MMF vyzývá k omezení emisí oxidu uhličitého, což je prý větší hrozba než pandemie

V době vrcholících výluk a mandátů pro covid byla odstavena obrovská část světové ekonomiky, což vedlo k nestabilitě dodavatelských řetězců, obrovské ztrátě pracovních míst a stagflační krizi. (Foto: Flickr)

Propagátoři změny klimatu však tvrdili, že tato událost byla pro planetu vlastně pozitivní, když se ukázalo, že emise klesly o 5,4 %.

Tvrdili, že covidové lockdowny byly cvičným pokusem o to, co nazvali „klimatické lockdowny“ – Představili plán plánovaných přerušení globální hospodářské činnosti jako prostředek ke zpomalení dopadů změny klimatu.

Globalisté také prezentovali klimatické lockdowny jako druh kolektivního sociálního trestu pro případ, že by obyvatelstvo odmítlo samo snížit produkci uhlíku. Jako přispěvatel Světového ekonomického fóra „Agenda Contributor“ Mariana Mazzucato argumentovala v roce 2020:

„V rámci ‚klimatické lockdowny‘ by vlády omezily používání soukromých vozidel, zakázaly by konzumaci červeného masa a zavedly by extrémní opatření na úsporu energie, zatímco společnosti vyrábějící fosilní paliva by musely zastavit těžbu. Abychom se takovému scénáři vyhnuli, musíme přepracovat naše ekonomické struktury a dělat kapitalismus jinak.

Mnozí se domnívají, že klimatická krize je odlišná od zdravotní a hospodářské krize způsobené pandemií. Tyto tři krize – a jejich řešení – jsou však vzájemně propojené…“

Po rozruchu, který vyvolala představa rozšíření pandemické lockdowny na lockdown klimatický, se establishmentová média pustila do „kontroly faktů“ a tvrdila, že jde o „konspirační teorii“. Lhala.

Nakonec se ukázalo, že pandemické lockdowny jsou zbytečné, že představují katastrofální zátěž pro světovou ekonomiku a nijak nezabraňují šíření covidového viru. Ale jak jsme byli svědky u většiny omezení zavedených v průběhu covidu, cílem nikdy nebyla ochrana zdraví obyvatelstva. Cílem bylo spíše aklimatizovat obyvatelstvo na exponenciálně rostoucí seznam porušování jeho základních svobod.

Jednou z organizací, která má zřetelný zájem na omezení hospodářské činnosti v zájmu prevence globálního oteplování, je Mezinárodní měnový fond (MMF). V nedávné „výzvě ke globálním opatřením v oblasti klimatu“ MMF uvádí, že omezení hospodářské činnosti a obecné emisní aktivity by musely daleko přesáhnout omezení prosazovaná během pandemie, aby bylo dosaženo jím stanoveného cíle teploty nižší než 1,5 °C. 

Otevřená blokáda vyspělých zemí nemusí být nakonec nástrojem, který globalisté použijí k dosažení čisté nuly, ale zdanění uhlíku v represivním měřítku by nakonec mohlo mít stejný účinek. Uhlíkové daně by mohly působit podobně jako prudké zvýšení úrokových sazeb, které běžně používají centrální banky ke zpomalení hospodářské aktivity v době inflace. Nepřímé zastavení ekonomiky takového rozsahu by bylo naprosto zničující zejména pro západní země, což by vedlo k ochromujícímu nedostatku energie, nedostatku potravin, ztrátě pracovních míst a nakonec k úplnému kolapsu a poklesu populace. 

Čistá nula není jinak možná.

MMF a další globalistické organizace navrhují, že všechny státy musí do roku 2030 dosáhnout cíle čisté nulové emise uhlíku, aby se vyhnuly „klimatickému útesu“ – teorii, že jakmile se Země oteplí o více než 1,5 °C, nastane dominový efekt, který povede k ekologické katastrofě a ještě větším emisím uhlíku a oteplování.

Aby bylo jasno, pro myšlenku klimatického útesu neexistují žádné důkazy, především proto, že neexistuje žádný důkaz o příčinné souvislosti mezi emisemi uhlíku a globálním oteplováním. Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy o tom, že by lidský průmysl měl vůbec nějaký vliv na oteplování klimatu.

Teplotní záznamy za stovky milionů let dokazují, že období oteplování jsou základem historie zemského klimatu. Pro srovnání, naše současné období patří k nejchladnějším, nikoliv nejteplejším. Klimatologové tyto údaje ignorují a používají teplotní záznamy sahající až do 80. let 19. století. To znamená, že jejich údaje vycházejí z pouhých 140 let historie Země.

Současná míra oteplování není ve srovnání s jinými obdobími nijak významná a neexistuje ani žádný důkaz, že by ji způsobovala lidská činnost. Údaje o množství uhlíku v minulosti ukazují, že teploty nemusí nutně růst společně s uhlíkovou aktivitou. Emise uhlíku jsou dnes také mnohem nižší než v minulosti. Tvrzení, že koncentrace uhlíku v důsledku lidské činnosti má drastický vliv na globální teploty (nebo počasí), je naprosto nepodložené.

Zdá se, že skutečným důvodem pro kontrolu klimatu a uhlíkové daně je mnohem více přerozdělování bohatství z rozvinutých zemí do zemí rozvojových. Jde o centralizaci kontroly nad národním bohatstvím i nad individuálními svobodami a soukromým vlastnictvím. A MMF by samozřejmě rád byl jednou z institucí v čele tohoto impéria správy bohatství.

Zdroj: project-syndicate.org