Minulý pátek (21. července) se do sídla OSN v New Yorku sjely zástupy vysoce postavených mezinárodních právníků, vedoucích pracovníků nevládních organizací a politiků, aby se zúčastnily závěrečného ceremoniálu 28. světového kongresu o právu, vlajkové lodi Světové asociace právníků (WJA) se sídlem v USA, která se koná každé dva roky.
Během této akce španělský král Felipe VI. a kanadský premiér Justin Trudeau* předali předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové (kterou budu dále nazývat VdL) „Světovou cenu za mír a svobodu“, kterou převzala jménem instituce, v jejímž čele stojí.
VdL začala svůj projev při přebírání ceny tím, že nastínila dlouhou a bohatou historii podpory míru v Evropě ze strany EU:
Když skončila druhá světová válka, byla Evropa v troskách a v popelu a evropské země smrtelnými nepřáteli. Pět z nich se rozhodlo odpustit. Ne zapomenout, ale odpustit. Natáhly ruku k Německu a dalším zemím a časem je pozvaly zpět do kruhu demokracií. Pod jednou podmínkou: udělat vše potřebné pro spravedlivý a trvalý mír založený na právním státě…
Příběh naší Unie je příběhem demokracií, mladých i starých, které společně sílí. Je to příběh znovuzrození Německa a Itálie po válce. Je to příběh cesty Španělska, Portugalska a Řecka od diktatury k demokracii. Je to příběh demokratické renesance po pádu železné opony. A další kapitola tohoto příběhu se píše dnes – na Ukrajině, v Moldavsku a Gruzii a na západním Balkáně.
Bizarní volba
Ačkoli EU mohla hrát důležitou roli při podpoře míru v Evropě v době jejího formování, dnešní Komise EU je bizarní volbou pro udělení ceny za mír a svobodu:
- Je účastníkem zástupné války na Ukrajině a přímo vyzbrojuje ukrajinské síly prostřednictvím svého orwellovsky nazvaného Evropského mírového nástroje (více o tom později);
- uvalil na Rusko jedenáct kol sankcí, které se z velké části samy od sebe omezují a které ochromily německý a italský průmysl a podkopávají ekonomické zdraví celého bloku EU;
- V posledních letech také nebyla zrovna věrným obráncem svobody. Pro začátek v červnu 2021 zavedla očkovací pas „Green Pass“, který vlády členských států EU využily k tomu, aby miliony neočkovaných občanů EU připravily o jejich základní práva a svobody na základě vakcíny, která nezabránila přenosu COVID-19 a z níž by Světová zdravotnická organizace nyní ráda udělala celosvětový standard. Chystá se také vyhlásit totální válku svobodě projevu na internetu.
Světový kongres o právu je někdy označován jako „Davos práva“. Jeho Světová cena za mír a svobodu je nejvyšším oceněním WJA, které se uděluje jednotlivcům nebo institucím, jež se zjevně vyznamenaly při prosazování „míru prostřednictvím právního státu“. Někdy je označována za Nobelovu cenu za mezinárodní právo.
To je pravděpodobně menší doplněk, než bylo zamýšleno. Koneckonců skutečná Nobelova cena míru byla udělena jak mírotvorcům, tak sériovým válečným štváčům, včetně, nejznámějšího, Henryho Kissingera za jeho přínos k „ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu“. Barack Obama si také vyzvedl Nobelovu cenu za to, že během prvních devíti měsíců svého úřadu neudělal doslova nic. Poté začal rozsévat chaos v nejméně sedmi zemích a přitom povolil desetkrát více úderů drony než jeho předchůdce George W. Bush, a to i proti občanům USA[2].
Stejně tak jen málo politických osobností udělalo více pro to, aby Ukrajinci bojovali v krvavé zástupné válce, kterou nemají žádnou šanci vyhrát, než VdL. Jak minulý týden uvedla organizace Responsible Statecraft, Kyjev jednoduše nemá lidské zdroje ani fyzickou infrastrukturu k dosažení svých cílů:
Jakkoli je to pro všechny příznivce Ukrajiny nepříjemné, nejrozumnějším postupem pro Zelenského nyní může být snaha o vyjednání dohody, která by Kyjevu zachovala co nejvíce svobody a území. Ukončení války nyní by ukončilo smrt a zranění desítek tisíc statečných a hrdinných ukrajinských bojovníků – mužů a žen, které bude Kyjev po skončení války potřebovat k obnově své země.
Evropa a Spojené státy se však drží pevně, i když vedoucí představitelé stále více nezúčastněných zemí, včetně Brazílie, Mexika, Indonésie a Číny, vyzývají k okamžitému zastavení palby. Zatímco NATO možná nemá žádnou životaschopnou strategii odchodu, VdL se obává, že příměří by upevnilo územní zisky, kterých Rusko dosáhlo od února 2022, jako by se tomuto osudu dalo v této fázi nějak vyhnout. Jak se píše v článku v RS, „je nepravděpodobné, že by Ukrajina vojensky vypudila Rusko ze svého území, bez ohledu na to, kolik mužů nakrmí do boje“.
VdL má i další obavy, včetně hrozby, kterou by vyjednané urovnání mohlo představovat pro grandiózní plány USA a EU na obnovu Ukrajiny, v nichž se, abychom parafrázovali Juliana Assange, potenciálně biliony dolarů z kapes daňových poplatníků propláchnou Ukrajinou a vrátí se do rukou nadnárodní bezpečnostní elity. Zde je VdL z konce května:
Příměří by bylo ze své podstaty nestabilní a destabilizovalo by region podél kontaktní linie. Nikdo by neinvestoval ani neobnovoval a konflikt by se mohl kdykoli znovu rozhořet. Ne. spravedlivý mír musí vyústit ve stažení ruských sil a jejich techniky z území Ukrajiny.
Od doby, kdy VdL tato slova pronesl, přišla dlouho očekávaná ukrajinská protiofenzíva a téměř celá zmizela, přičemž nedosáhla téměř ničeho, kromě masivní eskalace počtu ukrajinských mrtvých. Jak v neděli napsal deník Wall Street Journal: „Když Ukrajina letos na jaře zahájila svou velkou protiofenzívu, západní vojenští představitelé věděli, že Kyjev nemá veškerý výcvik ani zbraně, které potřebuje k vytlačení ruských sil. Doufali však, že ukrajinská odvaha a vynalézavost to zvládnou. To se nestalo.“
Financování války prostřednictvím Evropského mírového fondu (EPF)
Je zajímavé, že cena Komise za mír a svobodu nevzbudila v západních médiích téměř žádnou pozornost. Možná si MSM myslely, že je to příliš fraška na to, aby se jí zabývaly. Ale psalo se o ní jinde, včetně článku britského novináře a lektora Marka Blacklocka v anglicky psaném orgánu čínské vlády Global Times. Blacklock označuje poslední výběr laureáta ceny WJA za „zvláštní“:
Ve své děkovné řeči [VdL] hovořila o válce mezi Ukrajinou a Ruskem, přičemž citovala z Charty OSN a prohlásila, že země by se měly zdržet „použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu“.
Proč si tedy Evropská komise, výkonná složka Evropské unie, záměrně vymyslela metodu, jak obejít své vlastní vnitřní kontrolní mechanismy – určené k tomu, aby zabránily EU v rozdělování vojenské pomoci zemím mimo blok -, aby jí umožnila posílat ze svých členských zemí zbraně a munici v hodnotě miliard eur?
Evropský mírový fond (EPF) s neupřímným názvem vytvořila EU v roce 2021 s cílem financovat iniciativy, které mají zabránit válkám, podpořit mír v jiných zemích a posílit mezinárodní bezpečnost. Byl nezbytný, protože EU nesmí sama financovat vojenské akce. Původní rozpočet EPF ve výši 5,5 miliardy eur (6,1 miliardy dolarů) měl částečně uhradit 27 členským zemím náklady na smrtící zbraně, munici a další vojenský materiál dodávaný jiným zemím pro tyto účely. Nyní rozpočet činí 12 miliard eur (13,5 miliardy USD) a byl přerozdělen, takže nyní může být použit na pomoc Ukrajině. Kyjevu již bylo přiděleno 4,6 miliardy eur (5,1 miliardy dolarů) a minulý týden šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell nastínil plány poslat Ukrajině v příštích čtyřech letech 20 miliard eur (22,3 miliardy dolarů). Tato válka je prvním případem, kdy EU tímto způsobem dodává smrtící zbraně třetí zemi.
Komise právě vytváří platformu pro zadávání veřejných zakázek, v jejímž rámci by státy EU mohly společně nakupovat zbraně, a argumentuje tím, že sdružování poptávky umožní členům EU zajistit si lepší podmínky od dodavatelů – stejně jako se to stalo v případě platformy Komise pro zadávání zakázek na vakcíny COVID-19. Víte, jak se podmínky – alespoň ty, které přes veškerou snahu společností Pfizer, BioNtech a Komise pronikly na veřejnost – postupem času zhoršovaly, a to i přesto, že se objem zakázek Komise zvětšoval. Přesně tak: čím více vakcín Komise nakupovala, tím více platila za jednotku.
Nyní jsou členské státy EU zaplaveny stovkami milionů vakcín COVID-19, které nikdo nechce. Jen Německo dalo do koše 83 milionů dávek vakcín proti koronavirům za odhadovanou cenu 1,6 miliardy eur a dalších 120 milionů dávek leží ladem ve skladech po celé zemi. Přesto musí Německo, stejně jako všechny ostatní členské státy EU, pokračovat v nákupu dalších vakcín až do roku 2028. Zároveň jeho ministerstvo zdravotnictví nedávno oznámilo, že v rámci nových úsporných opatření Berlína dramaticky omezuje program v hodnotě 100 milionů eur na výzkum dlouhých Covidů a postvakcinačních zranění, jakož i na podporu postižených.
Postupy Komise VdL při zadávání zakázek na vakcíny jsou nyní předmětem dvou vyšetřování Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO). Jak nedávno informoval belgický zpravodajský týdeník Le Vif, koncem června se EPPO ujala trestního oznámení, které podal belgický lobbista Frédéric Baldan v Liège na VdL mimo jiné kvůli „ničení veřejných dokumentů“ (nechvalně proslulé textové zprávy mezi VdL a generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou) a „korupci“. Za všechny problémy byla Baldanova lobbistická firma CEBiz vyřazena z evropského registru lobbistů, přestože jí byla v dubnu obnovena akreditace.
Ale to odbočuji. Zpět k ceně WJA, která, jak napovídá její název, má ocenit nejen angažovanost oceněného ve prospěch míru, ale také ve prospěch svobody. A to je něco jiného, na co komise VdL zjevně nebere příliš ohled. Jak jsem informoval před několika týdny, přesně za měsíc (25. srpna) má být naplno spuštěn Akt Evropské unie o digitálních službách neboli DSA. Od tohoto data budou všechny „velmi velké online platformy“ (VLOP) a „velmi velké online vyhledávače“ (VLOSE) povinny urychleně odstraňovat ze svých platforem nelegální obsah, nenávistné projevy a tzv. dezinformace. V opačném případě jim hrozí pokuty až do výše 6 % jejich ročních celosvětových příjmů:
Kdo tedy bude v EU určovat, co vlastně představuje dezinformaci nebo dezinformaci?
Jistě to bude úkolem nezávislého regulačního nebo soudního orgánu, který bude mít alespoň jasné procesní parametry a žádný nebo jen malý střet zájmů. Alespoň v to lze doufat.
Ale ne.
Konečným rozhodovatelem o tom, co je dezinformace nebo dezinformace, a to možná nejen v EU, ale v mnoha jurisdikcích po celém světě, bude Evropská komise. Přesně tak, po moci toužící, střetem zájmů prolezlá výkonná moc EU vedená Von der Leyenovou. Stejná instituce, která právě dynamizuje hospodářskou budoucnost EU prostřednictvím nekonečných sankcí vůči Rusku a která se zmítá v Pfizergate, jednom z největších korupčních skandálů své 64leté existence. Nyní chce Komise zavést masovou cenzuru na úroveň, jakou Evropa nezažila přinejmenším od konce studené války.
Koncem loňského roku varovala nadace Electronic Frontier Foundation, že DSA ve své současné podobě může mít „významný negativní dopad na práva uživatelů, zejména na právo na soukromí a svobodu projevu“. A jak upozorňuje Americká unie občanských svobod (ACLU), svoboda projevu a svobodný tisk jsou základními kameny každé skutečné liberální demokracie. A Evropská komise se chystá zakotvit cenzurní režim, který hrozí, že skoncuje se svobodou projevu v Evropě, a dokonce by mohl skončit celosvětově. Přesto tatáž Komise právě získala Světovou cenu za mír a svobodu. Orwell se opět obrací v hrobě.
Zdroj: nakedcapitalism.com