Letošní letní měsíce se vyznačovaly studenými venkovními bazény, které dychtivě vítaly hosty, betonem, který pálil chodidla bosých nohou, a nanuky, které se rozpouštěly v neúprosném, spalujícím horku. (Foto: Flickr)
Zpráva Evropské komise Copernicus v srpnu zjistila, že průměrná globální teplota dosáhla za posledních 12 měsíců rekordních hodnot, což představuje nárůst o 1,51 stupně Celsia oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.
Podobně Roy Spencer a John Christy z Alabamské univerzity v Huntsville na základě satelitních dat zjistili, že průměrná teplota v srpnu byla o 0,88 stupně Celsia vyšší než 30letý průměr z let 1991-2020.
Extrémní horka nejsou jen ekologickou krizí, ale i vážnou hrozbou pro naše veřejné zdraví – a obce po celé zemi se na ně snaží reagovat,“ uvedl v tiskové zprávě ministr zdravotnictví a sociálních služeb Xavier Becerra.
„To, čemu čelíme dnes, jsme nezažívali před 30 nebo 40 lety. Jsme v jiném světě.“
Dne 14. srpna zveřejnil prezident Joe Biden Národní strategii pro teplo na období 2024-2030, čímž splnil červencový slib, že přijme další opatření k řešení zvyšujících se teplot, které jsou podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) způsobeny především nárůstem oxidu uhličitého (CO2), skleníkového plynu, způsobeným člověkem.
„Stabilizace klimatu bude vyžadovat výrazné, rychlé a trvalé snižování emisí skleníkových plynů a dosažení nulových čistých emisí CO2,“ uvedl v tiskové zprávě Panmao Zhai, čínský klimatolog a spolupředseda pracovní skupiny I IPCC.
„Omezení dalších skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší, zejména metanu, by mohlo mít přínos jak pro zdraví, tak pro klima.“
Ned Nikolov, fyzik a výzkumný pracovník spojený s Coloradskou státní univerzitou, řekl deníku The Epoch Times, že IPCC nemá pravdu, pokud jde o CO2.
„Skleníková teorie tvrdí, že důležité je složení atmosféry,“ řekl Nikolov.
„Tvrdí, že nepatrný nárůst oxidu uhličitého v atmosféře způsobuje globální oteplování a že musíme přestat spalovat fosilní paliva, abychom zabránili nebezpečným změnám klimatu.
„To je naprosto špatně.“
20. srpna Nikolov a Karl Zeller, vysloužilý meteorolog americké lesní služby, zveřejnili svou studii, která zjistila, že nedávné oteplování není důsledkem zvyšování obsahu CO2.
Místo toho po analýze satelitních dat došli oba vědci k závěru, že se Země oteplila, protože absorbuje více slunečního světla v důsledku snížení globální oblačnosti.
Albedo a klima
Podle Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) se zemská atmosféra neustále snaží vyrovnávat „energetický rozpočet“ planety – množství energie, které do ní vstupuje a které ji opouští. Poté, co krátkovlnné sluneční záření – sluneční svit – dosáhne Země, energie se vrací zpět do vesmíru jako tepelné záření.
Pokud je tato rovnováha narušena a více slunečního záření je pohlceno nebo do vesmíru uniká nedostatečné množství tepla, teplota Země se zvýší. Nerovnováha v energetickém rozpočtu se nazývá radiační působení, přičemž přicházející záření je krátkovlnné a odcházející záření je dlouhovlnné (nebo tepelné).
Množství záření, které dopadá na povrch, navíc ovlivňuje albedo Země, tedy podíl slunečního záření odraženého zpět do vesmíru.
Ve své šesté hodnotící zprávě IPCC uvádí, že v důsledku zvýšené koncentrace CO2 v atmosféře způsobené lidskými emisemi skleníkových plynů není energetický rozpočet Země v rovnováze – zachycuje se více tepelné energie, což vede ke zvýšení teploty a oteplení oceánů.
Značka poblíž Štrasburku ve státě New Jersey 11. ledna 2024. Jack Dura/AP Photo
V souvislosti s albedem Země se také uvádí, že v letech 1950-1980 byly „důkazy o rozsáhlém poklesu (neboli stmívání) slunečního záření na povrchu“, po němž následovalo „částečné obnovení (zjasnění) na mnoha pozorovacích místech po tomto období“.
Pokud jde o příčinu, IPCC uvádí:„Předpokládá se, že hlavní podíl na tom mají vícedekádové rozdíly v antropogenních [lidmi způsobených] emisích aerosolů (střední spolehlivost), ale svou roli mohla hrát i vícedekádová proměnlivost oblačnosti.“
Kromě toho IPCC uvedl, že některé studie ukazují, že „oblačnost“ může hrát roli při „stmívání“ a „rozjasňování“. Podíl aerosolů a oblačnosti na stmívání a zjasňování je však stále předmětem diskusí a „původ těchto trendů není zcela objasněn“.
To je podle Nikolova důvod, proč jeho studie přichází.
Zpochybnění IPCC
„Klima je řízeno množstvím slunečního světla pohlceného Zemí a množstvím infračervené energie vyzařované do vesmíru. Tyto veličiny – společně s jejich rozdíly – určují radiační rozpočet Země,“ uvádí se na webových stránkách NASA Clouds and the Earth’s Radiant Energy System (CERES).
Od března 2000 shromažďuje tým NASA družicová data, aby prozkoumal výměnu energie mezi Zemí a vesmírem.
Na základě těchto měření a „nového modelu citlivosti na klima odvozeného z nezávislých planetárních dat NASA“ Nikolov a Zeller vyhodnotili, jak klesající albedo Země ovlivnilo globální teplotu v průběhu 21. století.
„CO2 je neviditelný stopový plyn, který neruší sluneční světlo. Předpokládá se, že zachycuje tepelné záření přicházející z povrchu, ale to je mylná představa, protože absorpce dlouhovlnného záření CO2 a zachycování tepla jsou zcela odlišné fyzikální procesy. Podle 2. termodynamického zákona je zachycování tepla v otevřeném systému, jakým je atmosféra, nemožné,“ řekl Nikolov.
Dodal, že vodní pára je sice také skleníkový plyn, ale zviditelní se, až když zkondenzuje a vytvoří mraky. A protože mraky „odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru“, jejich vliv na klima je „měřitelný a významný“.
„Tvorba mraků je částečně řízena kosmickými silami. Když mraků ubývá, klesá planetární albedo a na povrch dopadá více záření, což způsobuje vyšší teploty.“
„V našem článku na základě nejlepších dostupných pozorování z platformy [Clouds and the Earth’s Radiant Energy System] ukazujeme, že oteplování v posledních 24 letech bylo zcela způsobeno pozorovaným poklesem zemského albedu, a nikoliv zvyšující se koncentrací skleníkových plynů, jak tvrdí IPCC.“
Obrázek 1. Měsíční radiační anomálie odvozené ze souboru dat CERES EBAF 4.2: a) globální albedo Země vypočtené vydělením odražené krátkovlnné anomálie na celé obloze globálně zprůměrovaným dopadajícím slunečním tokem na TOA (tj, globální insolace) a vynásobení výsledného podílu 100 pro převod na procenta; b) absorbovaný sluneční tok Země vypočtený vynásobením anomálie krátkovlnného záření odraženého od oblohy CERES koeficientem -1 na základě skutečnosti, že absorpce záření je opačná (a komplementární) k odrazu. Se svolením Ned Nikolov
Obrázek 7. Srovnání pozorovaných anomálií GSAT a změn absorbovaného slunečního toku Země podle CERES. Obě datové řady, které představují 13měsíční klouzavé průměry, jsou vysoce korelované s absorbovaným SW tokem a vysvětlují 78 % variability GSAT (R2 = 0,78). GSAT také zaostává za absorbovaným krátkovlnným zářením v rozmezí 0 až 9 měsíců, což naznačuje, že GSAT je řízen změnami v absorpci slunečního záření. Se svolením Ned Nikolov
Nikolov uvedl, že ve skleníkové teorii je složení atmosféry „velmi důležité“ pro globální teplotu povrchu planety.
Aplikací rozměrové analýzy na data NASA popisující prostředí různých planet a měsíců ve sluneční soustavě – včetně Země – Nikolov a Zeller objevili nový univerzální vztah napříč planetárními tělesy. Odhalili tak, že atmosféra neohřívá povrch prostřednictvím dlouhovlnného záření vyzařovaného skleníkovými plyny, ale prostřednictvím celkového tlaku – adiabaticky, bez ztráty či zisku tepla – a že složení atmosféry nemá na globální teplotu žádný vliv.
„Adiabatický ohřev (známý také jako kompresní ohřev) je dobře známý termodynamický proces. Tento převratný objev o fyzikální podstatě atmosférického tepelného efektu (v současnosti známého jako skleníkový efekt) byl publikován v [naší] recenzované literatuře v roce 2017,“ uvedl Nikolov.
„To je důvod, proč když stoupáte do výšky, je chladněji – buď v horách, nebo když letíte letadlem – protože tlak s výškou klesá.“
Aby mohl vyhodnotit tepelný vliv atmosféry, porovnal teplotu povrchu Měsíce, jak ji změřila NASA, s globální teplotou Země.
„Data ukazují, že Měsíc je dokonalým ekvivalentem Země bez vzduchu, protože obíhá kolem Slunce ve stejné vzdálenosti jako Země, ale nemá žádnou atmosféru. Rozdíl teplot mezi Zemí a Měsícem nám tedy udává čistý tepelný účinek zemské atmosféry.“
Nikolov zjistil, že Měsíc je v průměru asi o 88 stupňů Kelvina chladnější než Země. To je podle něj významné.
„V současné době skleníková teorie tvrdí, že bez atmosféry by Země byla jen asi o 33 stupňů chladnější než nyní. Některé odhady hovoří dokonce o pouhých 18 stupních chladněji.
„Současná teorie tedy hrubě podceňuje skutečný tepelný účinek naší atmosféry. Toto 88stupňové tepelné zesílení je však způsobeno celkovým tlakem.
„A to je jeden ze základních rozdílů mezi skleníkovou teorií a naším novým klimatickým konceptem.“
Analýzou energetické nerovnováhy Země (EEI), „vypočítané jako rozdíl mezi pohlceným krátkovlnným a vycházejícím dlouhovlnným zářením na vrcholu atmosféry“, Nikolov a Zeller zjistili, že vědecká komunita ji nesprávně interpretovala.
„EEI není způsobena ‚zachycováním tepla‘ v důsledku rostoucího množství skleníkových plynů v atmosféře, jak se v současnosti tvrdí, ale ‚vzniká adiabatickým rozptylem tepelné energie ve stoupajících balících vzduchu v troposféře v důsledku klesajícího atmosférického tlaku s výškou‘,“ uvedl Nikolov.
Nikolov a Zeller konkrétně pomocí matematiky ukázali, že EEI je spíše „zdánlivý jev“ než „skutečná nerovnováha“, což podle nich nutně znamená, že v zemském systému nedochází k dlouhodobému ukládání tepla v důsledku zvyšování množství skleníkových plynů a k „připravovanému oteplování“, jak tvrdí poslední zpráva IPCC.
Kde jsou mraky?
Nikolov uvedl, že snížená oblačnost Země může mít několik příčin, včetně galaktického kosmického záření, slunečního větru a interakcí mezi magnetickými poli Slunce a Země.
„Máme hypotézy o tom, co je příčinou změn oblačnosti, ale nemáme přesný mechanismus ani přesvědčivou teorii,“ řekl Nikolov.
„Proto to zatím nemůžeme matematicky popsat v modelu, abychom mohli předpovídat. „
Vyzval k „rozsáhlému mezioborovému výzkumu fyzikálních mechanismů ovládajících albedo Země a fyziku oblačnosti“, protože jsou „skutečnými hybateli klimatu v několikadenních časových škálách“.
„Současná klimatická věda uznává, že mraků ubývá a albedo Země se snižuje, ale připisuje to vnitřní proměnlivosti klimatu. To je nesprávné! Změny oblačnosti a albedo jsou vynuceny zvenčí. Na identifikaci tohoto vnějšího působení se musí zaměřit budoucí výzkum namísto studia emisí uhlíku a radiačního působení [skleníkových plynů],“ řekl Nikolov.
Mraky jsou vidět v západní Austrálii 14. června 2024. Susan Mortimer/The Epoch Times
Pokud by zvyšování globální teploty bylo způsobeno skleníkovými plyny, mělo by podle něj docházet k většímu oteplování, než bylo pozorováno.
„Jednoduchým faktem je, že samotné sluneční působení vysvětluje celé oteplení v 21. století a neponechává žádný prostor pro jakékoli antropogenní působení.
„Tato pro klimatickou agendu OSN nepohodlná pravda by mohla vysvětlovat absenci diskuse v šesté hodnotící zprávě IPCC z roku 2021 o poklesu albedu Země od roku 2000, který byl pozorován [NASA Clouds and the Earth’s Radiant Energy System], a jeho vlivu na nedávné oteplování.“
V odpovědi na otázku „Způsobuje Slunce globální oteplování?“ na svých webových stránkách NASA uvádí:„Ne. Slunce může ovlivňovat zemské klima, ale není zodpovědné za trend oteplování, který jsme zaznamenali v posledních desetiletích.
“ Slunce je dárcem života; pomáhá udržovat planetu dostatečně teplou, abychom mohli přežít. Víme, že jemné změny v oběžné dráze Země kolem Slunce jsou zodpovědné za příchody a odchody dob ledových. Ale oteplování, které pozorujeme v posledních desetiletích, je příliš rychlé na to, aby souviselo se změnami dráhy Země, a příliš velké na to, aby bylo způsobeno sluneční aktivitou.“
Zdroj: theepochtimes.com