Situace naší země a jejích obyvatel není dobrá. Narůstá zadlužení, mnoha lidem už příjem nestačí ani na zaplacení základních životních potřeb jako je bydlení, elektřina, kvalitní jídlo. Exekutoři a vymahači dluhů se pohybují daleko za hranicí dobrých mravů, často i zahranicí zákona. Politici kradou už ne po milionech, ale po stovkách milionů či miliardách. Policie je paralyzovaná, mnozí soudci a státní zástupci kryjí korupční aféry i další trestnou činnost politiků a s nimi propojených podnikatelů. Většina národa je natolik znechucena panujícími poměry a vyčerpána zápasem o holou existenci, že už nemá dostatek energie, času ani chuti se vzepřít, lidé čekají, že to za ně udělá někdo jiný. Situace začíná být kritická, je nejvyšší čas aby v naší zemi byly zahájeny změny k lepšímu. V ČR působí několik desítek, možná i stovekprotivládních iniciativ a sdružení. Jednotlivě žádné z nich nemá síluk prosazení svých záměrů a dosažení obratu k lepšímu v naší zemi.

Česká republika se koncem roku 2011 dostala podle hodnocení většiny občanů do zcela jiné situace, než tomu bylo koncem roku 1989.  Ze všeobecného nadšení nad změnou společenského systému a získání svobody koncem roku 1989, z politického obrození občanů při přechodu od jedné povinné ideje před rokem 1989 ke zdánlivě  pluralitnímu myšlení v celé společnosti, dostali jsme se do situace, ve které je řada občanů po 22 letech politicky zcela pasivních, zastrašených, zadlužených, okradených. Odhaduji, že 70% z nás pochybuje o tom, že žijeme v právním státě a je mnoho z nás, kteří můžeme uvádět konkrétní příklady, kdy selhala policie, státní zástupci nebo soudci.  Není tajemstvím, že náš stát se stále zadlužuje, byl rozkraden při privatizaci, je dále rozkrádán a je zcela zkorumpovaný a demoralizovaný. Nechci zatěžovat statistikou o nárůstu úředníků, zvýšení nákladů na řízení státu, o spáchaných sebevraždách, rozvrácených rodinách, o lidech žijících v beznaději, o lidech žijících na ulici, o lidech bez práce.  Pokud střední vrstva ještě žije, při bližším zhodnocení bychom zjistili, že je to možná setrvačností z doby před rokem 1989, kdy si pořídili své domy, byty nebo je zdědili po rodičích.  Mladí lidé nezakládají rodiny tak jako dříve, protože nemají jistotu zaměstnání a nemají peníze na založení rodiny. Přestože nám ústava stále zaručuje vzdělání a zdravotní péči zdarma, už zdaleka to není pravda. Žijeme v pokrytectví a ve lži a někdy si to ne zcela všichni uvědomujeme.  Sdělovací prostředky jsou nástrojem vymývání mozků a šíření reklamy, která zaplavuje všechno kolem nás, žijeme v nadbytku „levného“ nekvalitního spotřebního zboží a potravin, kterými je náš trh zaplavován z dovozu, aniž bychom my sami něco vyráběli. Naopak, zrušili jsme cukrovary, zemědělskou výrobu, zavřeli jsme textilky, sklárny, strojírenskou výrobu a dříve výrobní haly se v lepším případě změnily v soukromé sklady. Zlikvidovali jsme výrobu oceli,  slévárny, válcovny, výrobu speciálních nástrojových, antikorozních ocelí. Ztratili jsme potravinovou soběstačnost, konkurenceschopnost, přestali jsme plánovat a nechali jsme si naplánovat od cizích, co smíme a nesmíme vyrobit. Rozdělování peněz z Evropských fondů, kam nejdříve přispíváme, abychom potom usilovali o příděly do strukturálních fondů, nám připomíná socialistické přerozdělování a plánování, které je zdrojem obrovské korupce, zatímco sami jsme podlehli demagogii o tom, že jsme dělali všechno v době socialistického plánování špatně.

Obrovské kauzy úniku miliardových částek, kde existuje důvodné podezření, že za nimi jsou osobní zájmy našich ministrů vlád minulých 20 let i vlády současné, jejich rychlé zbohatnutí, podezřelé financování politických stran a vyhazování stamilionů korun na reklamní předvolební kampaně, nechává naprosto lhostejnými policii, státní zastupitelství a ministry spravedlnosti a vnitra, dokonce i předsedu vlády, prezidenta republiky, předsedy parlamentu a senátu včetně všech vládních i opozičních stran. Neslyšíme od žádných politiků, že by se distancovali od současného poltického a právního marasmu, mlčí předsedové parlamentu a senátu, mlčí prezident republiky k současnému neprávnímu řádu, na který již poukazují i zahraniční vyšetřovací týmy.  Nikdo z ústavních činitelů se zatím nepozastavil ani nad závažností argumentů, které předkládá BIS ve své výroční zprávě za rok 2010.

Přes odpor zdravotníků se privatizují nemocnice, prodáváme nemovitosti bývalých nemocnic a zdravotní reformy stále nestačí na pokrytí snížených nákladů na provoz zdravotnictví. Přes všechna úsporná opatření ve zdravotnictví a zavřené nemocnice, zrušená lůžka, náklady na zdravotnictví nestačí pokrýt provozy a mzdy nemocnic, ani když jejich část musí částečně hradit nemocní.  Taktně se mlčí o tom, komu privatizace krajských nemocnic vyhovuje. Ze zdravotnictví se dělá byznys bez toho, aby se někdo zamyslel nad tím, kam takové reformy zdravotnictví mohou dospět.

Kultura sama a její úroveň by měla být předmětem posouzení odborníků. My diváci, konzumenti televizního vysílání, jsme znechuceni přemírou reklamy a přeamerikanizovaných televizních večerů s filmy o násilí. Uvědomujeme si, že zmizeli z televizních pořadů někteří, snad zakázaní umělci a díla, která se nesmí vysílat, zatímco jiní umělci z obrazovek téměř nemizí.  Pokles vkusu a jeho vliv na kulturní život občanů je více než zřejmý.

Jaké dopady mají reformy na naše školství a zejména na vzdělanost mladých lidí, o tom máme již negativní hodnocení od mezinárodních institucí. U nás v ČR, jako kdyby bylo všechno v pořádku.  Jsme svědky úpadku školství a úrovně vzdělanosti, kterému nezabrání ani státní maturity a srovnávací zkoušky v 5. a 9. třídách základních škol, pokud nebudou mít učitelé možnost učit podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Nemáme šanci na reformu školství, jestliže bude naše školství podléhat neviditelnému, jedinému správnému myšlení, které dogmaticky likviduje nebo potlačuje tradiční, kulturní, historické pravdy o našem národu, zatímco jiné kultury a jiný výklad historie, ne vždy zcela objektivně a oprávněně, vyzdvihuje.

Vrácení majetku církvím a některé restituce vzbuzují u občanů pochybnosti a jsou vnímány jako nové křivdy.

Podnikatelské prostředí, které má být hnacím motorem kapitalistické společnosti je prorostlé nespravedlností, nerovnými podmínkami pro všechny podnikatele a falešnými představami o dodržování Živnostenského zákona, Občanského a Obchodního zákoníku. Někteří podnikatelé mají v Obchodním rejstříku současně registrovaných 10 a více firem, právnických osob, ve kterých jsou jednateli, předsedy dozorčích nebo správních rad a majiteli. Stačí jeden příklad z Českých Budějovic, kde bývalý hejtman Jihočeského kraje zvládl vedle funkce hejtmana být předsedou správní nebo dozorčí rady či jednatelem soukromé firmy Výstaviště, Letiště, Nemocnice, Teplárny, Dopravního podniku a soukromého gymnázia. Z logiky věci, pokud má firma řádně podnikat, nemůže jeden člověk řídit 10 firem současně a ještě vykonávat náročnou funkci vysokého státního úředníka. Firmy některých podnikatelů nejsou na registrované adrese k zastižení, nemají zaměstnance, ale mají dluhy dosahující i několika stovek milionů korun.  Mechanismy, jak může okrást jeden nepoctivý podnikatel jiné podnikatele, jsou zcela zřejmé, ale na rozdíl od přepadení banky nebo benzínové pumpy či herny, nejsou taková podvodná jednání u našich vyšetřovatelů a státních zástupců trestným činem, protože nelze prokázat úmysl. Všichni jsme téměř denně svědky drobných podvodů právnických osob i OSVČ, když služby nebo zboží dodávají živnostníci bez daňového dokladu, také samozřejmě bez DPH, tedy levněji než poctivá konkurence a tak šidí stát nejen o DPH, ale také o zdravotní, sociální pojištění a daň z příjmu. V takovém prostředí se nedá podnikat, protože nevytváří stejné podmínky pro všechny.

Stát neumí zajistit rovné podmínky všem, neumí vybrat daně, ale přichází s dalšími a dalšími tzv. reformami, které mají dopad na lidi, kteří žijí a pracují poctivě, ale nepostihují takové občany, kteří se neoprávněně obohacují na úkor většiny.  Státní úředníci nemají definitivu, tak se snaží svým nadřízeným zalíbit, aby zůstali v zaměstnání co nejdéle. Státní úředníci vědí, že s každým novým ministrem mohou v zaměstnání úřadu skončit a může je nahradit kamarád ministra a jeho nejbližších, proto se snaží co nejrychleji novému politickému vedení ministerstva zalíbit a to i za cenu příslibu, nebo jen náznaku příslibu nepoctivé práce ve prospěch nového ministra. Ztrácí se kontinuita řízení ministerstva, neexistuje koncepce na 5-10 let a s příchodem nového politika neplatí, co platilo a platí, co platit zase po volbách nebude.

Je nutné se ptát, komu slouží rozbujelá administrativa ministerstev, když nemají koncepci, nemohou soukromým firmám nařizovat, všechno se vyvíjí chaoticky.

Za tento stav jsou odpovědní politici, které si volíme.  Pokud ovšem politik, který sám nikdy nepodnikal nebo nepracoval v podniku a nemá zkušenosti ze zaměstnání s platem do 20.000 Kč, nikdy nemusel zaměstnání hledat a uplatnit se v konkurenci, pokud takový politik sedí v parlamentu dokonce už 20 let za měsíční odměny řádově 100.000,-Kč, stačí přitom za rok vystudovat vysokou školu v Plzni, nemůžeme čekat, že se něco u nás změní.

Většina z nás ví o nepoctivosti v různých podobách a to dokonce z vlastních zkušeností. Někteří z nás, kteří jsme žili a pracovali před rokem 1989, víme, že se stav neprávního státu u nás velmi rychle mění k horšímu, ale všichni zatím mlčíme. Někdo z důvodu, že mu to vyhovuje, jiný ze strachu a všichni z toho důvodu, že s tím stejně nejsme schopni sami nic udělat.

Demokracie je o tom, že si můžeme politiky, kteří nás zastupují zvolit, ale také je o tom, že je můžeme a musíme odvolat v případě, že totálně selhali.  V současné době máme všichni dojem, že naši politici lžou a kradou ve velkém, a proto musí skončit ve svých funkcích. Jediným řešením jsou nové demokratické volby, ve kterých bychom si měli zvolit ne strany podle bohaté reklamy a počtu billboardů u silnic a spotů v televizi, které nám vrátí staré známé tváře do sněmovny a do vlády, ale měli bychom volit své zástupce, které známe z komunální politiky jako poctivé a obětavé občany, z podnikání jako poctivé a úspěšné podnikatele.  Měli bychom vážit náš volební hlas, komu ho svěříme. Měli bychom požadovat za svůj hlas příslib zjednodušení zákonů, přijetí zákonů o financování politických stran, měli bychom požadovat příslib zákona o definitivě, zákona o referendu, potřebujeme zákon o přiznání majetku politiků a rozhodujících státních úředníků.  Měli bychom požadovat revizi výsledků státních zastupitelství a jejich vedoucích státních zástupců za posledních 20 let a případně vyměnit a potrestat takové, kteří pochybili a přisluhovali mafii. Totéž bychom měli požadovat prověřit u kriminálních policistů a vyšetřovatelů, kteří napomáhali podnikatelské mafii a zneužili své pravomoci veřejného činitele. Musíme se ptát, proč kvalitní a kvalifikovaní policisté, vyšetřovatelé museli skončit vyšetřování některých kauz, jejichž vyšetřování nebylo potom nikdy dokončeno. Ukradený státní majetek získaný nepoctivě bychom měli zestátnit.

Náš život nebude nikdy ideální, ale pojďme se aspoň pokusit odstranit z něho nepoctivé politiky a úředníky, pojďme jim sdělit, že jsme jim k tomu, co tu zavedli za 22 let, nedali mandát.  Chtějme revizi a nastavení poctivých pravidel života v naší zemi. Chtějme nové volby hned.

Navrhuji, aby konference občanských iniciativ 28. 1. 2012 vyslovila vládě nedůvěru a požadovala odstoupení vlády a prezidenta republiky. Současně navrhuji, aby parlament připravil neprodleně nové předčasné volby s omezeným, předem stanoveným finančním limitem maximálně 10.000.000 Kč na reklamu politických stran, politických hnutí a občanských iniciativ. Pokud se tak nestane a nebude rozhodnuto o nových volbách do 6 týdnů, navrhuji zahájit demonstrací 15. 3. 2012 stávkovou pohotovost s přípravou na generální stávku, která potrvá do splnění požadavků občanů na odstoupení vlády a prezidenta republiky a nové volby.

Vyzývám novináře, aby pravdivě informovali veřejnost o situaci ve společnosti a stali se již skutečně nezávislými.

Souvislost – Miroslav Dolejší: Analýza událostí 17. listopadu 1989

https://ac24.cz/zpravy-z-domova/67-miroslav-dolejsi-analyza-udalosti-17-listopadu-1989

]]>