výkupy hroutících se zemí podrobených vynuceným pravidlům. V delším výhledu tento pakt uvádí do provozu nástroj k vnucení mechanismu evropské stability, jenž má v červenci nabýt účinnosti. President Evropské komise Herman Van Rompuy řekl, že ESM (Evropský stabilizační mechanismus) se omezí na pouhých €500 miliard ($650 miliard), ale že konečné číslo „bude znovu přehodnoceno dolů.“

Kritici říkají, že celý proces ESM: je jen o ustanovení mechanismu kontroly pod pláštěm poskytnutí financování k výkupu členům v nouzi, přičemž se instaluje elita vládnoucí třídy (bankéři s vazbami na Goldman Sachs) mimo dosah třídy daňových poplatníků. Německá kancléřka Angela Merkel a hlásná trouba EMS to řekla jasně: „S unií stability je důležité postoupit vpřed. Těm, kdo nahlíží na unii a euro z vnějšku, je důležité ukázat tuto semknutost.“

Zamlčela, že jak Velká Británie, tak Česká republika se od toho paktu distancovaly, přinejmenším prozatím. Britský ministerský předseda David Cameron řekl: „Nepodepíšeme tuto dohodu. Neratifikujeme ji. A to na Spojené království neuvaluje žádné závazky.“ Ještě dodal: „Našim národním zájmem je, aby se tyto země dostaly z toho v podstatě bince, kterým je euro.“ A český ministerský předseda Petr Nečas řekl francouzskému presidentovi Nicolasi Sarkozymu, že by nemohl „být s touto budoucí smlouvou svolný“ z ústavních důvodů.

A žádný div. Pečlivý pohled na ESM odhaluje, že je to otevřený úchvat moci od toho, co bývalo suverénním státem. Alex Newman z New American’s ESM charakterizoval jako plán „na podstrčení trvalé mašinérie k vykupování členům eurozóny.“ Jak to bude podle této dohody financováno:

Členové ESM tudíž nezvratně a bezpodmínečně realizují poskytnutí svých příspěvků do autorizovaného kapitálového fondu. Vyhoví všem požadavkům na kapitál včas a v souladu s podmínkami stanovenými v této Smlouvě.

Vládnoucí elita, co bude mít na starost toto nucené vysávání fondů od členů, bude navíc stát nad zákonem. Další z formulací dohody o ESM:

Guvernéři budou požívat imunity ode všech forem justičního procesu a budou mít imunitu vůči prohledávání, zabavování, konfiskaci, vyvlastnění či jakýmkoliv dalším formám odejmutí, odebrání či zabavení výkonnou, soudní, administrativní či legislativní akcí.

Jinými slovy sebou samými zvolené panstvo bude mít na starosti ESM, zároveň volnou ruku k olupování občanstva kdykoliv a bez jakýchkoliv omezení.

Anthony Wile, politický a finanční komentátor a podnikatel na volném trhu, na ESM nahlíží jako na totalitní podraz. Napsal: „EU byla založena jako obchodní spolek. Později se stala měnovou zónou. Nyní usiluje stát se Říší se vším všudy, s vazaly a dobytými územími, která bez objemového omezení odevzdávají tribut.“

Kritici EU poznamenávají, že nikdo není tak slepý jako ten, kdo odmítá vidět. Martin Schulz, president Evropského parlamentu, si pořád veřejně myslí, že od ESM lze nějak očekávat, že způsobí růst evropských ekonomik: „Nemusíte být profesorem ekonomie, abyste věděli, že máte-li nulový růst, věci k lepšímu neuvedete.“ Na podobnou ignoranci ohledně toho, co opravdu probíhá, upozornil bývalý belgický ministerský předseda, který si ztěžoval, že „nová dohoda konsoliduje fiskální disciplínu, avšak úplně opomíjí zabývat se druhou stranou mince – tj. … vytváření pracovních míst a růstu.“

Neměli jsme tu však nikdy jiný záměr než pouhé protlačování autoritativního nadnárodního vládnoucího orgánu; zlepšení ekonomiky nikdy nebylo součástí této dohody. Tím účelem byla vždy od samého počátku jen absorpce suverenity. A 1. července se zabouchnou konečně vrata v té ohradě kolem „členů“ Evropy obepínající je politickou a ekonomickou diktaturou.

Zdroj: thenewamerican.com

]]>