Čínské vozítko Zhurong bylo první čínskou misí, která přistála na Marsu a zkoumala jednu z největších impaktních pánví Rudé planety: Utopia Planitia. (Foto: Flickr)
Tuto oblast navštívil Viking 2 v roce 1976 a díky desetiletím technologického pokroku mohl Zhurong přinést nové poznatky o této oblasti. A některé z nich pocházely z podzemí planety. Vozítko našlo 16 mnohoúhelníkové struktur pohřbených pod povrchem.
Vědci se domnívají, že vznikly v souvislosti s cykly zmrazování a rozmrazování, které vedly ke vzniku trhlin v terénu, který byl původně na povrchu.
Jak bylo pozorováno na jiných terénech na Marsu, sublimace a mrznutí mohou terén zvláštním způsobem vyřezávat (např. tzv. pavouky) a zdá se, že tento proces není na Marsu ničím novým. Je možné, že probíhá již miliardy let.
Práce z radaru Zhurong ukazuje, že část tohoto popraskaného terénu a jeho mnohoúhelníková struktura se může zasypat. Útvar se nacházel pod 35 metry (115 stop) zemského povrchu. Předchozí práce se zaměřily na vertikální vrstvy v této oblasti.
Ta naznačila, že zde bylo několik epizodických záplav, které vyplnily pánev, zhruba před 3 miliardami let. Nová práce místo toho odhalila, jak vypadají vrstvy v horizontální rovině, a to na základě radarové analýzy v celé délce 1,9 kilometru (1,2 míle).
Mars býval sopečným světem: na Marsu se nachází nejvyšší sopka ve Sluneční soustavě. Určitá geologická aktivita přetrvává dodnes, sonda NASA InSight zaznamenala na rudé planetě marsotřesení.
Vědci tedy zvažovali možnost, že pohřbená struktura má lávový původ. Na Zemi existuje několik takových příkladů, například Obrova hráz. V místě, kde Zhurong zkoumal, však nebyly nalezeny žádné důkazy o čedičových výlevech. Tým je přesvědčen, že struktury jsou sedimentární, vzniklé tepelnými procesy v různých klimatických podmínkách.
A to je zajímavý důsledek této studie. Pokud mnohoúhelníkové struktury vyžadovaly události typu mrznutí a tání, mělo by být klima dávného Marsu mnohem proměnlivější. Utopia Planitia se nachází v nízkých až středních zeměpisných šířkách. Oblast se nachází 25 stupňů severně od marťanského rovníku. Planeta však mohla mít větší šikmost, takže v této oblasti mohla probíhat divoce odlišná roční období.
Vrstvy naznačují, že se toho v minulosti událo více. Mnohoúhelníkové struktury byly pohřbeny ve vrstvách materiálu, který se jim vůbec nepodobá. Možná přestalo existovat vlhké prostředí, které je vytvořilo, nebo došlo k nějaké jiné neznámé geologické události.
„Výskyt mnohoúhelníkového terénu v nízkých zeměpisných šířkách (∼25° s. š.), který je interpretován jako vzniklý nejspíše tepelným kontrakčním praskáním, přesvědčivě dokládá vysokou šikmost raného Marsu. Podpovrchová struktura s pokryvnými materiály překrývajícími pohřbený paleopolygonální terén naznačuje, že nějakou dobu poté došlo k výrazné paleoklimatické transformaci,“ napsali autoři.
Zdroj: iflscience.com