Globální elitáři – a mnoho z těch 2 500 jsou miliardáři – tráví několik dnů ve švýcarském Davosu, kde se přidají ke Světovému ekonomickému fóru (WEF), skupině založené v roce 1971 „oddané zlepšení stavu světa.“ Stav světa nevypadá příliš růžově. Nedávné poklesy hlavních ekonomik, konflikty ohledně vnímání nerovnosti v příjmech, krize eurozóny a další starosti jsou tím, co na účastníky těžce doléhá. Vikas Oberoi, předseda druhé největší realitní a developerské společnosti v Indii, si všiml: „Mnozí z těch, co budou v Davosu, jsou právě ti lidé, kterým za ty nerovnosti dává vina. Doufám, že to není jen o tom lesku a že ti lidé si udělají velký večírek.“ Azim Premji, předseda třetí největší indické softwarové společnosti byl stejně chmurný: „Už v roce 2011 jsme viděli, k čemu vede ignorování těchto aspektů. Když tyhle problémy nerozpoznáme a nezkusíme je řešit, mohou vytvořit chaotické globální otřesy.“

Avšak nejen ti, co hýbou a otřásají ekonomikou, vyjadřují své obavy. Ekonomové mainstreamu jsou ohledně světové ekonomiky zajedno a souhlasí se zprávou o propadu od Mezinárodního měnového fondu ze 24. ledna, která na rok 2012 významně snižuje výhled na ekonomický růst s predikcí přinejmenším „mírné recese“ v Evropě a i pro zbytek světa, že se mu růst i oproti současnému loudavému tempu ještě zpomalí.

Carmen Reinhart z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku souhlasí, že dojde k „vážnému ekonomickému propadu s dalšími srovnatelnými lety tvrdošíjně se držící vysoké nezaměstnanosti, slabého růstu a opožďujícího se zotavení, a to obecně ve všech pokročilých ekonomikách.“ Profesor Joseph Stiglitz z Columbia University, který je rovněž na bidýlku účastníků, řekl, že MMF ve svých projekcích asi podcenil obtíže, jaké ta krize přinese, a ta „bude ve všem horší kvůli slabosti odpovídajících vládních odpovědí.“

Generální ředitel Manpower Jeff Joerres přiznal: „Před dvanácti měsíci jsme se všichni těšili na dost pěkný rok 2011. O dvanáct měsíců později jsme ale v úplně jiném světě.“ Takový byl i tón, jaký nasadil i samotný zakladatel WEF, Klaus Schwab, ve své úvodní poznámce. Problém je podle Schwaba v tom, že kapitalismus se už hroutí a je třeba vypracovat a realizovat nové modely, aby se ekonomické krizi zabránilo ve zhoršování:

Máme mezery v obecné morálce, jsme přetíženi zárukami, zanedbali jsme investice do budoucnosti, podvrátili jsme sociální
koherenci a hrozí nám naprostá ztráta důvěry příštích generací.

Řešení problémů v kontextu zastaralého a rozpadajícího se modelu nás pouze do té díry zakope ještě hlouběji.

Nacházíme se v éře hlubokých změn, které naléhavě vyžadují nové způsoby myšlení místo více toho samého businessu jako
obvykle. Kapitalismus ve své současné podobě nemá ve světě kolem nás už místo.

Miliardář Viktor Pinčuk, zakladatel Interpipe, ukrajinský výrobce ocelových trubek, souhlasil: „Globální sociálně-ekonomický řád se změní, ať už to chceme, nebo ne. Business musí zajistit mnohem vhodnější distribuci bohatství.“ Rahul Bajaj, miliardář z Bombaje, řekl: „Bohatým se vedlo mnohem lépe než chudým, a to vytváří problémy.“

Bajaj má ovšem odpověď: více toho, co v první řadě způsobilo to ekonomické zvolnění. Chce více vládních výdajů ve formě veřejno-soukromých partnerství, která „by mohla investovat … do infrastruktur, vzdělání, potravinářství a vody, aby z toho měli prospěch i ti pod hranicí chudoby.“

Moises Naim z Carnegie Endowment for International Peace má svůj seznam státem řízených řešení problémů už způsobených vládními intervencemi:

  • Více uskrovnění pro ty ekonomiky, které příliš utrácely a jsou předlužené
  • Tužší fiskální kontrolu od centrálních nadnárodních orgánů
  • Více půjček od Evropské centrální banky (ECB)
  • Restrukturace řeckého dluhu, jež jim umožní mít nadále výdaje i bez bankrotu
  • Rekapitalizace slabých evropských bank, v první řadě těm, které poskytly ty špatné půjčky Řecku

Nic z toho se nejspíš neuskuteční, přinejmenším v Davosu. WEF začalo v roce 1971 jako pokus pomoci vlastníkům zabudovat do svých podniků manažerské strategie ze západu skutečně na úrovni doby a růst z roku na rok k dosažení vyrovnání, přinejmenším objemového, jakási Bilderberg Group, jenom bez soukromí. Nelze však o tom říci, že by to bylo bez vlivu. O lidech, kteří byli pozváni, aby se zúčastnili, se často mluví jako o „Mužích z Davosu“, kteří jsou definováni jako internacionalisté bez domova. Samuel Huntington, politický vědec, který s tímto termínem přišel, je nazývá těmi, „co mají jen malou potřebu loajality k národu, na národní hranice nahlíží jako na překážky, které se díkybohu ztrácí, a na národní vlády nahlíží jako na přežitky minulosti, které jsou užitečné jen pro zajištění globálních operací elit.“ Ačkoliv tento hanopis může nahnat husí kůži, podle názoru Gary Northa není Davoské shromáždění nic než hluk a oslava jejich úspěchů při manipulaci vlád pro svůj vlastní prospěch. Ve svém informačním zpravodaji North napsal:

Arogance těchto klaunů je nesmírná: „Jé, chlapi, pojďme se všichni kouknout na přednášku a panelovou diskusi, která nabízí
Nový světový řád pro náš Nový světový řád. Pak si budeme vzájemně povídat, co jsme slyšeli.“

Mám pro ně novinky. Každý účastník se vrátí domů s vědomím, že na prezentacích, jichž se účastnil, ztrácel čas.

Skutečné těžké jeřáby ke stavbě Nového světového řádu (New World Order) pracují na shromáždění skupiny Bilderberg a Rady pro zahraniční záležitosti. Davos je jen vedlejší představení, odvádění pozornosti, „je plný povyku a vzteku, neznamená však nic.“

Zdroj: thenewamerican.com

]]>