Téměř přesně před rokem jsme napsali, že rok 2024 bude nejrušnějším politickým rokem v historii… (Foto: Flickr)

…. a rozhodně splnila své úkoly, včetně těchto hlavních bodů.

  • Tchajwanské volby v lednu 2024
  • Indické volby v dubnu/květnu
  • volby do Evropského parlamentu v červnu
  • Prezidentské volby v USA v listopadu.

Po hlavních událostech roku 2024, které jsou nyní ve zpětném zrcátku, tak můžeme konstatovat, že tento rok byl pro úřadující poslance ve volbách katastrofální.

A to nejen ve Spojených státech, kde demokraté ztratili pozice ve srovnání se situací před čtyřmi lety, ale v letošním roce ztratili pozice také ve Velké Británii, Francii, Indii, Japonsku a Jihoafrické republice.

A je to ještě horší: ještě úžasnější statistiku přináší FT, který uvádí, že všechny vládní strany, které letos čelily volbám ve vyspělé zemi, ztratily podíl hlasů, což se stalo poprvé v historii!

Podle Deutsche Bank je to také poprvé od konce 19. století, kdy současná strana v Bílém domě prohrála troje prezidentské volby po sobě.

Fascinující statistika. Proč se to děje na celém světě? Podle Jima Reida se dějí tři věci:

  1. Ekonomika je velkým faktorem pro většinu, ne-li všechny země, a její růst se oproti předchozím desetiletím zpomalil. To způsobilo zklamání voličů, kteří se nedočkali růstu životní úrovně, na který byli dříve zvyklí. I když je růst v USA silnější, voliči to při průzkumu spíše nenaznačovali a rozhodně zdůrazňovali inflaci a životní náklady jako velký problém.
  2. Přistěhovalectví. Mnozí voliči byli znepokojeni tím, že současní politici nemají řešení jejich obav z migrace.
  3. Vybraná tvrzení o špatném hospodaření a domácí skandály. To se zjevně netýká všude, ale v několika zemích to stálo úřadující prezidenty.
  4. Voliči jsou obecně mnohem ochotnější měnit svůj hlas od voleb k volbám. Menší část voličů hlasuje stále stejně, což znamená, že je snazší pozorovat velké výkyvy mezi jednotlivými volbami, protože nyní je k dispozici více voličů, kteří se mohou rozhodnout.

Celkově se zdá, že voliči ignorovali extrémně štědré dávky po Covidu – které nakonec vyvolaly největší inflační tsunami za posledních 40 let – a místo toho se zaměřili na náklady, které s nimi následně souvisely. Největšími náklady je pravděpodobně inflace, a i když se nyní snížila, voliči ji pociťují spíše kumulativně než za 12 měsíců, jak často analyzují ekonomové.

Zajímavou otázkou je, zda tento trend bude pokračovat. Skutečnost, že je to poprvé za více než 120 let, kdy v USA třikrát za sebou prohrála vládnoucí strana, může naznačovat spíše strukturální problém, kdy politici nejsou schopni plnit očekávání ve světě nižšího růstu a poměrně pravidelných šoků.

Možná, jak uzavírá Jim Reid, zůstává klíčem do budoucna heslo Jamese Carvilla „It’s the economy, stupid“. Svět, v němž růst produktivity zůstává nízký, nepomáhá žádnému úřadujícímu politikovi, který slibuje lepší budoucnost. Pokud se tedy v určitém okamžiku dočkáme zázraku v oblasti produktivity díky umělé inteligenci, pak se možná podaří sliby splnit. Na druhou stranu předpokládat, že banda probuzených chatbotů může způsobit revoluci ve způsobu, jakým žijeme a pracujeme, je možná ještě naivnější než myslet si, že Kamala Harrisová dokáže porazit Donalda Trumpa.

Jedno je jisté: jakýkoli politický fenomén, který i Alexe Sorose – který právě promrhal 1 miliardu dolarů na podporu největšího poraženého demokrata v nedávné historii – šokuje, že lidé všude na světě už mají dost vůdců, kteří upřednostňují globalistické plány před vlastními občany, a konečně volí vůdce, kteří jim skutečně slouží.

…musí být dobré.