Není to tak dávno, co se vědcům podařilo „pozorovat“ zemské jádro. Přitom učinili překvapivý objev. (Foto: Flickr)
Za normálních okolností se pevné vnitřní jádro Země otáčí uvnitř roztavené vnější vrstvy téměř bez tření. Tento pohyb se však nedávno zpomalil až zastavil. Ačkoli se tento jev může zdát alarmující, není to poprvé, co k němu došlo.
Zemské jádro rotuje
Geofyzici Yi Yang a Xiaodong Song z Pekingské univerzity v Pekingu publikovali v časopise Nature Geoscience studii, ve které uvádějí: „Ukazujeme překvapivá pozorování, která naznačují, že vnitřní jádro se v posledním desetiletí téměř zastavilo ve své rotaci a možná zažívá obrat v několikadenní oscilaci, přičemž další bod obratu nastal počátkem 70. let 20. století.“
Tento objev potvrdil již v roce 1996 Song a jeho kolega Paul Richards z Kolumbijské univerzity. Před jejich objevem byla teorie, že vnitřní jádro Země rotuje odděleně od zbytku planety, jen neprokázanou hypotézou předpovídanou modelem magnetického pole Země. Od té doby se geologové snaží zjistit, jak rychle nebo pomalu vnitřní jádro rotuje.
Původně se předpokládalo, že vnitřní jádro vykoná plnou rotaci každých 400 let, přičemž je poháněno elektromagnetickým momentem a vyvažováno gravitací. Jiní vědci však brzy vyslovili teorii, že se otáčí mnohem pomaleji a že úplné otočení trvá 1 000 let nebo déle. O rychlosti této rotace a o tom, zda se mění, se dodnes vedou spory.
Změna směru vpřed
V nové studii s Yangem použil Song stejnou metodu, jakou použili on a Richards, aby dospěli k závěru, že vnitřní jádro rotuje. V roce 1996 tato dvojice sledovala měření seismických vln z opakovaných zemětřesení, tzv. dubletů, které procházely vnitřním jádrem Země od jižního Atlantiku po Aljašku v letech 1967 až 1995. Zjistili, že zhruba od roku 2009 se dráhy, které dříve vykazovaly značné časové odchylky, téměř nezměnily, když seismické vlny procházely pevnou železnou koulí a vycházely na druhé straně. Jakýkoli časový rozdíl zmizel.
Yang a Song předpokládají, že toto nedávné zpomalení vnitřního jádra souvisí s obrácením rotace. To znamená, že pevné jádro Země se v rámci sedmdesátileté oscilace posouvá opačným směrem. Podle jejich výpočtů by ke zpomalení a následnému obrácení rotace vnitřního jádra stačila mírná nerovnováha mezi elektromagnetickými a gravitačními silami, jak bylo pozorováno.
Planeta hučí
Vědci dále upozorňují, že sedmiletá změna se shoduje s dalšími periodickými změnami pozorovanými na povrchu Země, a to v délce dne a magnetickém poli, které mají periodicitu šest až sedm desetiletí. Zdá se, že se zvláštním způsobem shodují i desetileté vzorce pozorování klimatu, pokud jde o globální průměrnou teplotu a vzestup hladiny moří.
Yangovi a Songovi se zdá, že tato častá, pomalu se měnící, sotva znatelná oscilace, která se každých 60 až 70 let přehoupne tam a zpět, naznačuje „rezonanční systém napříč různými vrstvami Země“ – jako by si celá planeta pobrukovala jedinou, dunějící melodii. I když tento nejnovější objev může být znepokojivý, je důležité si uvědomit, že Země je dynamická a neustále se měnící planeta, jejíž vnitřní fungování budou vědci i nadále zkoumat a poznávat.
Zdroj: futurezone.de